VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Národním parkům je v současné době věnována mimořádná pozornost, i když většinou pouze z důvodů kůrovce na Šumavě či opakovaných povodní a řícení skal v Českém Švýcarsku. Velká část lidí si přesto stále více uvědomuje, že národní park je prestižní celosvětově uznávaná značka území, která do těchto oblastí přitahuje návštěvníky z domova i zahraničí. Tento mimořádný potenciál se daří postupně rozvíjet za spolupráce orgánů ochrany přírody, obcí, nevládních organizací i podnikatelských subjektů. Do našich národních parků zavítá ročně téměř 10 mil. hostů a tři z nich (České Švýcarsko, Krkonoše, Šumava) patří mezi nejvyhledávanější území v ČR.

Strategie rozvoje

Ochrana přírodního prostředí, péče o krajinu a využívání přírodních zdrojů prodělává v současné Evropě mimořádně dynamický vývoj. Posouvá se chápání poslání národních parků, a to jak na mezinárodní, tak na národní úrovni. Odbor péče o národní parky, pracoviště ministerstva životního prostředí, připravil ve spolupráci s širokým týmem odborníků dokument Program rozvoje národních parků v ČR. Účelem programu je upravit, případně nově definovat cíle pro národní parky a jejich rozvoj v České republice. Stanovuje priority MŽP při ochraně přírody a krajiny na jejich území a bude přispívat ke sjednocení dalšího rozvoje regionů.

Návrh vznikal během let 2009-2010 a mj. vychází ze Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR. Naplňuje aktualizaci státního programu ochrany přírody a krajiny, který ministerstvo zavazuje strategii zpracovat do konce roku 2011. Materiál byl připomínkován zástupci regionů všech národních parků, v každém proběhlo veřejné diskusní zasedání za účasti ředitele odboru péče o národní parky. Zohledňuje připomínky správ i rad národních parků, i řady odborných organizací. K Programu bylo zpracováno hodnocení dopadu regulace (RIA).

V současné době jej Odbor péče o národní parky předkládá vedení resortu. Po jeho schválení budou stanoveny priority v plnění jednotlivých stanovených cílů a současně bude přikročeno k realizaci několika desítek opatření. Zkrácená verze vyjde formou reprezentativní publikace určené především starostům obcí a zástupcům krajů, které zasahují do území národních parků, i širší veřejnosti. Zde vybíráme body, které se, byť v obecné rovině, dotýkají současných národních parků nejzásadněji.

Ekologická rizika

Prostorově i funkčně nejdůležitější ekosystémy v českých národních parcích tvoří lesy, které zaujímají více než 80 % rozlohy parků. Mají vliv na retenci vody rozsáhlých území, na jejich biologickou diverzitu, ovlivňují mezoklima širokého okolí a podmiňují jeho krajinný ráz. Z části jde o lesy kulturní, až do zřízení parků na převážné rozloze obhospodařované standardními lesnickými metodami, v naprosté většině případů s cílem maximální produkce dřeva. Vyhlášením jednotlivých národních parků se tedy jejich převládající funkce značně změnila, neboť dle zákona nejsou lesy v národních parcích lesy hospodářskými. Současný stav lesa podmíněný historickým vlivem člověka je charakterizován zjednodušenou druhovou a prostorovou skladbou i schematickými způsoby obhospodařování podle modelu lesa věkových tříd, které není pro lesy národních parků vhodné.

Problémem jsou invazní druhy, smrkové monokultury nižších poloh (Šumava, Krkonoše, České Švýcarsko), porosty introdukovaných cizích dřevin (vejmutovka a modřín v Českém Švýcarsku, akát v Podyjí, smrk pichlavý, borovice pokroucená, borovice blatka, smrk omorika v KRNAPu). Lesní ekosystémy Krkonoš, Šumavy a Českého Švýcarska jsou dosud silně zatíženy kyselou depozicí, lesní ekosystémy Krkonoš a Šumavy opakovaně postihovány klimatickými disturbancemi a následně gradací kůrovce. Změna klimatu způsobuje extrémní fluktuace počasí (srážky, sucho, vichřice). Lesy jako dlouhověké ekosystémy jsou značným rizikům vystaveny v průběhu přeměny k přírodě bližšímu stavu.

Vzájemná komunikace

Přírodní a krajinné hodnoty a zajímavosti jsou velmi atraktivní a jsou důvodem, proč lidé do národních parků jezdí. Jejich ochrana je proto zásadní pro dlouhodobou prosperitu obcí a regionů v národních parcích i okolí. Správy národních parků nejsou a nebudou komerčními institucemi zabývajícími se cestovním ruchem. Důležitá je však spolupráce správ národních parků a těchto institucí a promyšlené usměrňování rekreačních aktivit tak, aby nedocházelo k negativním dopadům na přírodu a krajinu. Potřebná je i podpora tzv. měkkých forem turismu.

Stále chybí vzájemné pochopení rolí, cílů a omezení a zejména potřebná míra důvěry na obou stranách. Někdy schází profesionální nadhled pracovníků správ národních parků, mnohdy se lpí na pozicích a očekává se pouze atak z druhé strany. Ze strany obcí často schází vůle vyslechnout a pokusit se pochopit koncepci správy národního parku, jejím předpokladem je ovšem i snaha o vyslyšení a pochopení názorů místních lidí. Emoce mnohdy převažují nad racionálním uvažováním a hledáním kompromisů.

Problematice se věnuje nezanedbatelné množství času, nicméně výsledky se dostavují relativně pomalu, časově velmi náročnou prací vedení národních parků a nikoliv plošně. Problematika komunikace a spolupráce národních parků a obcí je do značné míry ovlivněna absencí kvalitních public relations vedených MŽP. Zásadní je však nepochybně stanovení a dodržování dlouhodobých a neměnných stanovisek orgánů ochrany přírody (správ národních parků a ministerstva životního prostředí).

Národní parky uprostřed společnosti

Cíle a způsoby ochrany přírody v národních parcích jsou z velké míry společenská otázka. Současné změny společensko-politických podmínek a z nich vyplývající přístupy veřejnosti k chráněným územím přinášejí řadu otázek i možných střetů. Je nezbytné prezentovat a zdůvodňovat poslání národních parků včetně smyslu uplatňování bezzásahového režimu na určité části území. Orgány ochrany přírody v čele s ministerstvem musí dokázat přesvědčit místní samosprávy, obyvatele i nejširší veřejnost o smysluplnosti těchto cílů.

Důležité je objektivní mediální prezentování problémů národních parků, aby veřejnost nemusela naslouchat jen často zkresleným názorům odpůrců současného přístupu k péči o tato území. Využití národních parků musí být podřízeno nejen zachování a zlepšení předmětů ochrany, jak říká zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ale i rozvoji místních obcí a komunit. Program a strategie rozvoje národních parků mají být jedním z příspěvků k nové komunikaci mezi MŽP a veřejností v této oblasti.

Ing. Vladimír Dolejský, Ph.D., a Mgr. Martin Bílý - Odbor péče o národní parky, Ministerstvo životního prostředí ČR, martin.bily(zavináč)mzp.cz