Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

K recenzi prof. Erazima Koháka


Jiří Holuša, č. 3/1993, str. 4-5

V recenzi prof. Koháka mě zarazily jeho výtky hlubinné ekologii. Mám však za to, že nejsou adresovány hlubinné ekologii, ale americkým privilegovaným intelektuálům, kteří hlásíce se k hlubinné ekologii, konzumují dále na superamerické úrovni a nejsou ochotni od toho upustit.

Prof. Kohák píše, že „hlubinná ekologie je povrchní móda a hra vysoce privilegované menšiny lidí, kteří si mohou dovolit zajet si na několik neděl do Austrálie nebo do Nepálu za sebepoznáním“. Arne Naess, jenž pojem „deep ecology“ vytvořil, říká: „Podstatou hlubinné ekologie je klást hlubší otázky…“ (viz Myslet jako hora, s. 43). A to jistě není „povrchní móda a hra…“. Klást hlubší otázky znamená kupříkladu neptat se jen, jaká elektrárna je nejvhodnější, ale také se ptát, k čemu ji vlastně tolik potřebujeme, ptát se na motivaci našeho konání, ptát se po smyslu. A tak, byť název hlubinná ekologie je nový, je ve skutečnosti hlubinná ekologie tak stará jako lidská otázka po smyslu bytí. Proto se hlubinná ekologie může odvolávat na sv. Františka z Assisi, proto je pro ni velmi inspirativní buddhismus, charakteristický svým soucitem s živými tvory, proto může Arne Naess citovat Matku Terezu, která v soukromí po přijetí Nobelovy ceny řekla: „To ne my, ale vy jste chudí.“ Přitom sv. František z Assisi ani Matka Tereza určitě nemají nic společného s povrchní módností. Módní však může být vyznávat krásné ideály, aniž to vede ke konkrétním změnám v životě.

Prof. Kohák dále píše, že hlubinná ekologie se snaží „překonat náš lidský egocentrismus soustředěním se na vlastní city a cítění“ místo aktivního pečování o dobro druhých. Jenže proč potom Arne Naess tolik píše o Gándhím, jenž v takové míře pomáhal druhým? John Seed řekl v jednom rozhovoru (Nika 2/91, Bolí mne každý poražený strom): „Kdybychom však (…) udělali z potěšeni, vyplývajícího z rituálů, náš konečný cíl, byla by to chyba. Pokud by naše snahy nevedly k narušení mocenských struktur, pak by se minuly svým cílem, staly by se samoúčelnými.“ Ano, je možné sklouznout k jistému „citovému“ konzumentství, ale to určitě není to, o co hlubinné ekologii jde a proč vznikala.

„Nejproblematičtějším se mi zdá opětovné popírání rozumu a důraz na čistě citovou, předrozumovou stránku našeho lidství.“ Hlubinná ekologie prosazuje celistvý, holistický přístup ke skutečnosti, usiluje o všestranné dozrání člověka, jelikož jen všestranně dozrálý člověk vidí hodnotu v každé bytosti bez ohledu na to, zdali mu přináší, nebo nepřináší bezprostřední užitek, vidí v ní prostě živou bytost. Je tedy nutno rozvíjet nejen rozumovou stránku, ale i stránku citovou, mravní, duchovní a spět k jejich integraci. Naše kultura však kladla důraz především na rozum. A tak je nebezpečí, že teď označíme rozum za viníka a začneme se věnovat výhradně citům, místo abychom hledali příčinu v sobě samých, přijali zodpovědnost za své činy a změnili se…

Výtky prof. Koháka jsou tedy velmi cenným upozorněním na úskalí, která povrchní pochopení hlubinné ekologie přináší. Velice s prof. Kohákem souhlasím, že péče o dobro druhých, aktivní angažovanost v ochranářském hnutí a úsilí o šetrnější způsob života je daleko lepším prostředkem k překonání druhového egoismu (a nejen druhového) než „nekonečné přemýšlení o vlastních citech“. A je také pomocí tomuto světu. Abychom ovšem touto cestou skutečně šli, je nutné pracovat také na sobě samém. Ono totiž i pomáhat lze z egoistických pohnutek. Prožíváme-li však přírodu jako součást svého bytí, chráníme ji, protože jinak nemůžeme, podobně jako matka chrání dítě, protože jinak nemůže, dítě je prostě kus jejího života. Půjdeme-li takovou cestou, možná nám na ní pomohou Shromáždění všech bytostí, možná četba Aldo Leopolda, možná tiché setkání se stromem, možná poznání vlastních chyb a iluzí.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu