VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Chráněné území často vyvolává představu o člověkem nedotčeném či jen velmi málo pozměněném území. Moravský kras takovým zčásti je. V nejdelším jeskynním systému Amatérské jeskyně bylo dosud prozkoumáno a zmapováno více než 40 km chodeb, dómů a propastí. Ani to není konečné, jak dokazuje nedávný objev volných chodeb ve Sloupské větvi. Na několika místech známe části ponorů a vývěrů, mezi nimi však leží několik kilometrů neznámého podzemí. Člověk přitom Moravský kras ovlivňoval již od pradávna. Archeologické nálezy prokazují, že jeskyně jsou jako úkryty a místa lovu i kultu využívány více než 120 tisíc let - neandrtálci v Kůlně a Švédově stolu, magdalénskými lovci (jeskyně Pekárna, Býčí skála aj. před 12 tisíci lety) či v období halštatu (Býčí skála, 500 př.n.l.). Změny krajiny však byly velmi malé.

Nerostné bohatství krasu

Počátky intenzivního využívání nerostných surovin Moravského krasu, a tím i zásadních změn krajiny se datují do 8. a 9. století. Od období Velké Moravy přes středověk až téměř do závěru 19. století zde byla těžena a zpracovávána železná ruda. Pozůstatky dolování (např. Rudická jezírka, Malá Macocha u Babic nad Svitavou) jsou dosud dobře patrné, s některými nevhodnými následky se dnes potýkáme.

Snad nejvážnější problém souvisí s ukládáním strusek z Hugovy hutě do žlíbku v Rudickém propadání. Důsledkem narušení stability svahu a zvýšených přítoků vody z obce Rudice po vybudování kanalizace a čistírny odpadních vod je splavování ohromného množství strusky do jeskynního systému. Struskou jsou zaneseny tůně, hromadí se i v nejznámějším sintrovém útvaru Kašně, nalezneme ji v několik kilometrů vzdálené Býčí skále.

Na pálení dřevěného uhlí pro místní hutě se až do zprovoznění železnic využívalo dřevo. Zastoupení buku proto pokleslo natolik, že místy vyrůstaly čisté jedliny. Stav zdevastovaných lesů byl ve druhé polovině 19. a ve 20. století zlepšen díky odborné péči lichtenštejnských lesníků a později profesorů Lesnické a dřevařské fakulty v Brně. Dnes jsou tyto porosty cennými rezervacemi (NPR Býčí skála, NPR Habrůvecká bučina).

Zemědělství v krasové krajině

Osídlování Moravského krasu od 12. a 13. století doprovázelo odlesnění krasových plošin a rozvoj zemědělství. V 19. století na plošinách převládala orná půda, na svazích krasových údolí pastviny. Modelovým územím, pod nímž v hloubce kolem 100 m probíhá nejdelší jeskynní systém České republiky Amatérská jeskyně, je Ostrovská plošina. Původně drobná políčka s mezemi byla při kolektivizaci ve 20. století scelena do velkých bloků orné půdy. Rozorány byly i menší a mělké závrty. Intenzivní hospodaření bez ohledu na funkce krasové krajiny znamenalo, že se přes závrty splavovaná ornice dostává do podzemí. Z půdy jsou do jeskyní vyplavována průmyslová hnojiva a rezidua pesticidů. Výzkumy prokazují více než desetinásobné zvýšení obsahu dusičnanů a trojnásobné chloridů ve skapech pod zemědělskými pozemky v porovnání se skapy pod lesem. Díky pochopení zemědělců a.s. Zemspol Sloup se podařilo pozemky s nejintenzivnějšími průsaky do krasového podzemí zatravnit. V letech 1987 až 2004 bylo postupně zatravněno více než 150 ha orné půdy. Obdobný záměr na Harbešsko-vilémovické plošině se realizovat nepodařilo. Na pozemcích nad jeskynními systémy (např. v okolí závrtu Společňák) je pěstována kukuřice s vysokými dávkami hnojiv a pesticidů.

V 80. letech minulého století byl v Moravském krasu zrušen chov ovcí. Postupně zarostly škrapové stráně s charakteristickými společenstvy rostlin a živočichů. Obrat nastal poté, kdy zde proběhl vůbec první projekt LIFE Nature v ČR „Péče o teplomilné biotopy Moravského krasu“. Jeho nositelem byla v letech 2004-2007 ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády. Mimo jiné obnovil extenzivní spásání některých cenných lokalit.

Turistický magnet

V Moravském krasu známe více než 1 000 jeskyní. Veřejnosti je otevřeno pět, šestá Císařská jeskyně je upravena pro léčení dětí - speleoterapii. Mnohdy necitlivé zpřístupňovací práce na počátku 20. století, masová návštěvnost a nedostatečná ochrana jeskyní se na některých místech projevily až devastujícím způsobem. Na řadě míst chybí až 50 % původní krápníkové výzdoby a některé dominantní útvary byly nahrazeny modely z umělých hmot, neboť originály byly ukradeny. V návaznosti na přijetí zákona 114/92 Sb. a změnu odpovědnosti za ochranu přírody Správa CHKO upravila podmínky turistického využívání jeskyní. Stanovila limity návštěvnosti, intervaly vstupů s povinností vypínání světel mezi skupinami a přítomnosti dvou průvodců ve větších výpravách.

Vstup do jeskyně Punkevní leží v hlubokém krasovém kaňonu Pustého žlebu v NPR Vývěry Punkvy. Na začátku 20. století byly v Pustém a Suchém žlebu postaveny silnice, které zpřístupnily jeskyně a dopravně propojily vesnice s městem Blansko. K Punkevním jeskyním přijíždělo 250 000, špičkově až 300 000 turistů ročně. Po složitých a deset let trvajících jednáních se podařilo prosadit vyloučení dopravy a zavedení náhradní dopravy turistů. Komunikace v Pustém a Suchém žlebu v celkové délce 13 km byly vyřazeny ze silniční sítě. Posledním krokem bylo odstranění nevyužívaného parkoviště u Punkevních jeskyní. Opatření přineslo bouřlivé diskuse včetně interpelací v parlamentu. Dnes jsou tyto komunikace využívány spokojenými cykloturisty a pěšími.

Krajina ponorných vod

Ponorné vody mizející do jeskynních systémů a vývěry, ve kterých se opět objevují na denním světle, jsou charakteristickým rysem Moravského krasu. Voda propojuje často vzdálená a zdánlivě nesouvisející místa.

Na znečištění krasových vod se významně podílejí odpadní vody ze sídel. Ještě před několika lety tu chyběly čistírny odpadních vod. S dotacemi Státního fondu životního prostředí byly postupně alespoň ve větších obcích vybudovány. Specifikem krasu je skutečnost, že jsou postaveny zpravidla v nejnižším místě obce blízko ponorů. Chybí zde úseky povrchových toků se samočistícími pochody, což přináší zvýšené požadavky na kvalitu čištění.

Lidskou hloupost a nezodpovědnost dokládá případ z jeskyně Výpustek. V 70. letech armáda do propastí komunikujících s podzemním tokem Křtinského potoka uložila velké množství prošlých léků. Skládka byla objevena poté, co zde Správa CHKO povolila speleologický průzkum. Vytěženo bylo několik desítek tun léků a kontaminovaných sedimentů. Uvědomíme-li si, že podzemní krasové vody jsou využívány jako zdroje pitné vody a podzemní systémy jsou oživeny unikátní biotou (vč. endemických druhů), je uchování kvality krasových vod zásadní.

Vážným problémem je budoucí přiblížení těžby vápenců v lomu v Mokré k jižní hranici CHKO. Změnit je třeba nazírání veřejnosti na Moravský kras, která si jej většinou spojuje pouze s Macochou a lodičkami. Ve skutečnosti je Moravský kras územím s unikátní živou a neživou přírodou a pozoruhodnou historií. Návštěvníkům nabízí mnohem víc, než jen hodinovou prohlídku přístupné jeskyně a svezení silničním vláčkem a lanovkou.

RNDr. Leoš Štefka (1953) - vedoucí Správy CHKO Moravský kras