VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Úctyhodné parametry, kterými lze stručně charakterizovat Dunaj (2 850 km dlouhý tok, povodí 817 000 km² s 80 milióny obyvatel), dávají předpoklady mimořádně zajímavého ústí tohoto veletoku do Černého moře. Skutečnost, kterou lze v podobě klasického deltoidu nalézt na posledních kilometrech toku, však předčí veškeré očekávání. Na teritoriu starého kontinentu neexistuje atraktivnější a bohatší území vytvořené a tvarované dunajskými vodami a existenčně závislé na stálé interakci sladkých a slaných vod. Neobyčejná rozmanitost mokřadních biotopů podmíněná širokou škálou různých typů vod umožňuje existenci mnoha živočišným i rostlinným druhům, včetně těch, které už v současnosti na kontinentu nenalézají pro svoje přežití vhodné podmínky. Přírodovědci zde permanentně zaznamenávají zástupce eurosibiřské, mediteránní i středoasijské zoogeografické podoblasti, při čemž jak v kvalitativním, tak i v kvantitativním měřítku nelze faunu dunajské delty srovnávat s žádnou jinou oblastí v našich zeměpisných šířkách. Dominantními skupinami z živočišného světa delty jsou ryby a ptáci, tedy dva základní články potravního řetězce klasického vodního ekosystému. V místních vodách bylo zjištěno přes 110 druhů ryb a ornitologové napočítali kolem 300 druhů hnízdících ptáků. Také fauna obojživelníků, plazů i savců je pestrá a dosud jen velmi málo ovlivněná člověkem.

Vlastní delta začíná bifurkací dunajského koryta několik kilometrů před městem Tulcea, které je správním centrem celé oblasti. Z hlavního toku se odděluje největší a nejdelší z dunajských ramen - Kilijské. Tvoří státní hranici mezi Rumunskem a SSSR, odvádí 62 % z celkového množství dunajských vod a meandruje celkem 125 km. Na říčním kilometru 72 (počítáno od ústí) se hlavní tok opět větví; přímo k moři směřuje uměle vybudovaný Sulinský kanál a jižním směrem se pod úpatím vyprahlé a zcela odlesněné Dobrudže klikatí nejkrásnější z dunajských ramen - Kilijské (113 km délky). Mezi těmito hlavními rameny je hustá síť menších kanálů propojující celé území. Bažinatý charakter delty umožňují stovky jezer a jezírek ukryté v největších souvislých porostech rákosu na světě (240 000 ha). Celková plocha delty Dunaje zaujímá celkem 5 640 km², z čehož 4 470 km² leží na území Rumunska a zbytek na území SSSR. Na nejvyšších naplavených dunách se zachovaly dva původní dunajské pralesy, Letea (17 000 ha) a Caraorman (7 000 ha) s rozmanitou a svéráznou vegetací s přítomností i několika endemitů. V těsné blízkosti obou lesních celků se nachází rozsáhlé písečné duny, místy zcela bez vegetačního krytu. Zatímco ve střední části delty převažuje ráz klasického sladkovodního mokřadu s ojedinělými vrbovými porosty lemující především větší kanály, blíže k moři (tzv. „fluviomaritinní delty“) se charakter postupně mění a rákosové porosty přecházejí do mělkých zálivů brakických jezer, které bývají pod vodou jen periodicky a během sezóny představují typická slaništní společenstva. Zvláště jsou tyto typy biotopů zachovány v okolí komplexu velkých jižních jezer Razelm-Sinoe-Zmeica (880 km² celkem, přičemž největší Razelm má 42 000 ha).

Rozmanitost i bohatství ichtyofauny (ryb) jsou dány pestrostí místních vod, jejich kvalitou i charakterem. Např. hloubka jezer nepřesahuje v průměru 2 m, ale hloubky v hlavních ramenech přesahují i dvacet metrů a vůbec největší hloubka v prostoru delty byla naměřena v Kilijském rameni - 36 m! Blízkost moře obohacuje rybí faunu delty o řadu druhů, které obývají brakické vody trvale, nebo táhnou v době tření proti proudu Dunaje. Nejtypičtějšími rybami sladkých vod jsou zástupci kaprovitých, přičemž samotný dunajský divoký kapr (sazan) je i zde na ústupu. Z dravců převažují v úlovcích místních rybářů štiky a sumci. I u těchto atraktivních druhů průměrná velikost lovených jedinců klesá. Přesto existují pravidelná pozorování kapitálních sumců hmotnosti přes 100 kg, jak dosvědčuje i poslední světový rekord sumce uloveného v deltě. Obdobně sestupnou tendenci mají lovy typických zástupců jeseterovitých ryb - vyz velkých. Dnešní úlovky nejsou ani zlomkem toho, co se lovilo v ústí Svatojiřského kanálu ještě před dvaceti lety a celé rybolovné hospodářství zaměřené na lov vyz rychle chřadne a skomírá.

