VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V poslední době se často objevují názory, že ekosystémové služby lze celkem pohodlně zajistit bez biologické různorodosti. Přinášíme argumenty a příklady, proč tomu tak není a být nemůže. Rozdělení biodiverzity a ekosystémových služeb, které mají společné kořeny, redukuje prospěch lidské společnosti z přírody na produkci kukuřičného pole. Ukazuje se, že biodiverzita vytváří tzv. ekologickou pojistku a může hrát významnou roli zejména při měnících se podmínkách prostředí a globálních problémech. Naopak ochrana biodiverzity není nutně vázaná na zajištění ekosystémových služeb, zejména u vzácných druhů, jejichž aktuální příspěvek k fungování ekosystémů nemusí být klíčový. Ačkoliv právě snaha vytěžit z ekosystémů co nejvíce služeb způsobuje často rostoucí ohrožení biodiverzity, roli biodiverzity při vytváření ekosystémových služeb rozhodně nelze opomenout.

Důležité je si uvědomit, že biodiverzita shrnuje různé dimenze živého světa, obecně řečeno hojnost, četnost a různorodost složení genotypů, populací, druhů, biotopů či krajinných jednotek v rámci daného systému. Pro daný typ ekosystémové služby přitom může mít význam jiná úroveň biodiverzity. Např. pro zásobovací zemědělské služby je důležitá genetická diverzita plodin, pro regulační služby ekosystémů je důležitější rozrůzněnost druhů a funkčních skupin a kulturní služby jsou generovány zejména krajinnou diverzitou.

Pšenice i aspirin jsou také z přírody

Lidé byli ve všech fázích vývoje společnosti závislí na zdrojích poskytovaných ekosystémy. Před více než 8 000 lety začali využívat předky dnešních plodin. Bez této „přírodní služby“ by nebyl možný ani vznik zemědělství. Za prudkým růstem globální produkce pšenice či rýže, stejně jako ostatních kulturních plodin v rámci tzv. zelené revoluce, stojí genetická diverzita hospodářských plodin. Ve světle probíhající globální změny zahrnují požadavky na zemědělské plodiny kromě výnosu rovněž odolnost vůči klimatickým výkyvům, škůdcům a nemocem. Zásobníkem těchto příznivých genetických znaků jsou právě volně rostoucí příbuzní současných plodin. Odhaduje se, že bez dalšího vývoje odolnějších plodin by mohly například výnosy v Africe klesnout v příštích desetiletích až o 30 %, což by nepříznivě ovlivnilo zásobování stále rostoucí populace.

Podobným případem zásobovací služby může být biotechnologické či medicínské využití biodiverzity. Tradiční i moderní medicína využívá 50 až 70 tisíc rostlinných druhů a 22 % známých druhů savců. Mnoho léků podávaných ve vyspělých zemích má svůj původ v přírodě a i některé všeobecně rozšířené, jako je aspirin, byly poprvé objeveny v přírodní podobě. Odhaduje se, že jenom mezinárodní obchod s léčivými rostlinami obnáší kolem 60 miliard dolarů. Biodiverzita, zejména genetická diverzita bakterií, rovněž pravděpodobně skrývá celou řadu řešení pro biotechnologický průmysl. Avšak podobně jako u zemědělství, kde navzdory šlechtitelským úspěchům se genetická diverzita tradičních plodin a plemen hospodářských zvířat považuje za ohroženou, využívání biodiverzity jakožto zdroje produktů vede velmi často ke zdecimování místních populací. Například nejnovější hodnocení stupně ohrožení druhů podle Červených seznamů IUCN došlo k závěru, že druhy užívané jako zdroje potravin a léčiv jsou proporčně daleko více ohrožené, než by se dalo usuzovat z globálních průměrů, a stupeň jejich ohrožení se neustále zvyšuje.

Jak prales reguluje výrobu elektřiny

Výsledky celé řady studií zaměřených na nalezení vztahu mezi biodiverzitou a fungováním ekosystémů jsou podkladem pro tzv. teorii ekologického pojištění. Zjednodušeně lze říci, že míra biodiverzity v ekosystémech (připomeňme, že jsme výše definovali biodiverzitu velmi vícerozměrně - od genetické přes druhovou, funkční až po krajinnou) může přispívat k rezilienci (pružnosti) ekosystémů, tedy zvyšuje jejich schopnost reagovat na výkyvy a proměnlivost prostředí. Právě u regulačních služeb, které lze často vymezit jako jakési „mezislužby“ čili předpoklady ekonomické produkce, nás totiž častěji než průměrný výnos služby zajímá její stálost, tedy schopnost s určitou spolehlivostí reagovat právě na změnu podmínek. Ačkoliv vztah biodiverzity a ekosystémových služeb není vždy přímočarý, příznivý účinek biodiverzity na výkonnost a stabilitu ekosystémových služeb byl zdokumentován pro ekosystémy různých vlastností.

Roli regulačních služeb lze popsat pomocí tzv. ekologických produkčních funkcí, tedy v podstatě řetězců ekologických procesů vstupujících do „konečného produktu přírody“. Klasickým příkladem je produkce kávy v Kostarice. Zde se ukázalo, že blízkost fragmentů tropického lesa zvyšuje výnos a kvalitu kávových zrn, protože hostí rozmanité opylovače, kteří zajišťují tuto vitální opylovací službu.

Biodiverzita však může hrát roli i v širším měřítku, např. povodí. Tropický les v povodí žluté řeky Jang-c‘-ťiang reguluje výkyvy vodního odtoku. Zatímco v období nadměrných srážek zadržuje vodu, v období sucha naopak saturuje průtok. Pro vodní elektrárnu níže na toku je stabilní průtok rozhodující a díky přítomnosti zdravého lesa je elektrárna schopna produkovat o 40,37 mil. kWh více energie. Podobných příkladů ekologických produkčních funkcí by se dala uvést celá řada, nicméně většina těchto komplexních vazeb lidské ekonomiky na ekosystémy není příliš podchycena.

Příroda jako kultura

Kulturní služby představují přímé pojítko mezi sociální hodnotou přírody a kvalitou lidského života. V ochraně přírody byly často opomíjeny, ale ukazuje se, že jejich role může být klíčová, právě pro jejich bezprostřední vliv na spokojenost a zdraví obyvatel. Například celá řada studií ukázala, že pohybová aktivita v přírodním prostředí (jako jsou vycházky, běh, cyklistika, vodáctví, rybaření či jízda na koni) působí příznivě na duševní pohodu i fyzické zdraví a přispívá tedy k růstu kvality lidského života. V globálním měřítku velmi významné odvětví představuje ekoturistika, jejíž roční obrat se pohybuje okolo 500 miliard dolarů. Role druhové a krajinné diverzity je zde nezpochybnitelná. Africké národní parky dnes fungují na komerční bázi, ale pro popsání role biodiverzity při vytváření kulturních služeb nemusíme chodit tak daleko.

Hodnocení kulturních služeb může sloužit jako ilustrace problémů, se kterými se musíme potýkat při snahách ocenit ekosystémové služby (viz článek Jana Melichara na s. 8). Protože většina kulturních služeb ekosystémů není obchodována na trhu, pro jejich uchopení musíme využít zástupné metody. Jednou z nich je podívat se, nakolik příroda lidi motivuje k určitému chování. Proto se označuje jako odhalené preference a zahrnuje např. cestovní výdaje či hédonickou hodnotu. Projevené hodnoty kulturních služeb jsou často závislé na druhové diverzitě (např. cestovní výdaje na výlet na safari) či krajinné diverzitě (estetická hodnota krajiny v okolí domu, který lidé kupují).

Služby jsou smysluplné pouze v kontextu uživatelů

Na závěr ještě zmiňme, že ekosystémové služby jsou závislé mj. na potřebách příjemců - tedy mějme na mysli např. vodní elektrárnu či rodinu obývající venkovský dům. Právě různorodí uživatelé spoluurčují užitek a hodnotu ekosystémových služeb, které jsou závislé na různorodých souborech komplexních ekosystémových vazeb vytvářených složkami biodiverzity, které jako celek neumí lidská společnost plnohodnotně reprodukovat. Bez příjemců, kterým daný soubor přírodních služeb prospívá, nemůžeme totiž o „ekosystémových službách“ hovořit.

Mgr. David Vačkář, Ph.D., (1976) se zabývá zejména indikátory udržitelnosti, vazbami lidské společnosti na ekosystémy a biodiverzitu a vlivem lidské činnosti na životní prostředí a globální změny. david.vackar(zavináč)czp.cuni.cz