VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Dvacátého dubna 1993 se na ministerstvu zemědělství konalo pracovní setkání ke zhodnocení dosavadních zkušeností s uskutečňováním Programu obnovy vesnice a s průběhem s obnovou venkova spojených programů a činností a k poradě o dalším postupu. Zástupci ministerstva životního prostředí, ministerstva hospodářství a ministerstva zemědělství informovali o postupu Programu obnovy vesnice z hlediska působnosti svých resortů a potvrdili trvající zájem svých ministerstev na jeho realizaci. Bylo konstatováno že z 5600 samosprávných obcí do dvou tisíc obyvatel se jich k Programu dosud přihlásilo víc než 1200, kolem 500 z nich má územněplánovací dokumentaci a přes 150 programy obnovy začíná uskutečňovat. Přesto diskuse potvrdila skutečnost, že se Program obnovy vytratil z obecného povědomí. Byly hledány příčiny a cesty, jak to napravit. Část diskutujících spatřovala příčinu v tom, že nebyla formulována atraktivní perspektiva vesnice. Nejsilněji byl tento pocit formulován ve výroku: „Jde o velkolepou koncepci venkova pro příští tisíciletí.“ Nastejno ovšem vyšly i repliky, že to vše ve vlastním Programu je, ale nedostatečně se to zdůrazňuje, či že to zůstalo u ministerských úředníků a na vesnici to nedošlo. Účastníci pracovního setkání potvrdili, že za hlavní poslání i východisko Programu obnovy vesnice považují: „Vzbudit zájem a vyvolat myšlenku, jak se svou obcí něco udělat.“ Ze strany státu a jeho orgánů pak jde o systémovou podporu ve formě legislativního zajištění institucionálního postupu, kodifikace možného přístupu k podpůrným finančním zdrojům a hlavně deklarace zájmu státu na hospodářské, sociální a sídelní transformaci venkova. Vedle přístupu k levným úvěrům, dotací pro rozvojové programy a subvencí pro konverzi dosavadního způsobu zemědělské výroby jde především o účast státu na Programu obnovy velmi malých obcí a na výstavbě obecních vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod. Tato komunální zařízení byla a jsou ve městech, kde je mnohem menší měrný náklad na obyvatele, budována státem nebo se silnou státní podporou a bylo by nelogické chtít po venkově, aby jejich výstavbu financoval zcela sám.

Účastníci pracovního setkání se shodně vyslovili pro založení „Spolku pro obnovu venkova“ a vyjádřili souhlas s navrženou osnovou jeho organizačního uspořádání s doporučením, aby se při jeho dopracování uplatnila jen ze zákona nutná míra formalizace. Pro dopracování struktury Spolku pro obnovu venkova a přípravu ustavujícího shromáždění, které by se mělo sejít do dvou měsíců, byla ustavena pracovní skupina. Tato skupina by měla být doplněna o zástupce peněžních ústavů a církevních institucí, jejichž účast na obnově venkova je nezbytná. Rovněž osobní účast dalších osob na práci přípravné skupiny je vítána.