VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Realitu všeobecného poklesu zájmu o ekologické problémy dostatečně odráží zamyšlení Mikuláše Huby. V době uzávěrky čísla není ještě znám přesný úbytek členů ČSOP, ale bude se zřejmě týkat dobré poloviny lidí. Odešli ti vlažnější, ale hodně aktivních nadšenců dalo přednost jiným spolkům. Těch ovšem není tolik, aby kompenzovaly hromadný exodus z největší ochranářské organizace. Pro mnoho potenciálních zájemců nemá ČSOP dost zajímavý program, jiné odrazuje amatérismus a neschopnost se ve společnosti výrazněji prosadit. Část podnikavých organizací zůstala v ČSOP z ryze pragmatických důvodů; mohou výhodněji podnikat, protože pod hlavičkou společensky prospěšné organizace nemusejí odvádět daň ze zisku své hospodářské činnosti. Rádi bychom zveřejnili případy, kdy hospodářsky činné ZO ČSOP přispívají například na výchovnou a osvětovou činnost, které jsou hlavním posláním našeho spolku.

Dalším bolavým problémem je elementární solidarita a nespolupráce mezi ekologickými hnutími. Dokonce i v Brně, kde jsou vztahy mezi ochranářskými spolky relativně nejlepší, zaniká často smysl a racionální cíl akcí, zejména protestních, ve snaze po seberealizaci dílčích hnutí. Bohužel u nás platí nešťastný princip rozšířený v naší nemocné společnosti, a tím je sebeidentifikace na základě negativního odlišení. Nehledáme to, co nás spojuje, ale to, s čím zásadně nesouhlasíme. Často ignorujeme snažení a akce druhých a sami se divíme, že ty naše nikdo nenavštěvuje. Zdá se, jako by nikdo nemyslel na to, co bude po volbách! Kdo z nás je tak naivní a myslí si, že bychom znovu mohli získat tak osvícené ministry životního prostředí, jako máme dosud? Ne nadarmo nám je dále závidí přátelé ze západní Evropy i z USA. Nebo že budeme schopni platit nájmy za prostory ve středu měst? Nenajdeme-li si více času na vzájemnou komunikaci a nesjednotíme-li se, udělá to život sám. Poněkud tvrději, než nám bude milé.