VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Hády s nejvyšším místem 423 m n. m. leží severně od Brna a představují nejjižnější výběžek Moravského krasu. Jižně orientovanou hádeckou strání začíná vlastně jedna z bariér, která brání v poledovém období volné migraci teplomilné flóry a fauny z Dyjskosvrateckého úvalu dále na sever. Hády přitom tvoří severní enklávu panonské oblasti a hostí řadu druhů, které zde dosahují severní hranice rozšíření.

Plošina Hádů je z převážné části tvořena svrchně devonskými vápenci. Jižní svah Hádů může být začleněn do prvního vegetačního stupně, který je jinak význačný pro jižní Moravu. Vlastní plošina Hádů přísluší bukodubovému vegetačnímu stupni, severní a západní okraj je tvořen lipovými javořinami. Vzhled Hádů se počal nápadně měnit již od roku 1908, kdy byla založena Maloměřická cementárna. Přímo na svahu byly otevřeny dva lomy nazývané „V džungli“ a „Růženin lom“, později byl u Líšně založen „Lesní lom“, ze kterého byl vápenec dopravován lanovkou. Dnes je celá jihozápadní část stráně nenávratně zničena, obnažena opuštěnou částí lomu. Byla rozebrána i někdejší lanovka a v jižním cípu lesa nad Klajdovkou je vybudována široká silnice pro těžké nákladní vozy.

Ochrana vzácné lokality se od počátku střetávala se zájmy stavebního průmyslu. Přesto byla již v roce 1950 vyhlášena státní přírodní rezervace „Hádecká planinka“, která byla v roce 1956 začleněna do CHKO Moravský kras. V roce 1973 byla vyhlášena SPR „Zadní Hády“, která zajišťuje ochranu severněji položeného zalesněného území. Z nejcennější lesostepní oblasti je tak dnes vlastně chráněn jen úzký pruh mezi okrajem lomu a lesním porostem na plošině.

Podle současné revize botanických poměrů (Šeda a kol., 1989) roste na svazích Hádů nejméně 78 pozoruhodných druhů rostlin, které patří k rostlinám endemickým, ohroženým nebo alespoň vzácným. Připomeňme alespoň, že k význačným stepním prvkům patří hvozdík Pontederův a sesel děvínský, z kriticky ohrožených druhů záraza hořčíková a namodralá, ze silně ohrožených druhů kosatec různobarvý, koniklec veliký, kavyl sličný a tenkolistý, růže drobnokvětá a růže bedrníkolistá.

Rozsáhlá revize současného stavu flóry a fauny byla provedena v letech 1984-87 katedrou ochrany a tvorby životního prostředí UJEP Brno. Bylo prokázáno, že s ohledem na stále intenzívnější těžební činnost a současný stav lesních porostů představují nejcennější území právě jižní svahy, které však leží mimo vymezené státní přírodní rezervace i mimo chráněnou krajinnou oblast Moravský kras. Tento závěr je v plném souladu i se stanoviskem městského výboru Českého svazu ochránců přírody v Brně, který zařadil jižní svahy Hádů (pod Velkou Klajdovkou) mezi lokality, které zasluhují komplexní výzkum a příslušnou ochranu.

V knize Velké Brno, vydané ústředním učitelským spolkem v roce 1925, zaznamenal v kapitole „Bezobratlí brněnského okolí“ zajímavé faunistické nálezy z Hádů již Štěpán Soudek, pozdější profesor použité entomologie na Vysoké škole zemědělské v Brně (od roku 1931). Připomněl při této příležitosti i studie učitele J. Pličného, který před více než 100 lety nalezl na Hádech na 40 druhů plžů, mezi nimi druhy typické pro vápencový podklad, jako je kuželovka skalní a závornatka malá. Nověji vlastně až Ložek (1948) doplnil údaje o měkkýších Hádů oznámením 3 vzácnějších druhů (vrásenka orlojovitá, sklovatka rudá a vřetenatka rovnoústá).

Uličný se však nevěnoval jen měkkýšům. Ve zprávě z roku 1884 uvádí přímo z Hádů 16 druhů mnohonožek a stonožek, mezi nimi i zajímavého zástupce primitivních stonožek druhu stonoženka bílá a tři druhy mnohonožek z rodu Glomeris, které se při ohrožení stáčejí do hladké kuličky (svinule lesní, skvrnitá a šestipásá). Všechny jmenované druhy můžeme na Hádech zastihnout dodnes.

Štěpán Soudek jmenoval v roce 1925 z Hádů poprvé i podivuhodný bezkřídlý hmyz ze skupiny vidličnatek, škvorovku druhu Japyx solifugus. Tito bělaví a slepí živočichové, dlouzí jen několik milimetrů, jsou nápadně teplomilní a štěty na konci zadečku mají upravené na krátké klíšťky podobně jako škvoři.

Jiným podivuhodným zástupcem fauny Hádů, který vešel do naší klasické zoologické literatury, je pakudlanka jižní. Připomíná statnou dlouhošíjku, přední nohy má však zesílené, upravené na nebezpečný uchvacovací nástroj. Profesor Julius Komárek ve své stále nepřekonané knize Česká zvířena (1948) píše: „… na zbytcích teplé stepi v Hádech u Brna byste mohli najít zvířátko podobné doslova malé kudlance nábožné, protože má také ostnité dlouhé přední nohy namířené jako kleště dopředu. Proto ji říkáme pakudlanka, ačkoliv patří ve skutečnosti do příbuzenstva zelených a všude u nás hojných zlatooček“.

Původ této poznámky je třeba hledat v jedné práci akademika J. Kratochvíla z roku 1941, kterou věnoval výskytu ploskorohů a pakudlanek na mohelenské stepi a ve které rovněž zmiňuje nález pakudlanky na Hádech. Od té doby však již nikdo pakudlanku na Hádech nenašel. Při našem výzkumu v 80. letech jsme však objevili jiné dva vzácné zástupce z téhož řádu síťokřídlých. První z nich patří ke vzácným druhům jinak hojných a rozšířených zlatooček. Nález druhu Hypochrysa pernobilis na Hádech představuje první doklad o výskytu tohoto druhu na Moravě. Druhý nález, doložený připojenou fotografií, je ještě nápadnější. Představuje vzácného teplomilného mravkolva ostruhatého. Jeho larvy si našly na písčité části svahu vhodná místa pro vyhloubení charakteristických jamek ve tvaru mělkých trychtýřků, na jejichž dně číhají na kořist. Jmenovaný druh se vyskytuje jen na teplým lokalitách a náš nález je zatím nejsevernějším místem výskytu druhu na Moravě.

Vraťme se ale znovu k prof. Š. Soudkovi, který byl výborným znalcem našich mravenců a právě výzkumu této skupiny přímo na Hádech věnoval několik let. Svá studia uzavřel v roce 1931 vydáním práce „Mravenci Hádů, jižního výběžku Moravského krasu“. Byla tak vytvořena velmi vhodná příležitost k posouzení změn ve fauně Hádů za posledních více než 50 let na dobře zpracované skupině. Úkolu se ujal diplomand katedry L. Sommer, který studoval mravence na Hádech v letech 1985-86 a své výsledky srovnal s údaji Soudkovými. Zjistil, že změny v kvalitě i kvantitě mravenčí fauny na Hádech úzce souvisejí s mnoha negativními proměnami původních přírodních poměrů. Konstatoval, že teplomilné submediteránní druhy, které patřily k raritám naší fauny (např. Camponotus merula, Tetramorium ferox, Bothriomyrmex gibbus), byly významně potlačeny nebo již úplně vymizely. Jednoznačně je možné doložit, že dochází ke zúžení druhového spektra původní fauny a relativní hojnost si uchovávají především vysoce adaptabilní druhy se širokou ekologickou valencí (např. Formica fusca, Plagiolepis pygmaea a Diplorhoptrum fugax). Výrazně se prosazují všeobecně rozšířené a otužilé druhy, jako jsou Lasius niger, Lasius alienus a Tetramorium caespitum.

Přesvědčivým dokladem změn v mravenčí fauně je druh Formica cunicularia, jehož výskyt považoval Soudek ještě v roce 1931 za velmi ojedinělý. Dnes patří na Hádech k nejhojnějším druhům a spolu se jmenovanými druhy rodu Lasius žije běžně i mezi panelovými domy na brněnských sídlištích.

Rozbor mravenčí fauny na Hádech tak může sloužit nejen jako doklad degradace této významné lokality, ale naznačuje i negativní změny, ke kterým dochází v živočišných společenstvech i na jiných cenných stanovištích. K výrazné ztrátě druhové rozmanitosti a naopak k rozvoji několika nejodolnějších druhů dochází zvláště na takových lokalitách, které mají více či méně izolovaný (ostrovní) charakter a jen omezenou rozlohu.

Mravenci patří do řádu blanokřídlého hmyzu a právě teplomilní zástupci tohoto řádu byli na Hádech studováni v posledních 50 letech velmi intenzívně. Od konce 30. let se objevují studie F. Gregora st., A. Hoffera, J. Šnofláka a B. Tomšíka, kteří přímo z Hádů popsali celkem 12 druhů lumků, lumčíků, kutilek a drobných poskočilek. Např. na materiálu sbíraném na Hádech jsou založeny popisy lumků Microleptes obenbergeri Gregor a Aethecerus foveolatus Gregor, stejně jako poskočilek Aphyculus perparvus Hoffer a Metaphycus piceus Hoffer. Výčet druhů objevených na Hádech jako pro vědu nových tím však zdaleka není vyčerpán. Celkem bylo na Hádech poprvé objeveno 22 druhů živočichů, kromě zmíněných blanokřídlých byly popsány i nové druhy pavouků, třásněnek, mer a dvoukřídlých.

Z řádu dvoukřídlých, zastoupených v naší fauně více než 6 400 prokázanými druhy, byl na Hádech zjištěn větší počet velmi zajímavých druhů. K pozoruhodným nálezům patří např. samec květilky druhu Phorbia ponti, která byla popsána na základě jediného kusu z NSR před 20 lety a vlastně po druhé zjištěna nedávno až na Hádech. Další zajímavý materiál z téhož rodu sbíraný v posledních letech na Hádech byl zaslán k posouzení známému specialistovi D. M. Acklandovi do Oxfordu, který oznámil zjištění dalšího nového druhu pro vědu. Znovu se nám podařilo prokázat i vzácný druh Pollenia mayeri, který popsal z Hádů v roce 1941 D. Jacentkovský. Tento druh je výrazně teplomilný, na Slovensku je znám např. z vrchu Zobor u Nitry. Současně se podařilo ulovit i další dva teplomilné druhy Pollenia hungarica a Pollenia pseudorudis, které popsal teprve před dvěma lety norský dipterolog K. Rognes a na Moravě jsou zatím kromě Hádů známy jen z jižních oblastí. Z druhů, které jsou vázány larválním vývojem na drobné křísky, patří k novinkám naší fauny hlavatěnka Eudorylas obscurus a poprvé na území Československa jsme zjistili i vrtalku druhu Amauromyza mihályi, která byla popsána ze stepní lokality v okolí Budapešti.

Studium velmi rozmanité fauny dvoukřídlých na Hádech (počet skutečně žijících dipter na území ČSSR je odhadován na více než 9 200 druhů) tak přesvědčivě doložilo, že je stále ještě možné na této zajímavé lokalitě objevit druhy nové nejen pro naši faunu, ale i pro světovou vědu.