VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

O existenci Červenomlýnského rybníka jsem se dozvěděl poprvé z Vlastivědy moravské - svazku z r. 1897. F. Dvorský v něm píše, že na tomto rybníku u Brna byl střelen vzácný člen moravské avifauny, racek žlutonohý. Že rybník nadále existuje, stejně jako Červený mlýn, jsem zjistil až v roce 1949. Rybník leží při okraji údolí Ponávky pod svahem Černých Polí, původně na jejím toku pod nádražím Královo Pole, jako jeden z řady rybníků, která kdysi pokračovala dále k Lužánkám a rybníku na náměstí 28. října. Historikové zběhlí v brněnské topografii o něm budou vědět jistě vše. Já jsem si jen v r. 1949 o něm poznamenal, že směrem proti toku Ponávky je ohraničen kartouzskou Borgeskou (neboli Královopolskou strojírnou), na pravém břehu železniční vlečkou, na levém břehu hraničí s poli. Kolem hráze byla řada vrb, dole pod hrází stál Červený mlýn. Na černopolním břehu jsem našel hnízdo konipasů lučních, jejichž hnízdění nebylo tehdy v severním okolí Brna běžné, ale jinak věc nijak výjimečná.

Že tento rybník existuje nadále, mne znovu překvapilo v sedmdesátých letech a od té doby ho navštěvuji dosti pravidelně. V úředních dokumentech je bývalý rybník veden jako retenční nádrž, o velikosti zhruba 2 ha. Ponávka již neprochází přímo rybníkem, ale je zkanalizována, v pravém smyslu tohoto slova. Na téměř suchém dně nádrže vznikl typický mokřad s poměrně rozlehlými porosty rákosin, prostoupený vrbovými keři a řadou stromových vrb, na zcela suchých místech s nízkým travním porostem, to vše protkáno několika strouhami a loužemi s trvalou nebo občasnou vodní hladinou. Kapalina v těchto prohlubních si ovšem jen zřídka zaslouží jméno voda.

Také okolí nádrže se změnilo a trend změn se dá charakterizovat jako přechod od krajiny agrární ke krajině raně industriální, s výraznými znaky prvobytně-pospolných majetkových vztahů, typickými pro fázi budování vyspělé společnosti. Silueta Královopolské strojírny, ohraničující rybník na severu, se příliš nezměnila, jen železné součásti hal a okolí jsou rezavější. Na celém zbytku východní strany vznikla nová výrazná dominanta, výtopna Červený mlýn, do níž se vozí uhlí z královopolského nádraží železniční vlečkou na náspu, tvořícím nyní celý východní břeh rybníka. Západní břeh tvořila stará vlečka, lemovaná kdysi zahrádkami s lidovou architekturou dřevěnou, térpapírovou a plechovou. Místo ní se zde momentálně staví pokračování svitavské výpadovky dálničního typu. No a bývalá hráz se starými vrbami (4 pahýly tu ještě jsou) byla zasypávána odpadky včetně vraku staré škodovky, což už se nesmí. Při stavbě výpadovky byl zlikvidován mlýn a celé rumiště kolem stavidla je rozšířeno stavbou kanalizace. Tedy když se to vezme kolem a kolem: železniční vlečka, výtopna, skládka, dálnice, stará továrna. Spolu s „vodou“ na dně nic pro článek do Veroniky, kdyby ne ptáků, žab, zvěře a obecných otázek kolem takových žump, jak to nazývá ctěný kolega - ekolog.

Je velice optimistické slyšet každým jarem znovu a znovu z tekutiny na dně roztoužené akustické signály zelených ropuch. Udivující jsou však zejména ptáci. Nejpočetnějšími návštěvníky rákosin jsou špačci, kteří zde konečně objevili přirozené nocoviště, v němž nebývají rušeni jako na smrcích u univerzitní menzy na Brandlově ulici nebo na stromcích kolem justičního paláce. Počet deset tisíc špačků v letošním jaře nebyl patrně nadhodnocen a večerní manévry sražených hejn před zapadnutím do rákosí stojí za zhlédnutí.

