|
Vstup pro předplatitele: |
Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)
Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.
Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.
Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!
Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.
(Jan Zahradníček
Jeřáby, 1933)
Na rozdíl od jiných, abstraktnějších environmentálních témat, národní parky hmatatelně zasahují širokou veřejnost. Nechtěli jsme se pouštět do aktuální politické situace, i když právě na jejím pozadí jsme číslo připravovali. Tři ze čtyř parků vznikly v porevolučním čase (dva letos slaví 20 let), a hodně vypovídají o tom, jak se vztahujeme k přírodě my v 21. století v české společnosti relativního blahobytu a mladé demokracie. Je to krása! Je to svoboda. A je to taky pěkný chaos. Ale co hlavně - je to opravdový luxus mít takový národní park - velký kus přírody a krajiny na poznávání, dívání a užívání si. Jak to vidí, jsme se zeptali samotných správ, ministerstva, badatelů z terénu, něco k nám prosáklo i od návštěvníků; exkluzivní je ohlédnutí tří zakladatelů našich parků. Zajímavé čtení v roce oslav čtvrtstoletí časopisu Veronica přeje
Dana Zajoncová