|
Vstup pro předplatitele: |
jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči
Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji
(Ludvík Kundera)
Milé čtenářky, milí čtenáři,
změna účesu, změna na váze nebo nový styl v zavedeném šatníku se obvykle nedají přehlédnout a je k nim třeba přistoupit sebevědomě s odvahou a důvěrou. Lze to udělat z náhlého rozmaru i po dlouhotrvajícím puzení. Určitě se budu pořád líbit, moji blízcí si snad brzy zvyknou, říkám si, zatímco kráčím a pozoruji se celá nová a krásná ve výlohách. Ano, z Veroniky je mladá žena a přeje si, aby to svět vzal na vědomí. Je jí už 25, a tak se není čemu divit. Má to štěstí, že letošní vizáž spojuje s významným českým výtvarníkem. Podle některých dosavadních ohlasů jí jednoznačně prospělo, že se takto osvobodila, jiní míní, že už to není ona. Jakou to má souvislost s přírodou a že jsou za tím pořád kořeny zapuštěné v krajině, se dozvíte v Galerii Aleše Lamra, tentokrát formou rozhovoru na s. 22-23. A rozhovory v tomto čísle najdete hned dva. Měli jsme možnost hovořit i s profesorkou Hanou Šantrůčkovou, iniciátorkou otevřeného dopisu vědců pro Šumavu, pod který se podepsala Česká společnost pro ekologii a vzápětí mnoho dalších odborníků i příznivců (s. 16-19). Hledali jsme přitom souvislost s ekosystémovými službami, kterým věnujeme toto číslo. Přidat se můžete i Vy.
Barevné a radostné čtení
přeje Dana Zajoncová