Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Kdo chce měnit odborné v politické?


Michal Franek, č. 2/1995, str. 1-2

Tak se ptalo (ne)blahé paměti Rudé právo 6. 4. 1989 v článku věnovaném Gabčíkovu. Obvinilo v něm Josefa Vavrouška, prezentujícího stanovisko Ekologické sekce biologické společnosti ČSAV, ze zpolitizování odborného problému. Jaký byl Vavroušek na jaře ’89 politik a Rudé právo odborný list snad (my, kteří jsme již tehdy o Vavrouškovi slyšeli) víme… Proč se však vracet do dob (ne)dávno minulých?

Zařazení některých nevládních ekologických organizací na známý-neznámý „BIS-ácký“ seznam demokracii a státu nebezpečných subjektů je prostou obranou vládnoucí skupiny proti všemu, co může upozornit na její pochybení, byť by „jen“ v péči o životní prostředí. Díky okruhu sympatizujících odborníků prezentují nevládní organizace stanoviska, která bývají nejen rozdílná od oficiálních, ale často i relevantnější. Tento fakt pak může stát vládnoucí strany ve volbách důležité body. Jestliže se však „prokáže“, že argumenty zpochybňující některé kroky vládnoucí skupiny pocházejí z řad nepřátel demokracie a státu, je naopak vyhráno.

Ztotožnění sebe sama s demokracií a právním státem svědčí o nabubřelosti vládnoucí skupiny a možném zneužití státních institucí (BIS) ve prospěch opětovného vítězství ve volbách. Možná opodstatněné tvrzení, že náš stát nemá v tuto chvíli lepší alternativu vládnoucí skupiny, však takto neobstojí, jako historicky již neobstálo jezuitské „účel světí prostředky“.

Každá doba svou má barvu či heslo a má i své žurnalisty, opěvující třeba napuštění Novomlýnských nádrží nebo útočící na jiné názory. Tak jako je dobré asi zapomenout na ty „přirudlé“, je vhodné vzpomenout těch současných.

Karel Kříž 10. 4. 95 si v Lidových novinách v článku „Děti země a šifra ekologie“ - vzal na mušku ropácké ocenění ministra Bendy: „… Tento dobře cílený výběr svědčí o jednom - nejde o životní prostředí, jako spíše o ideologický pokus zdiskreditovat osoby…“

Z udělení ceny Ropáka ’94 ministru životního prostředí Bendovi, ve spojení s Ropáky ’93 Dlouhým a Klausem, dovozuje K. Kříž ekolgická hnutí jako ideologického nepřítele. Příznačné je mírně arogantní užívání názvu hnutí Děti Země s malým z (má se snad pochopit, že hnutí nejde o Zemi jako planetu?). Přesně v duchu hesla o účelu a prostředcích ignoruje Kříž jednoduchá fakta, která ostatně jeho čtenáři nemohou znát, a obviňuje Děti Země z cíleného útoku na pana Bendu. Nutno uznat, že věrohodně. Čtenář totiž neví, že cenu Ropáka uděluje komise, v níž jsou Děti Země jedním ze sedmadvaceti. Pikantní na tom je, že oni sami nedali panu Bendovi ani bod. Nicméně v Lidových novinách to schytali.

Pan Kříž prostě nechce vidět, že se jedná o anketu, v níž někdo jen výsledky jednoduše sečte, aniž dá předem ideologický návod. I on, zřejmě ve víře v nenahraditelnost současné vládnoucí skupiny, sbírá pro ni body ideologizací poukazu na chyby, kterých se ministr Benda dopustil již nepočítaně. Ostatně, jistě si vzpomeneme na pohádky o tom, jak chyby těch u vlády existují jen v nepřátelské propagandě.

Zatím nejtěžší kalibr vytáhl 20. 4. 95 ve Svobodném slově Milan Štorek. Jeho odhalení ve sloupku „Atomové vydírání“ již zjevně evokuje ony (ne)dávné doby. Téměř by se chtělo říci, že se jedná o článeček starý deset let, v němž se pouze mírně poměnili účinkující. Ruská strana se podle Štorka snaží vyšachovat firmu Westinghouse z dostavby jaderné elektrárny v Temelíně. Což je věc celkem snadno uvěřitelná i pochopitelná. Protože však ekologická hnutí nesouhlasí s Temelínem a tudíž ani s Westinghousem, bál by se tento apologet jaderného, protože vládního, programu „… vlivové agentury KGB uvnitř některých struktur tzv. ochránců životního prostředí a ekologických hnutí…“.

Paralela s teorií západních diverzních centrál a totožnost v označování nepohodlných skupin přívlastkem „takzvaných“ je do očí bijící. Na takto pojatý sloupek je samozřejmě naprosto zbytečné odpovídat jakoukoliv odbornou argumentací.

Přepolitizování a hlavně ideologizování názorů tiskem a státními strukturami zatlačuje ekologická sdružení do nucené opozice nejen v otázkách životního prostředí, ale i ve věcech politických. Má snad opět platit, že změna v chápání problematiky prostředí je podmíněna změnou politického systému? Je otázkou, zda by ekologické hnutí přivítalo po volbách vládu v čele se sociální demokracií a zcela určitě by nepodpořilo vládu ještě levější. Situaci i vládnoucí skupině by pak prospělo poznání, že konstruktivní diskuse na demokratické platformě nebude možná, dokud ti napravo budou používat stejných metod, jako ti dříve vládnoucí i píšící z extrémního leva.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu