Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Údolí černé řeky a hlubokých vrásek


Libor Jan, č. 1/2012, str. 17

Místy jen mělce, jinde zas široce zaříznutá se vine černá řeka, aby pak opustila Vysočinu a vydala se směrem k Brnu a do rozlehlých nížin jižní Moravy. Svratecké údolí mezi Jimramovem a Nedvědicí má zvláštní, až tajuplný charakter, ke kterému nepřispívá jen ona černá meandrující Svratka (německy Schwarzau, Švarcava, tedy skutečně černá), ale také poměrně strmé svahy k řece i v četných údolíčkách, jejichž středem stékají potoky. Tahle zvláštní tvářnost dokázala oznámit prospektorům, že právě zde by se pod povrchem země mohly ukrývat stříbronosné rudy. A tak se začalo s dolováním, nepochybně již v první polovině 13. století, na relativně nevelkém území mezi Štěpánovem a Koroužným. Nejdříve se zřejmě zkusila rozrážka zvrchu v místech zvaných Havírna, v lese na pravé straně od cesty ze Záskalí do Čtyř dvorů. Impozantní jámy v linii stříbrné žíly jsou toho dodnes zřetelným důkazem - kolem jam vzniklo poměrně rozsáhlé sídliště s polozemními domky a výrobními objekty na uměle vybudovaných plošinách. Takových zbytků po dolování je ostatně v lesích okolo habaděj, ale nejen ty, také kamennými zídkami dorovnávané cesty na svazích, kde by pro sedláky rozhodně neměly smysl, další plošiny i haldy s vytěženým materiálem kolem dávno zasypaných vstupů do skutečných štol. Největší štola se nachází v Záskalí u Cechhausu, cechovního domu havířů, který má počátky snad někdy v pozdním středověku. Tzv. měděná štola (Kupferstolle) byla vyražena až při prospekci na konci 18. století, narazili jí však na staré důlní dílo, několikapatrovou štolu se spojovacími kolmými šachtami patrně z konce 13. století. Prozrazuje to její profil, který, ač to vcelku nemělo žádnou funkci, byl tesán to tvaru gotického lomeného oblouku. A jednu její větev používal jako sklepa k chlazení piva, prý nejlepší kvality v údolí, záskalský hostinský Knobloch.

Okolní lesy už nemají podobu, jakou mívaly ve středověku. Převládly monokultury, hlavně smrk, promíšený dost často borovicí. Ovšem u zpustlých políček ve vyšších polohách u zídek vyskládaných z kamenů lopotně posbíraných v poli se rozvalují dodnes mohutné rozsochaté buky, jaké jsou vidět málokde. A louky na místě těch chudičkých políček v létě překvapí bohatostí svého společenství, vůněmi i barvou, jsouce pastvou poměrně četných včelstev. Břehy potoků jsou porostlé většinou habry a olšemi a v otevřené krajině často vrbami, které sem vložila již lidská ruka. Po těchhle rozvrásněných stráních se špatně chodí, ale zkouší se to vždy znovu a znovu, protože v době příznivé se zde nacházejí houby běžné, roztodivné či dokonce vzácné, jako například hřib černohnědý, takzvaný kominíček, a hřib citronový. A po dobrém dvacetiletí začala zase kuřátka, jedno místo dokonce získalo přezdívku kuřecí farma.

Na mysl vytane otázka, jak asi tahle krajina vypadala v onom převratném 13. století, kdy se po staletích relativního ticha a houkání sov ozvaly sekery, pily a kladiva. Patřila do pernštejnského panství, na dolování měla svůj podíl vrchnost, urburu, tj. cca osminu dostával panovník, zbytek byl určen na platy havířů, režii a zisk těžařů, většinou měšťanů z Brna. Krom dolování zde probíhal také čilý kolonizační ruch. I v nejvyšších, špatně přístupných polohách vznikaly nevelké vesničky: krásný příklad dodnes poskytuje Vrtěžíř, rozložená pod sedlem v mělkém údolí svažujícím se k tenkému potoku vprostřed. Návštěva v předjaří evokuje syrovost těch dávných dob. Ale v okolí „hor“, jak se říkalo, tedy nikoli hor jako kopců, ale hor jakožto dolovacích revírů, bylo lesa méně než dnes. Většina stromů se použila na rychle budované chýše, zařízení a podpěry u štol. Ale hlavně se z tvrdého dřeva pálilo v milířích dřevěné uhlí (vzpomeňme, že i legendární předek Pernštejnů Vojtěch nebo Věňava byl povoláním uhlíř), potřebné k hutnění rudy. Takže vršky byly holé, pod nimi políčka, dole rybnatá, pstruhy a lipany osídlená řeka. Tehdy neměla břehy zarostlé vším možným, ale vinula se v době letní jen jako nevelký svazek v širokém kamenitém řečišti, takovém, jaké bylo k vidění ještě na počátku dvacátých let 20. století (nebo jaké mají dodnes řeky na Balkáně a jinde).

Ryby ostatně představovaly důležitou součást stravy, podobně jako pivo, kterému v onom údolí holduje dodnes mnohý muž i žena. Pozdní léto či dokonce léto babí se zlatavými loučemi slunečního svitu, s rybáři brouzdajícími mělkou řekou v gumových botách a neoprenech a se džbánkem piva ve vírské či korouženské hospodě má svoje nezaměnitelné kouzlo. Trošku smutno je snad z toho, že po sedm set let žil kraj svým pomalým, spolehlivým, usedlým způsobem a pak se všechno změnilo a je to pryč. Navždy, tak jako malebná ves Chudobín, která zůstala pod hladinou Vírské přehrady.


Prof. Mgr. Libor Jan, Ph.D., (1960) - Historický ústav Filozofické fakulty MU v Brně, zabývá se dějinami českého středověku, církevními dějinami a rytířskými duchovními řády

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu