|
Vstup pro předplatitele: |
(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)
Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody
Posvátná úzkost
slovanského obětiště
Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy
Směrovka: Král smrků 300 m
Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim
(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987)
Pozoruhodným způsobem zasáhla do části naší horské krajiny takzvaná valašská kolonizace. To byl osidlovací proud, který kdysi dávno vyšel z Balkánu přes území dnešního Rumunska, posunoval se pozvolna po karpatském horském oblouku a skončil v 16. století na našich východních horách, nepřekročiv Moravskou bránu. Zanechal jazykovou stopu v zeměpisných názvech (Valašské Meziříčí, Valašské Klobouky, Beskydy) a díky specifickému hospodaření v horských oblastech, předtím neobývaných, sem přinesl také řadu jiných názvů. Zčásti rumunských (bača, cap - kozel, gruň - horské úbočí, brynza, moldánky - původně pastýřský hudební nástroj, fujara), zčásti z jiných jazyků lidu, který se ke kolonizačnímu proudu přidával (řecké koliba, maďarské salaš, gazda, čutora, polské žinčica, romské vatra), kromě řady názvů nářečních. Trvalou stopu zanechal nejen v jazycích, ale také v nenásilném hospodářském využití a zobytnění rozsáhlých částí karpatských horských končin.
Dušan Šlosar