Vstup pro předplatitele: |
Džbán luny na střepy
rozbil se o vrch gruně,
Měsíc jej neslepí,
pro lásku půlnoc stůně.
Pec slunce nad lesy
již vypaluje hlínu
na nový džbán a zavěsí
jej brzy nad krajinu
(Jindřich Zogata)
Jedním z drastických zásahů do historické struktury naší krajiny, úzce souvisejícím s kolektivizací zemědělství, bylo zrušení staletími budované sítě cest, spojujících jednak obce, jednak jednotlivé hony či tratě. Rozoráním mezí či v honbě za novými půdními zisky většina těchto cest zmizela a s nimi i porosty, které je doprovázely. Krajina se tak, zejména v nížinách, nejen stala neprůchodnou, ale i naprosto fádní. Jiná je problematika úvozových cest, vznikajících užíváním generacemi sedláků zejména v horských a podhorských oblastech. I ony ve své drtivé většině vzaly za své, neboť se noví hospodáři domnívali, že jejich využívání je nevýhodné. Tyto cesty, často štětované a tak zabezpečené proti erozi a rozblácení, postupně zarůstaly nálety bříz a jiných rychle rostoucích dřevin a stávaly se neprůjezdnými. Místo nich, bez jakéhokoliv zabezpečování, byly vyjížděny nové cesty přímo na polích. Tak bylo nejen ubíráno z úrodné půdy, ale navíc poté, co nezabezpečená cesta přestala vyhovovat, se beze všech zábran vedle ní vyjížděla cesta nová. Samozřejmě, půda byla všech, proč se tedy starat… V souvislosti s restitucemi se ovšem začíná situace v lecčems měnit. Kupodivu, původní vlastníci půdy i jejich potomci začínají ponejvíce hospodařit tam, kde je to relativně nejméně výhodné - např. na Českomoravské vrchovině. Zatímco v nížinách zůstává většina půdního fondu v transformovaných zemědělských družstvech, na Vysočině vzniká poměrně silná vrstva soukromých hospodářů. Těm se pochopitelně nelíbí, že na jejich polích jsou často tři i čtyři nově vyjeté cesty, neboť to zmenšuje jejich i tak dost nízké výměry. Proto lze na mnoha místech vidět, jak jsou znovu obnovovány staré úvozové cesty se vším, co k nim patří. Buřání je vyklučeno, břehy zpevněny nově vysazenými stromy… Co více, i meze kolem cest jsou zbavovány prastarých náletů sukcesních bylin a keřů tak, aby opět mohly poskytovat seno a nezaplevelovaly nálety semen pracně obdělaná pole. Revitalizaci naší krajiny si lze těžko představit jinak. Vysočinským sedlákům proto nezbývá než připsat velkou pochvalu.