VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Státy Evropské unie přikládají otázkám ochrany přírody značnou pozornost, což se odráží i v rostoucím objemu prostředků věnovaných na ochranu přírody a péči o krajinu. Je známo, že příroda a její poškozování neznají administrativní hranice a že ochrana přírody a péče o nanejvýš rozmanité krajiny starého kontinentu vyžadují mezinárodní koordinaci. O způsob a míru formování společných nástrojů ekologické politiky ve státech Evropské unie bychom se měli v naší činnosti zajímat.

Za hlavní nástroj péče o uchování všech rozmanitých přírodních i kulturních struktur Evropy a péče o jejich trvalou funkční způsobilost je považována Evropská ekologická síť (European Ecological Network, zkráceně EECONET). Hlavní cíle EECONET jsou:

- vymezit společnou, v rámci kontinentu propojenou síť k ochraně, obnově a nenarušenému vývoji ekosystémů a krajin nesporného celoevropského významu, integrovanou s ostatními způsoby využívání území
- postupně vytvářet operativní politické a administrativní nástroje pro uchování rozmanitosti krajin a biologického bohatství celého kontinentu
- EECONET zabezpečit legislativně i ekonomicky

Jak to chodí v blízké Evropě

V červnu 1995 dospělo několikaleté úsilí evropských ochranářů k přijetí politického dokumentu Rady Evropy ve Štrasburku, který nese název „Evropská strategie biologické a krajinné diverzity“. V tomto dokumentu je deklarován společný cíl států EU zajistit ochranu ekosystémů, ekotopů, druhů organismů a jejich genetickou diverzitu ochranou krajin evropského významu v územně propojené podobě, označované jako EECONET.

Podle dokumentu, předloženého v říjnu 1995 evropské konferenci ministrů životního prostředí v Sofii, mají být v letech 1996-2000 uskutečněny členskými státy EU tyto kroky:

- dohodnout společný program tvorby EECONET
- rozvinout první fázi realizace EECONET
- podporovat tvorbu národních ekologických sítí a jejich napojení na EECONET

EECONET by měl pozůstávat z těchto skladebných prvků: jádrová území (core areas, resp. key stone areas), koridory (corridors), ochranná pásma (buffer zones) a zóny renaturalizace (restoration areas). Každý členský stát EU se při vytváření EECONET řídí řadou společných direktiv a měl by mj. do své národní územně plánovací a rozvojové politiky začlenit opatření zajištující územní souvislost částí EECONET a subvencovat způsoby hospodaření podporující zachování charakteru krajiny významného pro uchování volně žijící flóry a fauny. Zvláštní podpora má být ze strany EU i jiných organizací věnována na technickou pomoc při vytváření bilaterálních částí EECONET.

A jak je doma

Plněním uvedených závazků se bude muset v rámci příprav na vstup do EU zabývat i naše republika. Jak jsme k tomu připraveni?

Legislativně skvěle: český zákon č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, plně předjímá ideu územně propojené sítě přírodně cenných území v územním systému ekologické stability (dále ÚSES).

Projekčně výtečně: už na první evropské konferenci ministrů životního prostředí (1991) visely v jednacím sále dobříšského zámku vedle sebe dva průkopnické, navzájem kompatibilní dokumenty - Holandská ekologická síť a Nadregionální ÚSES ČR (druhý ze čtyř dosud zpracovaných konceptů). Výsledkem jednání expertů byla shoda na zásadní příbuznosti obou dokumentů v následujících bodech:

- neulpívají na ochraně dochovaných hodnot, ale počítají s pevně stanoveným rozsahem renaturalizace území
- jednotlivé skladebné prvky obou dokumentů si odpovídají způsobem zakotveným o pět let později ve výše zmíněné evropské strategii

Mezitím se událo mnoho věcí: Nizozemci ukončují realizační pětiletku své národní ekologické sítě, do níž jsou investovány stamiliony guldenů, a o postupy realizace se pravidelně kriticky jedná na zasedáních vlády i parlamentu.