Ornitofauna delty je nejvýznamnějším prvkem celého regionu, a to nejen v době hnízdění, ale i v údobí jarních a podzimních tahů. Zcela unikátní jsou hnízdní kolonie pelikánů bílých a kadeřavých, ale také smíšené kolonie rybožravých ptáků, čítající tisíce jedinců. Bohužel, i zde zaznamenávají ornitologové postupný úbytek jednotlivých druhů volavek, kormoránů a dalších druhů.

Civilizační tlaky dnešní doby se nevyhnuly ani dunajské deltě, i když se zde ještě nachází místa pozměněná či narušená člověkem jen velmi málo. Původní obyvatelé, kterých tu asi v 10 vesnicích žije kolem 20 000, deltu nedevastovali víc, než bylo únosné, a v podstatě tento typ „symbiózy“ zaručoval oběma stranám dlouhodobé a úspěšné přežívání. Naopak bohatost regionu byla znát i na zásobování potravinami v posledních létech, kdy se Rumunsko topilo v bídě a hladu. Účinná devastace delty nastoupila s rozvojem grandiózního plánu přeměny delty podle čaušeskovských představ; jedna třetina delty měla být intenzívně obhospodařovaným územím s rozvojem pěstování rýže, jedna třetina měla být průmyslovou základnou s těžbou rákosu, písků, nafty atd. a poslední část měla být ochraňována jako „divoká příroda“ pro turisty. Projekt uvažoval o aplikaci herbicidů na vodní rostliny včetně rákosu, na vojenské využití určitých partií i na zásadní přestavbu stávající sítě kanálů a ramen včetně těch hlavních. Na několika místech je i dnes možné vidět, jak se exploatace delty měla provádět: lesní komplexy začaly být rabovány a místo původní skladby se začalo zalesňovat topolem plantážovým způsobem, novým kanálem přijíždí bagry do Caraormanských písků, aby zde těžily sklářský písek, síť odvodňovacích kanálů je vytyčena na nádherných slaništích v okolí Hystrie, ale zatím nefunguje (a snad už nikdy nebude). Krásné meandry Svatojiřského kanálu byly na několika místech prorvány a tok se podstatně zkrátil. V místních rybářských závodech se začaly produkovat býložravé ryby a vypouštět do místních vod. Tento nápor by delta nevydržela a úplné zničení tohoto jednoho z posledních rájů evropské přírody by bylo otázkou několika let. V neposlední řadě se na devastaci delty podílejí všichni obyvatelé dunajského povodí, ze kterého do delty přitékají čím dál více znečistěné vody s jednoznačným efektem: rybí obsádka slábne nejen v druzích, ale i kvantitativně. A další negace přináší skutečnost posledních let, kdy se výrazně projevují meliorační a regulační úpravy povodí. Voda přitéká korytem řeky nepravidelně, výkyvy způsobují přerušení migrací i úspěšnou reprodukci rheofilních druhů, a tím potažmo i neefektivnost místních rybářů, kteří jsou na živé vodě Dunaje závislí. Tento veskrze ekologický jev přecházející do socioekonomických vztahů může být příkladem vzájemné propojenosti evropské přírody bez ohledu na politické i jiné hranice.

Ochrana přírody v regionu delty byla sice uzákoněna pro některé lokality již dříve, ovšem ve vlastní praxi se na tomto úseku nic moc nedělo. Kategorii státních přírodních rezervací získaly pouze tři významné ornitologické lokality: Rosca-Buhaiova-Hrecisca (15 400 ha, hnízdění pelikánů), Perisor-Zátoane (14 200 ha, hnízdění a koncentrace bahňáků) a Periteasca-Leahova - Portita (3 900 ha, hnízdění a koncentrace vodního ptactva). Tyto rezervace měly dokonce svoje placené strážce (buď z Muzea či Akademie věd), ovšem ochrana to byla víceméně symbolická. Sami jsme měli možnost poznat nájezdy rybářů do pelikání kolonie, kdy propíchávají svým odvěkým konkurentům vejce a samotný strážce se musí z pochopitehiých důvodů raději schovat. Zcela dominantní postavení měla do revoluce tzv. Centrála delty, která např. také organizovala sběr rákosu pro celulózku v Braile. Mohutné plovoucí traktory projížděly v létě deltou křížem krážem bez ohledu na některé hnízdní kolonie. Vyvrcholení sporu sběrači rákosu versus strážce kolonie pelikánů jsme také viděli na vlastní oči: vyplenili mu a pak spálili jeho strážní domek, ve kterém přímo u rezervace žil.

Dnešní situace v Rumunsku dává naději, že se uskuteční projekt komplexní ochrany delty Dunaje spočívající na vědeckém zpracování současného stavu a na legislativním vyjasnění zásadních odpovědností. Podle posledních informací se zastavují nejbrutálnější projekty (napřimování ramen, odvodňování, těžba vátých písků) a celý region delty se začíná zpracovávat pro včlenění delty Dunaje do světového projektu biosférických rezervací pod patronací UNESCO.