VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Když k nám až poměrně pozdě, někdy před sto lety, přišlo od jižních Slovanů pojmenování kras (původně Kras, vlastní jméno pohoří ve Slovinsku), byly už základní speleologické termíny a názvy v češtině ustálené. (Jihoslovanského původu je také slovo škrap.)

Jeden název z Moravského krasu je ale původní a přitom starší než všechny ostatní. Je to vlastní jméno říčky Punkva, které přes svou dnešní neprůhlednost bylo kdysi popisné, pojmenovávalo řeku, která „poniká“. Sloveso ponikati ve staré češtině bylo protikladem slovesa vznikati a znamenalo „ztrácet se“. Ponikva tedy byla „mizející řeka“. Nesrozumitelný název, hláskově pozměněný pod vlivem nářečí, přečkal do dneška.

Slovo propast původně značilo „propadání“ - obdobně jako past bylo „padání“ (podle toho víme, že pradávné pasti byly jámy na chytání zvěře).

Také jeskyně je v češtině slovo dávné. Nacházíme je už v nejstarších záznamech českého jazyka, v raných biblických textech. Kromě češtiny a slovenštiny je jen v polštině, jiné slovanské jazyky mají názvy jiné.

Obrozenci se v první polovině 19. století postarali o název krápník jako překlad řeckého termínu stalaktit na pozadí německého Tropfstein. Vysvětlovali jej jako „vápenný rampouch v jeskyních“. Ale většina ostatních vědeckých termínů (stalagmit, stalagnát, …) si u nás uchovala původní mezinárodní podobu.

Dušan Šlosar