|
Vstup pro předplatitele: |
jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči
Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji
(Ludvík Kundera)
Na rozdíl od jiných, abstraktnějších environmentálních témat, národní parky hmatatelně zasahují širokou veřejnost. Nechtěli jsme se pouštět do aktuální politické situace, i když právě na jejím pozadí jsme číslo připravovali. Tři ze čtyř parků vznikly v porevolučním čase (dva letos slaví 20 let), a hodně vypovídají o tom, jak se vztahujeme k přírodě my v 21. století v české společnosti relativního blahobytu a mladé demokracie. Je to krása! Je to svoboda. A je to taky pěkný chaos. Ale co hlavně - je to opravdový luxus mít takový národní park - velký kus přírody a krajiny na poznávání, dívání a užívání si. Jak to vidí, jsme se zeptali samotných správ, ministerstva, badatelů z terénu, něco k nám prosáklo i od návštěvníků; exkluzivní je ohlédnutí tří zakladatelů našich parků. Zajímavé čtení v roce oslav čtvrtstoletí časopisu Veronica přeje
Dana Zajoncová