Rybník je trvalým domovem i některých dalších druhů. Bažanti se do rákosí stahují z celého okolí, a stejně tak se na večer na odpadcích procházejí tokající koroptví kohouti. Na barevných loužích klidně plavou i malá mláďata divokých kachen nebo slípek zelenonohých (zejména slípka je druh na přírodních rybnících jižní Moravy téměř na vymření). To platí ještě ve větší míře o chřástalu vodním, ozývajícím se zde trvale po celé jaro, kterého na jižní Moravě hledáte marně. V koruně vrb si nyní každoročně plete svoje umné hnízdo moudivláček, v rákosí zpívají rákosníci zpěvní a obecní, občas se ozve strnad rákosní, zjara zde dokonce bylo možné pozorovat návštěvníky téměř exotické - sýkořice vousaté. Našlo by se také několik druhů savců a návštěvy zajíců nejsou žádnou vzácností. A to není zdaleka všechno.

Uchvacující na tom všem je nezkrotnost života, v podmínkách pro člověka tak odporných. Podobné lokality by asi jen s obtížemi byly zahrnuty do územních systémů ekologické stability, i když široko daleko v Brně a okolí podobný životem bohatý mokřad není. Donedávna existoval v „bermudském trojúhelníku“ jižně od brněnského nádraží, který byl přeměněn v zahrádkovou kolonii, dnes je snad ještě něco podobného na dně odpadky zavážené pískovny v Černovicích, kde mezi olejovými loužemi hnízdili letos vodouši rudonozí (jedno ze tří míst v jihomoravském regionu) a kulíci říční. Ať úředně uznány či neuznány, tyto lokality jsou skutečnými biocentry, jež si zaslouží zachování. Ale problém je v byrokracii: pod jakou firmou by měly být zachovány, to jest zákonem chráněny? Vyhlásit smetiště nebo žumpu za chráněný přírodní výtvor je pitoreskní. Puristé říkají, že podobné lokality jsou dílem člověka, proto nejsou přírodní výtvor a proto je nelze chránit podle zákonů na ochranu přírody. Mnoho dalších nebo i týchž lidí však říká, že člověk je součástí přírody, tak proč by jeho díla nemohla být chráněna jako součást přírody?

A co by bylo možné s takovým místem udělat, aby v návštěvnících nevzbuzovalo odpudivý dojem? V některých lidech asi příroda bude odpudivý dojem vzbuzovat vždycky, někteří budou tolerovat i smetiště, pokud je budou tolerovat živočichové, kteří již mimo ně nemají jinde možnost k životu. Vždyť některé podmínky na těchto smetištích právě tuto možnost poskytují. Proto by zásahy do těchto míst měly být; ale co nejmenší, nejúčelnější a tedy vesměs i nejlevnější. Například u Červenomlýnského rybníka to znamená pouze rybník nadále nezavážet odpadky, jednorázově vyčistit odpadky na březích mimo skládku a pokud bude Ponávka oddělena od kolektoru ze severu Brna, nechat ji opět případně protékat rybníkem. Více to zatím nechce. Ale i bez těchto zásahů snad ještě rybník, podle územního plánu do roku 2010, zůstane zachován, a s ním i chřástal vodní a brněnský moudivláček.

P. S. Během výroby tohoto čísla Veroniky se na autora článku obrátila paní Dagmar Brožíková z referátu životního prostředí města Brna s žádostí o posouzení návrhu nového chráněného území. Z městského obvodu Královo Pole vzešel totiž podnět k vyhlášení ochrany červenomlýnského odkaliště. Podklady k tomuto kroku se v současné době zpracovávají a paradox chráněného smetiště, který dr. Hudec dával k dobru jako úsměvnou historku, se možná stane realitou.