Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Malíř velkých drobností


Jaromír Zemina, č. 1/2011, str. 22

Na jedné fotografii z roku 1967 sedí Jiří John ve svém pražském ateliéru před obrazem veliké zářivé kapky rosy. Není to náhoda. Tématem vláhy se zabýval často, jako malíř i jako grafik. V RoseRose s listem, v KrůpějiKapce, ve Spánku travin, v Rozbřesku, všude tam se stala těžištěm kompozice troška vody zformovaná přírodními zákony do dokonalé pravidelnosti, kterou autor někdy prozářil tak, že vypadá spíš jako kus žhavé astrální hmoty vynořující se z vesmírné temnoty.

John viděl všechno na Zemi takto spojené s univerzem, a proto se mu i drobnosti jevily velce. Jeho krajinná „zátiší“ nereprezentují určitou krajinu, ale přírodu jako celek vytvořený nedílnou součinností živlů a ponenáhlu, nepozorovaně se proměňující v koloběhu ročních dob. I tento důraz na základní přírodní děje a elementární tvary učinil Johna umělcem moderním.

Jeho nejbližším živlem byla od mládí, prožitého na Českomoravské vrchovině, země, zemská hmota, a hned za ní oheň, nejčastěji v podobě slunečních paprsků, které na sklonku zimy zázračně probouzejí v semenech rostlin nový život. Ale jak se v půli šedesátých let k umělci začala blížit smrt, v jeho obrazech se stále častěji objevoval chladnoucí jas slunce podzimního, v němž na polích dohasínají osamělé lidské ohýnky. A potom přišly první mrazivé noci, avšak i temně šedá jitra času adventního, připravujícího přírodu a lidi na slunovrat a posilujícího víru nemocného umělce v obrat k lepšímu. Ten však v jeho životě nenastal…

Vodu jako živel si John poprvé uvědomil roku 1964, kdy v rumunské Konstanci uviděl moře, a potom k němu opětovně zajížděl ať do Rumunska a Istrie, nebo do Normandie a Bretaně. To, co se z těchto zážitků dostalo do jeho díla, je příznačně johnovské: voda se tam vždycky stýká se zemí. Tak vzniklo Pobřeží, a to hned v několika variantách, Mořské dno, Odliv a hlavně jemná i velkorysá Voda a země (kde se John asi nejvíce přiblížil k Josefu Šímovi, malíři mu obzvlášť drahému) a stejně mistrné ilustrace Majáků Saint-Johna Perse. V té době však vytvořil také Obnaženou krajinu, obraz přírody, jíž se vláhy nedostává, a která proto postrádá i porosty. V čase, kdy v Čechách slovo ekologie bylo ještě skoro neznámé, John jako by byl už tušil, že jedním z nejtíživějších problémů 21. století bude pro lidstvo problém vody - umělec i v tom projevil více citlivosti a prozíravosti než většina ostatních lidí.

Výstava Johnovy malířské, grafické a kreslířské tvorby uspořádaná roku 2004 v pražském Mánesu ukázala její cenu a rostoucí potřebnost s přesvědčivostí vskutku úchvatnou. Navštívilo ji mnohem víc lidí než podobně rozsáhlou retrospektivu v Jízdárně Pražského hradu roku 1992 a někteří se tam vraceli. Také proto se vraceli, že John, vzácný člověk a jeden z největších českých malířů a grafiků 20. století, chápal přírodu jako málokdo jiný a zobrazil ji moderně, ale bez křečovitosti dnes tak časté. A objevoval její krásu tam, kde ji druzí nevidí.

Jiří John se narodil 6. listopadu 1923 v Třešti, zemřel 22. června 1972 v Praze.


PhDr. Jaromír Zemina (1930) je historik umění, kreslíř, fotograf, esejista a básník. jaromir.zemina(zavináč)volny.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu