VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Projekt Miléniového hodnocení ekosystémů (Millennium Ecosystem Assessment) iniciovali biologové, jako inspirace sloužila publikace editovaná Gretchen Daily z r. 1997 „Služby přírody“ (Nature’s Services), která podala stručný přehled toho, jak lidé využívají nejrůznějších služeb a statků, jež jim příroda poskytuje. Není to samozřejmě nic principiálně nového, všichni přece víme, že pitná voda, čistý vzduch, dřevo, potraviny jsou „dary přírody“, bez nichž náš život není možný. Nové však je systematické, teoreticky propracované pojetí, které ony přírodní „dary“ zasazuje do rámce naší současné civilizace a jejího vývoje, zejména hospodářského. Projekt byl od počátku pojat jako transdisciplinární, není jen syntézou poznatků jednotlivých disciplín, nýbrž přinesl koncepci, která obohatila pohled na svět okolo nás o novou perspektivu. Nejdůležitější přínosy miléniového hodnocení jsou po mém soudu tři.

Závisíme na nich

Prvním důležitým přínosem je pečlivé propracování, systemizace jednotlivých kategorií služeb, jasné popisy služeb zásobovacích (provisioning), regulačních (regulating), kulturních (cultural) a podpůrných (supporting). Kategorizace a příslušné názvosloví se velmi rychle prosadily, dnes jsou běžnou součástí nejen odborného jazyka mnoha oborů od ekologie až po sociologii, politologii a ekonomii, ale i důležitých politických dokumentů na národní a mezinárodní úrovni včetně EU, OECD a OSN. Ekosystémové služby a jejich různé typy se prostě staly běžným pojmem.

Lidský život, jeho kvalita, lidský blahobyt (well-being), jehož součástmi jsou nejen materiální, ale i duchovní stránky životní úrovně, zdraví, sociální aspekty, jsou přímo i nepřímo závislé na celém souboru ekosystémových služeb. Zdůraznění těchto závislostí a vazeb, význam ekosystémových služeb v současném lidském světě, jejich zakotvení ve složitém celku sociálních, ekonomických, technologických, politických a mnoha dalších faktorů, přesvědčivé určení jejich pevného postavení v předivu dnešní společnosti, jsou dalším trvalým výsledkem projektu.

Nesmíme ovšem zapomenout na třetí důležitý výsledek, který byl vlastně od začátku hlavním cílem, jak ostatně naznačuje samotný název celého projektu: hodnocení ekosystémů. Pojetí ekosystému v rámci projektu je poněkud jiné, než se běžně používá ve více biologicky orientovaných disciplínách. Zde jsou to spíše základní typy povrchu planety Země, které nemají úplně přesně vymezené hranice, takže se v malé míře i vzájemně překrývají. Příkladem jsou přímořské (coastal) ekosystémy, které zahrnují souš, pobřežní mokřady i sousední mělké moře. Všechny sledované ekosystémy jsou ve větší či menší míře narušeny, jejich kvalita se zhoršuje a s nimi se zhoršuje i úroveň většiny služeb, které tyto ekosystémy poskytují.

Užitečná příroda

Logika věci a základní poselství je tedy jasné: Bez ekosystémových služeb se v žádném případě nemůžeme obejít, jsou podmínkou celé naší existence. Tyto služby mohou ekosystémy poskytovat jen tehdy, pokud je zachována jejich přiměřená přírodní kvalita. Proto je třeba tuto kvalitu chránit. Zde je zcela jasné zdůvodnění potřeby účinné ochrany přírody, přírodních zdrojů a životního prostředí vůbec. Zdůvodnění naprosto pragmatické, nezávislé na jakékoliv ideologické pozici, postojích, světovém názoru.

Avšak tato pragmatičnost, jednoznačné zdůraznění užitečnosti přírody jako poskytovatelky služeb lidem, je zdrojem určité kritiky konceptu ekosystémových služeb. Namítá se, že to vede k prohloubení arogantního exploatačního přístupu k přírodě, byť přístupu omezeného nutností zachovat takový její stav, aby byla schopna trvale poskytovat všechny potřebné služby. Příroda je tu pouze od toho, aby nám poskytovala své služby či statky. Takový přístup je principiálně špatný. Tato námitka jistě není vyvrácena například poukazem na přírodu poskytující rozličné „kulturní“ služby, kterými jsou „uspokojovány naše duchovní potřeby“.

