VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V září uspořádala francouzská ekologická organizace EUROCREATION spolu s francouzskou větví Přátel Země 2. letní evropský seminář tvůrčích a iniciativních lidí v oblasti životního prostředí. V krásném prostředí ostrova Berder u bretaňského pobřeží se setkali významní politici (např. francouzský ministr pro životní prostředí Brice Lalond, ministr moří, aj.), vědci (např. britský filozof Zeldin, německý politolog Ulrich von Weizsäcker) se zástupci nevládních ekologických sdružení, úřadů i podnikatelské sféry. Pořadatelé pozvali i zástupce z Československa, Maďarska, Polska, Rumunska a Sovětského svazu, pro které zařídili zajímavý program orientovaný na recyklaci odpadů. Oficiálními hosty z Československa byli na semináři ing. Fr. Urban, ředitel odboru ochrany přírody MŽP a člen ÚVR ČSOP, a ing. Taťána Mažárová, vedoucí referátu životního prostředí z Bratislavy.

Edward Goldsmith patřil k nejzajímavějším osobnostem a diskutérům přítomným na semináři. Ochotně nám poskytl rozhovor.

Veronica: Dozvěděli jsem se, že The Ecologist se chystá k vydávání francouzské verze. Jste schopni pro něj vytvořit dostatečně silný trh?

E. Goldsmith: Ano, k vydávání francouzské mutace se opravdu schyluje. Ale my časopis neprodáváme. Tato práva přenecháváme komerční organizaci a my zabezpečujeme editorskou stránku. Francouzská verze bude většinou tvořena překlady doplněnými o jeden nebo dva původní články a půjde více do hloubky problémů. Budeme ji vydávat ve spolupráci s mezinárodním sdružením, jakýmsi klubem prominentních ekologických osobností Eco-Europa, registrovaným ve Francii. Prodává se The Ecologist v Československu?

Veronica: Nevím o tom. Jisté však je, že v minulém režimu byl na seznamu nežádoucích tiskovin, nebyl k vidění ani v centrálních knihovnách a dostal se k němu jen velmi omezený okruh lidí s intenzívnějšími zahraničními styky.

E. Goldsmith: Mohu vám nějaké výtisky poslat. Zejména speciální vydání k problematice atomové energie, které pro volné šíření odkoupili Greenpeace a dokonce zařídili překlad do některých jazyků, například do maďarštiny.

Veronica: Děkujeme, teď už jsme v lepší situaci, protože redakce The Ecologist nám pro předplatné našla sponzora a od září nám časopis začal chodit. Podobné štěstí mají i některé další nevládní organizace v Československu. Aktivita The Ecologist potvrzuje, že se časopisy velmi často stávají kromě ediční práce a organizování informačních kampaní i nositeli dalších iniciativ…

E. Goldsmith: Jistě, typickým příkladem je zmíněná Eco-Europa, jejímž členem je i přítomný profesor Weizsäcker a předsedkyní je paní Freda Blau. Naše příští schůzka je v listopadu v Gratzu - to máte daleko…

Propojení lidí je nesmírně důležité - my ekologové potřebujeme například najít spřízněné ekonomy. Hovořili jsme o negativních ekologických dopadech tržní ekonomiky - měli byste v této souvislosti kontaktovat Hermana Dalyho ze Světové banky, jeho kniha „For the Common Good“ (Pro společné blaho) by měla být určitě přeložena do vašeho jazyka. Je to velmi radikální kritika současné ekonomiky. Víte, Světová banka je příšerná organizace, ale pracuje tam několik málo dobrých lidí, například Robert Goodland, expert na tropické zemědělství a důsledky staveb velkých přehrad.

