VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Uveřejňujeme výtah z mezinárodního projektu ECO MONITOR ’93, srovnávacího průzkumu veřejného mínění v Anglii, v České republice, v Rakousku a v Rumunsku. Za ČR garantovala průzkum agentura ECOMA.

Téměř 90 % populace České republiky je znepokojeno stavem životního prostředí.

Za nejvážnější znečišťovatele ovzduší a vod jsou považovány průmyslové podniky a továrny svými exhalacemi a odpady. Velké nebezpečí pro životní prostředí vidí občané též v možnosti havárií jaderných elektráren, v jejichž důsledku by mohlo dojít k úniku radiace. Velkou měrou ohrožují životní prostředí i městské skládky.

Za „nejžhavější“ ekologický problém je obyvateli ČR považováno narušení ozónové vrstvy. Skutečnost, že hned na druhém místě závažnosti byl označen kyselý déšť, jehož jednou z hlavních příčin jsou právě exhalace podniků a továren, pouze potvrzuje, co již bylo řečeno výše.

Pořadí jednotlivých problémů je však pouze orientační, neboť všechny byly hodnoceny jako závažné velkou většinou respondentů a do budoucna představují vážné ohrožení ekologické rovnováhy. Všem bez rozdílu je třeba věnovat maximální pozornost.

Téměř 80 % respondentů uvádí, že pokuty, které musí podniky platit za znečišťování životního prostředí, nejsou dostatečně vysoké, a nemotivují tudíž k šetrnějšímu přístupu k životnímu prostředí.

Necelých 40 % respondentů je názoru, že neexistuje mnoho možností, jak může soukromá osoba pomoci při ochraně životního prostředí, 30%, že jednotlivec platným pomocníkem být může. Zdá se, jako by dosud přetrvávala pasivita typická pro předchozí období.

Pouze 35 % respondentů se cítí o ekologických problémech dobře informováno. Dosud možná přetrvává mezi obyvateli domněnka, že informace, které dostávají, mohou být do určité míry zkreslené.

Největší odpovědnost za existující ekologické problémy v ČR nesou, podle názoru respondentů, podniky a organizace, dále pak vláda a státní orgány a až na třetím místě jednotlivci. Avšak vysoký podíl odpovědí přisuzujících odpovědnost všem třem hodnoceným skupinám (84-94 %) pouze potvrzuje názor občanů, že za stávající ekologické problémy v ČR jsou odpovědni všichni bez rozdílu. Podobně vyznívají i závěry dvou otázek týkajících se řešení stavu životního prostředí a odpovědnosti za něj v mezinárodním měřítku.

Respondenti jsou názoru, že otázky životního prostředí je nutno řešit jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. I závěry předešlých otázek potvrzují, že chceme-li obrátit stav životního prostředí k lepšímu, je nutná spolupráce všech bez rozdílu - vlád, organizací i jednotlivců na celém světě.

Stavem životního prostředí je znepokojena většina respondentů ve všech sledovaných zemích, rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou pouze v míře znepokojení. Jedinou odlišností je poměrně vysoký podíl (čtvrtina) respondentů Rumunska, kteří stavem životního prostředí příliš znepokojeni nejsou.

Jako hlavní příčinu znečištění ovzduší uvádějí shodně respondenti všech sledovaných zemí kouř z průmyslových podniků a továren před výfukovými plyny nákladních automobilů, taxíků a autobusů a výfukovými plyny osobních automobilů. Stejně továrny a průmyslové podniky jsou označovány za hlavní znečišťovatele moří, řek a jezer. Výjimkou jsou pouze respondenti Rakouska, kteří největší nebezpečí vidí v hnojivech a pesticidech používaných v zemědělství a ve znečištění místní kanalizací.

Z ostatních příčin znečištění životního prostředí považují též shodně respondenti všech zemí možnost havárie jaderné elektrárny, která zapříčiní únik radiace. Na dalších místech jsou střídavě každodenní radiace z jaderných elektráren a místní skládky.

Za nejzávažnější problémy životního prostředí považují respondenti sledovaných zemí kácení hlavních pralesů a narušení ozónové vrstvy (jako velmi vážný problém to uvedlo nejvíce respondentů v ČR a Rumunsku). Za třetí problém co do závažnosti bylo uváděno ohrožení volně žijících zvířat, především respondenty v Anglii a Rakousku. Další v pořadí se střídají kyselý déšť a skleníkový efekt.

Ve všech zemích zastávají respondenti názor, že pokuty, které musí podniky platit za znečišťování životního prostředí, nejsou dostatečně vysoké, a tudíž nemotivují k šetrnějšímu přístupu k přírodě.

Více je ve sledovaných zemích těch, kteří uvedli, že vlády jejich zemí nedělají dost pro ochranu životního prostředí, i když názory na tuto otázku nejsou jednoznačné. Např. v Rakousku necelých 30 % respondentů uvedlo, že vláda jejich země ochraňuje životní prostředí v dostatečné míře. Ve všech zemích je též poměrně vysoké procento těch, kteří nemají na tuto otázku vyhraněný názor.

Rozdílné jsou názory respondentů jednotlivých zemí na otázku, zda mohou jednotlivci pomoci při ochraně životního prostředí. Obyvatelé „vyspělých zemí“ (Anglie a Rakouska) jsou ve velké většině názoru, že ano, a naopak respondenti z „bývalých socialistických zemí“ zastávají názor, že neexistuje mnoho možností, jak soukromá osoba může být platná při ochraně životního prostředí. Zřejmě se zde projevuje dlouhodobé působení a osvěta veřejnosti v ekologických otázkách. Tomu odpovídá i míra informovanosti o ekologických otázkách v jednotlivých zemích. Mezi těmi, kteří se cítí dobře informováni, je nejvíce respondentů z Rakouska a Anglie.