Praktická metoda, ne ideologie

Po mém soudu je odpověď na tuto námitku trojí. Především koncept ekosystémových služeb neznamená jednoduchou podporu kukuřičných polí či hydroponicky pěstovaných řas. Nezastírá, nýbrž naopak zdůrazňuje potřebu dlouhodobé perspektivy, citlivého a komplexního pojetí, nesmírnou složitost a vzájemnou provázanost všech přírodních systémů, jejichž vývoj je plný různých nelinearit a nečekaných zlomových bodů vedoucích k nepředpokládaným a často vážným negativním dopadům. Je bezesporu třeba uplatnit princip předběžné opatrnosti i velké dávky pokory vůči dílu přírody do značné míry nevyzpytatelnému.

Druhá část odpovědi vychází z toho, že autoři miléniového hodnocení nepředstírají, že poskytují nový všeobjímající světový názor. Stojí oběma nohama na půdě pragmatického přístupu, v praxi použitelné metody, na nic víc si nečiní nárok. Pokud uznáme základní hodnotu důstojného lidského života, je další rozvinutí koncepce hodnotově v zásadě neutrální. Koncept ekosystémových služeb se může dobře snášet s uznáním vnitřní hodnoty přírody, s biocentrickou ideologií úcty k veškerému životu, ale i s ideologií materialistickou. Rámec může poskytnout i křesťanská vize „člověka pastýře stvoření“ (Heller), pochopení role člověka jako odpovědného správce svěřené mu planety. Je ovšem pravda, že v této věci je nutno mít se na pozoru, protože koncepce sama jistě ani nemá, ani nechce mít širší přesah, ale může takto být, byť nesprávně, pochopena.

Není služeb bez diverzity

Třetí část odpovědi vychází z analýzy vztahu ekosystémových služeb a biologické rozmanitosti. Mohlo by se zdát, že inženýrsky pojaté a efektivní ekosystémové služby příliš mnoho přírodního bohatství nepotřebují. Není tomu tak. Biodiverzita je od počátku klíčovou, mimořádně důležitou součástí základního schématu služeb ekosystémů. Sama nepředstavuje žádnou specifickou službu, ale je prvotním předpokladem pro všechny služby. Přesto však tento vztah není zcela jasný, a dokonce někdy může být ochrana ekosystémových služeb kladena do protikladu k ochraně přírody zaměřené především na ochranu vzácných a ohrožených druhů (viz například kniha Kena Thompsona Do We Need Pandas?).

Bez zachování biodiverzity nejsou však žádné ekosystémové služby vůbec myslitelné. Bohatství živé přírody musíme chápat ve všech jeho úrovních, od biodiverzity biochemických pochodů v buňkách, genetické výbavy nejrůznějších živých tvorů, dosud zdaleka neprozkoumané rozmanitosti nesčetných prokaryotických organismů a jejich zásadního významu pro životní pochody vyšších organismů a celých ekosystémů, až po známé úrovně rozmanitosti druhové či ekosystémové. Přece i „vlajková loď“ biotechnologů, geneticky modifikované organismy, by bez bohatství existujících genů nemohly vůbec spatřit světlo světa.

První výsledky Miléniového hodnocení ekosystémů byly publikovány před šesti lety. Od té doby se staly nejen všeobecně známými, často citovanými a uznávanými, ale znamenají i trvalé obohacení našeho poznání, našeho pohledu na svět okolo nás. Koncepce ekosystémových služeb se prokázala jako mimořádně důležitá pro pochopení role živé přírody v současném světě.

Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., (1935) se zabývá výzkumem indikátorů udržitelného rozvoje, ekosystémových služeb a biodiverzity, bedrich.moldan(zavináč)czp.cuni.cz