|
Vstup pro předplatitele: |
Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.
Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.
Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.
Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.
(Vít Obrtel)
Na rozdíl od jiných, abstraktnějších environmentálních témat, národní parky hmatatelně zasahují širokou veřejnost. Nechtěli jsme se pouštět do aktuální politické situace, i když právě na jejím pozadí jsme číslo připravovali. Tři ze čtyř parků vznikly v porevolučním čase (dva letos slaví 20 let), a hodně vypovídají o tom, jak se vztahujeme k přírodě my v 21. století v české společnosti relativního blahobytu a mladé demokracie. Je to krása! Je to svoboda. A je to taky pěkný chaos. Ale co hlavně - je to opravdový luxus mít takový národní park - velký kus přírody a krajiny na poznávání, dívání a užívání si. Jak to vidí, jsme se zeptali samotných správ, ministerstva, badatelů z terénu, něco k nám prosáklo i od návštěvníků; exkluzivní je ohlédnutí tří zakladatelů našich parků. Zajímavé čtení v roce oslav čtvrtstoletí časopisu Veronica přeje
Dana Zajoncová