Víte, ekonomové jako by žili v prázdnotě, jako by nerozuměli tomu, že ekonomické procesy se odehrávají v živoucím světě. Ignorují biosféru. Prezentují průmyslové a zemědělské aktivity lidstva jako ekonomicky výhodné, ale nechtějí do jejich bilancování zahrnout ekologické a sociální důsledky tržní průmyslové ekonomiky. Kdyby to udělali, obraz by se změnil. Řada aktivit, které jsou dnes výdělečné a defacto pustoší biosféru a rurální komunity, by při poctivé bilanci stačila zaplatit jen zlomek těch škod, které způsobuje.

Podívejte se na dnešní třetí svět, speciálně na Afriku. To je debakl, zpustošení a postupující poušť. Lidé byli vykořeněni, vyhnáni z tradičních vesnických společenství a nahnáni do slumů u velkých měst. A neocitli se tam náhodou, ale normálním úspěšným fungováním tržního systému. Jestliže se plánuje radikální modernizace indického zemědělství, které nyní zaměstnává 600 miliónů lidí, znamená to, že 580 miliónů bude zbytečných, protože moderní průmyslové zemědělství podle tržního principu bude potřebovat pouze 20 miliónů lidí. Kam ti ostatní půjdou? Polovina lidstva bude na konci tisíciletí žít ve slumech!

Československo, bývalá NDR či Maďarsko jsou dnes průmyslové země, ale jiné oblasti bývalého sovětského bloku se mohou stát novým třetím světem, jestliže o nich bude rozhodovat pouze trh a jestli dovolíte západním společnostem, aby vás koupily. Jsou jiní než vaše byrokracie, ale v lecčems horší. Mají lepší technologie a těžko se bez nich můžete obejít. Vezmeme-li potravinový problém Ruska, ukazuje se jádro problému ve špatné distribuci, která v rozpadajícím se státě nefunguje. Ale řešení není v dokonalé distribuci, nýbrž v obnově rolnického zázemí velkých měst. Dokonce i v dnešní Francii tento systém dosud funguje - v každém městě existuje zeleninový trh. Rolníci budou na trh přinášet produkci sami a nepotřebujete žádné masivní konstrukce, supermarkety, velkosklady a podobné.

Ale západní společnosti tato alternativa nezajímá. Oni chtějí instalovat svůj systém, kterým se potravinový trh ocitá najednou v rukou několika málo velkých společností, je zprůmyslněný a odosobněný.

Veronica: Problém je v tom, že většina konzumentů v zemích bývalého východního bloku se na Západ dívá jako na modlu, bez možnosti opravdu kritického pohledu. Ocitli jsme se v druhém extrému. A navíc, velká část lidí v rozhodujících pozicích, včetně například kontroly dovozu chemických látek pro zemědělství, se nechala koupit, pracuje ve službách mezinárodních koncernů, a tito lidé jsou dokonce dravější než jejich současní chlebodárci.

E. Goldsmith: Velmi by nás zajímal seznam takových společností, které se snaží vytvořit u vás trh s látkami, které ohrožují životní prostředí. Je to alarmující. Společnosti, jako je ICI ovládají naprosto nezodpovědní lidé bez jakéhokoliv ohledu na humánní, sociální či ekologické aspekty.

Znečišťují a ničí, co se dá, jenom aby uspokojily svoje zisky - je to katastrofa! Jsme na cestě, aby všechno ve státě padlo do rukou několika málo velkým společnostem. Vezměte si jenom obchodní dohodu GATI - to je něco, čím se svět změní v jedinou bezcelní zónu, v níž nebude dovoleno obchodovat s ničím, co není v zájmu těchto nadnárodních korporací. (Srovnej s článkem Nancy Arrowsmith - Veronica 1/91). Naše vlády se zajímají jenom o ekonomii a málo o ostatní věci. Pan Bush například nechce akceptovat žádná opatření k omezení klimatických změn, protože mu to naftové společnosti nedovolí!

Eminentně nás zajímá, co naše společnosti a vlády u vás podnikají a rádi otiskneme velký článek, který situaci analyzuje.

Za rozhovor poděkoval Miroslav Kundrata