Vstup pro předplatitele: |
A víčka se vzněcovala
a slétali se klovající ptáci
Vcházíme bez ustání
do bran a do průsmyků
opouštíme neustále
životy s labyrinty budoucích kroků
A vzněcují
a slétají se
Z listů jsem vydrolil poslední krůpěj
z vlasů jsem sklepnul oblohy
praskaly suché trávy
víčka se vzněcovala
za hudby tuhnoucích skřivanů
(Ludvík Kundera)
Milé čtenářky, milí čtenáři,
změna účesu, změna na váze nebo nový styl v zavedeném šatníku se obvykle nedají přehlédnout a je k nim třeba přistoupit sebevědomě s odvahou a důvěrou. Lze to udělat z náhlého rozmaru i po dlouhotrvajícím puzení. Určitě se budu pořád líbit, moji blízcí si snad brzy zvyknou, říkám si, zatímco kráčím a pozoruji se celá nová a krásná ve výlohách. Ano, z Veroniky je mladá žena a přeje si, aby to svět vzal na vědomí. Je jí už 25, a tak se není čemu divit. Má to štěstí, že letošní vizáž spojuje s významným českým výtvarníkem. Podle některých dosavadních ohlasů jí jednoznačně prospělo, že se takto osvobodila, jiní míní, že už to není ona. Jakou to má souvislost s přírodou a že jsou za tím pořád kořeny zapuštěné v krajině, se dozvíte v Galerii Aleše Lamra, tentokrát formou rozhovoru na s. 22-23. A rozhovory v tomto čísle najdete hned dva. Měli jsme možnost hovořit i s profesorkou Hanou Šantrůčkovou, iniciátorkou otevřeného dopisu vědců pro Šumavu, pod který se podepsala Česká společnost pro ekologii a vzápětí mnoho dalších odborníků i příznivců (s. 16-19). Hledali jsme přitom souvislost s ekosystémovými službami, kterým věnujeme toto číslo. Přidat se můžete i Vy.
Barevné a radostné čtení
přeje Dana Zajoncová