U nás:
- v říjnu 1994 předal Český ústav ochrany přírody (mezitím reorganizací zrušený a přeměněný na Agenturu ochrany přírody a krajiny) ministerstvu životního prostředí návrh na informaci vládě o možném zapojení ČR do tvorby EECONET;
- v roce 1995 byl dokončen čtvrtý koncept nadregionálního ÚSES na základě objednávky ministerstva hospodářství;
- paralelně byl z prostředků Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) zpracován koncept EECONET na území ČR a předložen konferenci ministrů životního prostředí v Sofii. výstup jistě není definitivní, i když plně využívá mnohaleté výsledky bilancování přírodních hodnot ČR. Je plodem mezinárodní koordinované spolupráce IUCN jako nevládní organizace v Polsku, Maďarsku, Slovenské a České republice a (podle našeho soudu) aspiruje na zastřešení ÚSES podle schématu:

            EECONET                                   Možné zajištění
česky                  anglicky                      v právním řádu ČR

biocentra             core areas                   první zóny velkoplošných
evropského         (key stone areas)         chráněných území, mimo ně
významu                                               vybrané národní přírodní
                                                           rezervace

biokoridory          corridors                      vybrané biokoridory
evropského                                           nadregionálního významu
významu

zóny                   buffer and/or               druhé zóny velkoplošných
zvýšené              restoration                   chráněných území (a analo-
péče                   zones                         gické plochy mimo ně, s péčí 
o krajinu             (nature                        zajišťovanou nástroji územního 
                         development                plánování a státní dotační 
                         areas)                         politiky v zemědělství)

Předběžný návrh Českého koordinačního střediska IUCN vymezuje řádově 28 % povrchu ČR jako přírodní a kulturní dědictví, zasluhující péči na národní úrovni.

Přibližný rozsah zájmových ploch zahrnutých do konceptu EECONET (IUCN 1995)

                                            km² = stovky ha         %

ČR celkem                             78 864                   100,0
24 jádrových území                   3 613                      4,6
zóny zvýšené péče o krajinu     18 279                    23,2

Teoreticky jsme tedy na zahájení činnosti EECONET dobře připraveni.

Způsob, kterým koncept EECONET v ČR navrhuje promítnout požadavky peče o krajinu jako základ životního prostředí do zemědělské a lesnické politiky našeho státu, je principiálně totožný s postupem uplatněným ve státech EU. Nikoliv zanedbatelná je pro nás okolnost, že v bohatých státech EU polovina prostředků vynakládaných na granty vlastníkům půdy za opatření péče o krajinu pochází ze společného rozpočtu EU.

Předpoklady praktického uplatnění EECONET v ČR

Nezbytným navazujícím krokem se musí stát propočet nároků na státní rozpočet a úpravy předloženého konceptu podle použitelných prostředků. Je to odborně náročná, nicméně rutinní práce, kterou musí někdo vykonat a někdo jiný zaplatit. Bez politické vůle doma budeme nadále odkázáni na zahraniční pomoc, která je poskytována rozvojovým zemím. Předložené návrhy se promění na vzdušné zámky projektantů, prohánějících tužku po papíře.

Protože tak nechceme skončit, pokoušíme se nalézt zdroje mírného optimismu. A ony existují. Např. koncepty státní zemědělské politiky už přestaly označovat jakákoliv chráněná území jako „oblasti s přikázanými režimy hospodaření“. Tím se donedávna dávalo najevo, že uplatňovat v krajině jiné zájmy, nežli jsou zájmy produkční, zemědělce zdržuje a obtěžuje, a musí se tak dít příkazem, tedy něčím v otevřené společnosti nanejvýš odporným.

Svůj dosavadní teoretický náskok v přípravě EECONET nemusíme ani v evropských souvislostech zcela promarnit, jestliže se podaří v souladu se zákonem č. 59/1976 Sb., o územním plánování, (ve znění pozdějších předpisů) zajistit po připomínkovém řízení využívání nadregionálního ÚSES při veškeré územně plánovací činnosti, posléze i v dohodě MŽP a MZe uplatnit nadregionální ÚSES jako kritérium selektivní dotační politiky v zemědělství a lesním hospodářství.

Údržba a péče o území zařazená do EECONET se tak pro vlastníky půdy mohou stát podnikatelsky zajímavou činností.

Vznešené vize pečlivé péče o krajinu domova se pak možná stanou alespoň zčásti realitou. K dobru našich dětí i nás samých, k dobru trvale udržitelného rozvoje této země i celé Evropy.

Ing. Igor Míchal, CSc.: Správa chráněných krajinných oblastí, Praha
Ing. Veronika Kopecká, CSc.: Agentura ochrany přírody, Praha