|
Vstup pro předplatitele: |
Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)
Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.
Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.
Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!
Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.
(Jan Zahradníček
Jeřáby, 1933)
Milé čtenářky, milí čtenáři,
změna účesu, změna na váze nebo nový styl v zavedeném šatníku se obvykle nedají přehlédnout a je k nim třeba přistoupit sebevědomě s odvahou a důvěrou. Lze to udělat z náhlého rozmaru i po dlouhotrvajícím puzení. Určitě se budu pořád líbit, moji blízcí si snad brzy zvyknou, říkám si, zatímco kráčím a pozoruji se celá nová a krásná ve výlohách. Ano, z Veroniky je mladá žena a přeje si, aby to svět vzal na vědomí. Je jí už 25, a tak se není čemu divit. Má to štěstí, že letošní vizáž spojuje s významným českým výtvarníkem. Podle některých dosavadních ohlasů jí jednoznačně prospělo, že se takto osvobodila, jiní míní, že už to není ona. Jakou to má souvislost s přírodou a že jsou za tím pořád kořeny zapuštěné v krajině, se dozvíte v Galerii Aleše Lamra, tentokrát formou rozhovoru na s. 22-23. A rozhovory v tomto čísle najdete hned dva. Měli jsme možnost hovořit i s profesorkou Hanou Šantrůčkovou, iniciátorkou otevřeného dopisu vědců pro Šumavu, pod který se podepsala Česká společnost pro ekologii a vzápětí mnoho dalších odborníků i příznivců (s. 16-19). Hledali jsme přitom souvislost s ekosystémovými službami, kterým věnujeme toto číslo. Přidat se můžete i Vy.
Barevné a radostné čtení
přeje Dana Zajoncová