|
Vstup pro předplatitele: |
Vzpomeň si, jak jsme sbírali
u hájovny křik
divokých husí
Rybník byl na zimu vypuštěný.
Nad černým dnem —
v přísných a potrhaných řádkách
letěla hejna.
Ze střechy křídel
jsem skládal vlastní dno.
(Jan Skácel
Smuténka, 1965)
Milé čtenářky, milí čtenáři,
změna účesu, změna na váze nebo nový styl v zavedeném šatníku se obvykle nedají přehlédnout a je k nim třeba přistoupit sebevědomě s odvahou a důvěrou. Lze to udělat z náhlého rozmaru i po dlouhotrvajícím puzení. Určitě se budu pořád líbit, moji blízcí si snad brzy zvyknou, říkám si, zatímco kráčím a pozoruji se celá nová a krásná ve výlohách. Ano, z Veroniky je mladá žena a přeje si, aby to svět vzal na vědomí. Je jí už 25, a tak se není čemu divit. Má to štěstí, že letošní vizáž spojuje s významným českým výtvarníkem. Podle některých dosavadních ohlasů jí jednoznačně prospělo, že se takto osvobodila, jiní míní, že už to není ona. Jakou to má souvislost s přírodou a že jsou za tím pořád kořeny zapuštěné v krajině, se dozvíte v Galerii Aleše Lamra, tentokrát formou rozhovoru na s. 22-23. A rozhovory v tomto čísle najdete hned dva. Měli jsme možnost hovořit i s profesorkou Hanou Šantrůčkovou, iniciátorkou otevřeného dopisu vědců pro Šumavu, pod který se podepsala Česká společnost pro ekologii a vzápětí mnoho dalších odborníků i příznivců (s. 16-19). Hledali jsme přitom souvislost s ekosystémovými službami, kterým věnujeme toto číslo. Přidat se můžete i Vy.
Barevné a radostné čtení
přeje Dana Zajoncová