VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Návrh na radikální řešení ekologické situace v prostoru nádrží Nové Mlýny vypustěním dolní nádrže a samovolným vytvořením původních společenstev údolního dna je třeba posuzovat z více hledisek, a to jak koncepčních, tak technologických, pokud jde o stavbu a provoz vodního díla.

V koncepci řešení vodohospodářských úprav byly původně navrhovány dvě varianty: varianta s nádržemi a varianta úprav toků bez nádrží. Přírodovědci doporučovaná varianta, která počítala s využitím přirozených rozlivů a řízeného povodňování lužních lesů nebo luk, nebyla přijata. Náhradní řešení navrhované dr. Hoškem ji do jisté míry připomíná, avšak současný technický i fyzickogeografický ústav území je podstatně odlišný od podoby před zahájením vodohospodářských úprav. Vodohospodářská koncepce volila řešení s vodními nádržemi, které zabezpečí v kombinaci s řízenou inundací a využitím poldrů ochranu pozemků a objektů pod nádržemi i s ohledem na ochranu města Břeclav. Tuto funkci by mohla splňovat i náhradní varianta doporučovaná dr. Hoškem, dokonce bez problémů s manipulačním řádem.

Komplexní vodohospodářské řešení však počítá také s dodávkou vody pro závlahu, pro které je nutno využívat v budoucnu zásobního objemu dolní nádrže. Odběr vody je v současné době uzpůsoben tak, aby bylo využito samospádu z nádrže k dopravě vody k závlahovým soustavám (tedy nutná určitá výška hladiny v nádrži!).

Energetické využití soustavy tří na sebe bezprostředně navazujících nádrží (prakticky bez výškových rozdílů hladin mezi horní a střední a mezi střední a dolní nádrží) je možno řešit pouze využitím výšky hladiny na hrázi dolní nádrže. Totéž platí o funkci vodní elektrárny u Nových Mlýnů.

Podobně je třeba vzít v úvahu, že vody z vlastního povodí nádrže, ze záhrází, jsou přečerpávány více než desíti vybudovanými čerpacími stanicemi po obvodu bočních hrází a tak jsou chráněny zemědělské pozemky. Přirozené břehy nádrží byly poměrně značným nákladem přebudovány v pláže pro rekreaci. Je pravda, že by bylo třeba v každém případě počítat s důsledky abraze (vymílání břehů vlněním ) a břehy by musely být zpevňovány. Platí to i při občasném naplňování nádrže při povodních podle náhradního řešení. Zájem o rekreaci je značný i přes některé vleklé problémy - vyústění velmi silně znečištěné vody Štinkovky do zálivu, kde začínají pláže, nutný zábor zemědělské půdy s vysokou bonitou a zavlažovacími zařízeními, hygienické problémy a jiné.

Technologické řešení nádrže používalo postupů, které nevyhovují náhradnímu navrhovanému řešení. Především se jediná o nutné vyčištění dna nádrže, tj. vykácení lužních lesů, všech jejich formací. Při těžbě dřeva došlo k mnohonásobnému pojíždění lesních půd těžkými mechanismy, vyvrácení množství stromů atd. Závažnějším problémem je využití hlinitých a písčitých sedimentů údolního dna (na ploše nádrže) ke stavebním účelům. Těžební jámy tvoří velmi rozsáhlé deprese v údolní nivě a představují zcela zlikvidované profily nivních půd se zcela odtěženými a odvezenými zbytky možné reprodukce původního fytogenofondu. Navíc by představovaly tyto těžební jámy po dlouhé období rizikové oblasti z hlediska prostupnosti krajiny. Zkušenost z několikaletého přirozeného vývoje těchto odtěžených ploch ukazuje, že byly většinou zarostlé monokulturou orobinců nebo rákosin, případně lemovány vrbinami. Tyto biotopy podmínily velký rozvoj populace některých druhů ptáků, hlodavců, obojživelníků a hmyzu, včetně skupin hmyzu bodavého. Je otázkou, zda při postupném zazemnění těchto ploch (jehož rychlost by byla velmi snížena usazovacím účinkem horní a střední nádrže), by se mohl vytvořit mnohotvárnější ekosystém wetlandu (mokřadu). To jsou však otázky, na které mně nepřísluší odpovídat.