VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Rozhovor s Petrem Oslzlým, dramaturgem Divadla Na provázku a poradcem prezidenta Václava Havla

V: Čtenáři Veroniky tě znají z úplně jiné oblasti činnosti - z Divadla Na provázku. Málokdo ví, že jsi i členem ZO ČSOP, která pořádala Brněnská fóra. Jaká je přesně tvoje úloha v týmu prezidenta Václava Havla?

O: Mé přesné zařazení je odborný poradce, člen kolegia prezidenta republiky a jsem jeden z poradců pro kulturní záležitosti. Samozřejmě pro mě nejbližší a zcela přirozená sféra je divadlo. Je, dá se říci nepominutelná, protože Václav Havel je dramatik, člověk divadla, a proto se na něho obrací velká řada lidí z této oblasti. Ale zároveň spolu s architektem Miroslavem Masákem působíme v poradní sféře ochrany památek, k čemuž mě předurčuje moje studijní zaměření, neboť jsem vedle divadla studoval dějiny a teorii umění, tedy i ochranu památek. V této chvíli se zabývám též otázkami školství, otázkami církví, a co asi ty chceš slyšet, v takové filozofické rovině i otázkami životního prostředí. Celý tým poradců je sice založen na specializaci jednotlivých osobností, ale pokoušíme se řešit problémy společně, v diskusi mezi sebou a pak je předkládáme prezidentovi.

V: Má někdo v poradním sboru prezidenta speciálně na starosti otázky životního prostředí?

O: Hlavní zodpovědnost má docent Richard Wágner, který je zároveň ekonomickým poradcem. Ale protože ekologie z našeho pohledu, myslím tím i pohled prezidenta, patří do sféry kulturního myšlení, tak samozřejmě i poradci z kulturní oblasti uplatňují svůj hlas. A to souvisí s celým systémem týmové práce naší skupiny - nikdo se neuzavírá do své specializace.

V: V obecné rovině je mi toto chápání blízké. Také celé snažení Veroniky, ČSOP a většiny dalších nezávislých iniciativ směřuje k tomu, aby se elementární znalosti přírody znovu staly součástí obecného kulturního rozhledu člověka. Je ale absurdní, když je jako kulturní barbar chápán pouze ten, kdo nezná dějiny a kulturní osobnosti svého národa, ale nikoliv ten, kdo neumí pojmenovat stromy, rostliny a ptáky i hvězdy. Tady musíme hledat kořeny stavu našeho životního prostředí. Ovšem nejenom mně, ale celé řadě kolegů, kteří v oblasti životního prostředí a zejména ve výzkumu jeho přírodních zákonitostí pracují a také se dlouhá léta občansky angažují, se zdá, že v tom týmu chybí přírodovědně vzdělaný člověk. Už pro jiný úhel pohledu, který je vždy potřebný. Sebelepší vůle bez hlubších znalostí bude dříve či později plodit omyly.

O: Přece jenom musíme chápat, že jsme na přechodu od revoluce, i když sametové, nebo, jak občas říkám, totálně radikální evoluce, k demokracii, a všechny ty struktury vznikají za pochodu. Tým prezidenta Havla bude postupně doplněn, ale nesmí se moc rozrůstat, aby se nestal nefunkčním. Při vytváření politické a kulturně politické koncepce počítáme s tím, že na všechny obory budou vytvořeny jakési externí poradní komise. Právě docent Wágner připravuje ekologický poradní sbor, kterého se budeme účastnit i my, kulturní poradci, abychom získávali přehled o ekologické situaci, ale také abychom do toho mohli vnášet kulturní myšlení a cítění, pohled na ekologické otázky z hlediska kultury.

V: Možná je to můj zkreslený brněnský pohled, ale zdá se mi, že současný vývoj příliš nezúročuje výsledky práce a zkušenosti již minimálně pět let fungující a dosti kompaktní ekologické fronty. Chybí mi, že ještě nepracují koncepční týmy, horizontálně propojené, tak jak se to stalo dobrou tradicí před listopadem, na řešení zásadních, přesně formulovaných problémů.

O: Nevím, jak z tvého odborného hlediska, ale myslím si, že je to trochu podcenění toho, co se odehrává. Do listopadu byla tato oblast pod kontrolou ministerstva vnitra - myslím si, že proto, aby byla lépe ovladatelná. V této chvíli existuje ministerstvo životního prostředí České republiky, což je obrovský kvalitativní skok a na spadnutí je vznik federálního úřadu. A pokud jsem měl možnost se seznámit s jejich koncepcí, tak tam sázejí na pokračování těch výzkumů, které byly započaty, na rychlé navazování kontaktů se zahraničím. Chtějí do Československa zvát týmy odborníků, které by spolupracovaly s našimi experty a řešily by společně jak dílčí problémy, tak komplexní přístupy.

V: Ovšem kompromisní pojetí českého ministerstva, které na jedné straně muselo převzít celé staré a zbytnělé struktury (např. známou „betonovou mafii“ vodohospodářskou) a na druhé straně mu chybí účinná kontrola nad tak zásadními složkami životního prostředí, jako je půda nebo les, je nesmírnou zátěží. Bojím se, že udolá i tak skvělého člověka na svém místě, jako je ministr Moldan.

O: Myslím si, že komplexní pohled do toho vnese federální ministerstvo životního prostředí a ten se bude postupně přenášet i na republikovou úroveň. Stojíme před obrovským množstvím nakupených problémů, které jsou svázány s celkovou hospodářskou situací, hodnotovou orientací člověka, z mého pohledu opět záměrně rozrušenou ideologií minulých let…

V: Domnívám se ovšem, že nelze všechno svádět pouze na komunisty. Samozřejmě, že systém umožňoval bujení parazitních skupin a je odpovědný za extrémní vyhrocení naší situace, část ekologických problémů však koření v konzumním stylu života industriální společnosti, která, bohužel, nemá ideologických hranic.

O: To není svádění pouze na komunisty, nakonec v totalitním režimu jsme byli svým způsobem účastni všichni, ale, jak vy sami říkáte, je u nás ekologické myšlení o 20 let zpožděné - to je náš velký handicap. A právě účast západních odborníků ho možná pomůže překlenout. A ještě je třeba říci, že oni to chápou, alespoň nejlepší z nich, že nejde o čistou pomoc nám, ale že pomáhají i sami sobě. Nechci přeceňovat vliv zahraničních expertů - na vlastním dvorku si pořádek pochopitelně musíme udělat sami - ale tím, že se vracíme do Evropy, se vracíme do společnosti, jejíž ekologické myšlení je dál, a my se na ně musíme napojovat. V minulosti byla taková aktivita spíše riskantní, vzpomeň si na pranýřování ing. Vavrouška za to, že přenesl problém stavby Gabčíkova do Evropského parlamentu, ale teď je žádoucí spolupráce s co nejvíce strukturami - vládními i nevládními. Zvláště té druhé skupině přikládám důležitost, neboť ta má v programu zcela nezávisle hlídat onu osudovou záležitost - životní prostředí.

V: Co by tedy, podle tebe, mělo být hlavní funkcí nezávislých hnutí?

O: V ideálním případě by měla existovat vlivná, na státní moci nezávislá, ale jí respektovaná iniciativa, která by se zabývala těmi nejkomplikovanějšími otázkami a měla by mít přístup i do státních orgánů, do parlamentu. Vím, že něco podobného existovalo v Anglii - pod názvem Osudová hlídka. Drobnější iniciativy se mohou starat o lokální a regionální problémy, o ochranu jednotlivých druhů a lokalit. To vše samozřejmě vyžaduje určitý korektiv, diskusi. Ministerstva by měla být garantem vysoké odbornosti a vytvářet pro ni podmínky odborným pracovištím, na druhé straně by ovšem měla být i koordinátory těchto aktivit. Nikdy by jim však neměla bránit v jejich aktivitě a iniciativě.

Zároveň ještě přikládám dobrovolným hnutím velký význam v tom, že ona vlastně vytvářejí tolik potřebné ekologické cítění, myšlení, rekonstruují vztah člověka k přírodě.

V: Zdá se mi, že ve spektru celospolečenských problémů, zejména hospodářských, budeme těžko prosazovat ekologickou výchovu v potřebném rozsahu. Katastrofická situace našeho prostředí je sice konečně popisována odpovídajícími barvami, ale zůstáváme víc u následků než u kořenů, a ať je prosperita našimi předními ekonomy chápána sebevíc kulturně, její průmět do chování podnikatelů nebude důsledné ochraně životního prostředí nakloněn. Ke všemu je zde nedůslednost a bezkoncepčnost sdělovacích prostředků, v nichž vůbec nevidím výraznější posun k nezastupitelné výchovné funkci, i bezradnost školství! Chtělo by to podstatně soustředěnější úsilí…

O: To je nesporné. Ale jistě jsi zaregistroval prohlášení prezidenta, že by chtěl iniciovat založení vysoké školy životního prostředí - bylo to těsně po volbě, když navštívil Ostravu. Bude to jistě proces dlouhodobý, neboť bude třeba hledat strukturu takové školy - ta není jasná ani ve vyspělých demokratických státech. Jedna věc je zákon, kterým se škola založí, druhá pak vlastní vytvoření jejího těla, učitelského sboru, programu, principů. Podobná iniciativa existuje na olomoucké univerzitě. Další otázkou je výchova na středních a základních školách. To by mohlo být jednou z náplní programu onoho poradního sboru, který se tvoří kolem prezidenta Václava Havla. Existuje tedy reálná možnost ovlivňovat programy školní výchovy.

V: Chtěl bych se ještě vrátit ke zmíněné ekologické univerzitě. Reakce odborné veřejnosti na tento návrh byla totiž velice rezervovaná. Za prvé máme pocit, že disidentské kruhy kolem Václava Havla vycházejí z předpokladu, že se u nás v této oblasti nic nedělalo a že je třeba vyjít především ze zahraničních modelů. Jako bychom neměli řadu špičkových, občansky angažovaných ekologů, kteří mají světové renomé a o této problematice přemýšlejí a vyvíjejí vlastní iniciativy. Doporučoval bych poradit se především u těchto lidí. A za druhé, chceme-li vychovávat komplexní odborníky v tak širokém oboru, jako jsou otázky životního prostředí, musí mít studenti možnost navštěvovat řadu přednášek univerzitního typu počínaje sociologií a konče právem či filozofií - nehledě k nezbytnému základu biologickému a přírodovědnému. A to bude na odloučeném pracovišti ve Frýdku-Místku dost těžko uskutečnitelné - pokud to ovšem nemá být pragmaticky zaměřená technická škola. I takovou ovšem budeme jistě potřebovat.

O: V této souvislosti musím říci, že to bylo prezentováno pouze jako myšlenka, a než ta vejde v život, musí být konzultována na nejvyšší odborné úrovni. Na svoji realizaci zatím čeká mimo jiné i proto, že ještě nebylo ustaveno federální ministerstvo životního prostředí, které ji bude spolu s prezidentem řešit.

V: Zelený kruh Brno vydal prohlášení, ve kterém navrhuje, aby vedením federálního úřadu pro životní prostředí byl pověřen ing. Josef Vavroušek, CSc., a aby bylo zváženo umístění tohoto úřadu v Brně, kde jsou menší dislokační problémy a bylo by to výhodné také pro slovenskou stranu. Navíc je nutné pohnout s naším centralismem - vždyť je to předsudek, aby všichni seděli v Praze. Bylo by možno vytvořit moderní typ „rozptýleného ministerstva“, zvláště je-li jeho úloha především koncepční a kontrolní, neboť výkonné funkce zastávají republikové úřady. Co říkáš na tuto možnost?

O: Ta koncepce, jak říkáš, rozptýleného ministerstva, je nesporně zajímavá, ale faktem je, že federální vláda sídlí v Praze a ministr, shoduji se s tebou na typu ing. Vavrouška, bude potřebovat být ve styku s vládou. Takže nevím, jestli by to bylo prakticky uskutečnitelné právě z důvodů operativního styku s vládou. Ovšem v první řadě je nutno ministerstvo vytvořit, a to je záležitost ústavního dovětku, a tedy Federálního shromáždění. A protože tento úřad bude budován vlastně na zelené louce, bude si vytvářet zcela novou koncepci a přitom bude čas uvažovat, zda jeho srdce může sídlit v Brně, nebo zda je nezbytné, aby zůstalo v Praze a po republice mělo svá dislokovaná pracoviště. Samozřejmě bych Brnu fandil.

V: Co si myslíš o jménu T. G. Masaryka v názvu nového okruhu Velké ceny Brna v Podkomorských lesích?

O: Na to mám zcela striktní názor. Masarykovo jméno by měly nést pouze místa, iniciativy a kulturní instituce, které mají s jeho odkazem něco společného. Jestliže tady bylo Masarykovo jména zneužito, a to říkám s plnou zodpovědností k významu slova zneužito, pak je to pouze kalkulace s tímto jménem, kalkulace s tím, že váha tohoto jména očistí hrubý zásah do životního prostředí, kterým autodrom je. A myslím si, že jak přímí dědicové Masarykovy rodiny, tak duchovní dědicové jeho odkazu by proti tomuto zneužití měli protestovat a měli by mu zabránit. Okruh, který zdevastoval kus zdravého, krásného lesa, a nemyslím tím zdaleka jen estetickou kategorii, ale kategorii zdraví krajiny, nemá s Masarykovým odkazem nic společného! Masaryk měl vždy na zřeteli zájem obyčejného člověka, a to ten základní životní zájem. S tím však autodrom nemá nejmenší spojitost.

V: Slyšel jsi o jihomoravské iniciativě směřující k vypuštění novomlýnských nádrží a rekonstrukci původního krajinného typu? Jaký zaujímá váš tým postoj k podobným problémům?

O: Je třeba říci, že výkonný aparát je v rukou vlády, my máme poradní hlas, možnost iniciativy. Domnívám se však, že musí vzniknout varianta, která bude na jedné straně počítat s tím, co tam vlastně vzniklo, a na druhé straně bude hledat co nejpřijatelnější řešení k eliminaci škod, a to jak z hlediska ekologického, tak z pohledu hospodářského. Když už člověk neodpovědně zasáhl do přírody, musí teď hledat co nejodpovědnější a nejkvalifikovanější cestu zpět.

V: Na závěr ti nechám prostor pro vyřčení toho, co jsme snad opomenuli, a pro poselství čtenářům Veroniky, tedy lidem, kteří se intenzívně zabývají ochranou přírody i jejím kulturním kontextem.

O: Díky našim osobním kontaktům jsem měl možnost vidět, s jakými úmysly a programy se Veronica rodila. Myslím si, že je velmi sympatické, že není ekologickým časopisem v tom úzkém slova smyslu, ale má program většího kulturního rozsahu. I to, co jsme tady říkali, že kultura má velkou účast a také velkou povinnost se k těmto věcem vyjadřovat, by nyní mohlo najít ve Veronice širší uplatnění. Nejenom státy se realizují, jak říkal Masaryk, idejemi, které stály na je jich počátku, ale i časopisy. Zároveň by mohl být inspirativní i její etický popud oblasti umění, aby se i ta začala s plným vědomím závažnosti toho, co ekologické problémy nesou ve vztahu k existenci člověka na této planetě, těmito souvislostmi zabývat!

V: Děkuji za rozhovor.

Sobota 10. 3. 1990
Zaznamenal Miroslav Kundrata