Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Co nám nikdo nevezme


Stanislav Hausvater, č. 1/2012, str. 21

V sobotu jsme byli s šestičlennou partičkou v lese, pálili jsme roští a čistili lesní plochu, mrzlo, fičel vítr, sníh poletoval, ohně hořely, my rubali zbytky po těžbě, tahali špalky proti svahu, větve do ohňů, obědvali a kouřili společně u ohně, vyprávěli si různé příběhy, pes motal se okolo nás a přes dosti náročné počínání nám bylo dobře.

Domů jsme kráčeli v řadě jeden za druhým se svěšenými hlavami, aby nás vítr úplně nezmařil, obtěžkáni bagáží potřebnou k práci v lese. Nemusí to být zrovna v himálajském průsmyku, kdy si lidé sahají na dno svých sil, může to být i cesta za prací, práce sama a následně cesta domů. Z batohů koukala topůrka sekyr, mačeta, pila, hrdlo flašky od kořaly a jiné věci potřebné pro tento podnik v lese. Nohy jsem měl ukryty v bezpečí nových vyteplených holin, byly drahé, ale jsou spolehlivé, přitom jsem přemítal, jak naši předci kráčeli stejnou cestou, pracovali ve stejném lese. Nejmladší člen naší výpravy, malý Timík, vnuk mé sestry, v sobě vlastně má stejné genetické informace a je také potomek právě těch, kteří les sázeli a vyžínali. Měli nohy také v teple, nebo jim mrzly?

Večer jsme potom seděli na Obrtlíku, přišli další hosté a důvodem našeho setkání byly Vendulčiny narozeniny. Nálada byla družná, měli jsme spolu všichni dobrou vůli a k tomu jsme přiměřeně pili a hodovali, takový svatden, svatvečer. Ráno stejné tváře a ještě další sešly se na bohoslužbě a po obědě u stolu ve statku číslo 27, tentokrát to nebylo v potemnělé světničce, ale v prostorném podkroví. Tak skončil třetí lednový víkend, rozešli a rozjeli jsme se do svých domovů, každý šel po svém. A dnes, pár vzpomínek, rozprášeni každý jinde, každý jiné starosti. Uchopeno neuchopitelné, tohle už nikomu z nás nikdo nevezme, ani tomu mrňousovi Timovi. Ponese si to jako nabytý majetek, majetek, který rez nepoškodí, mol nesežere, zloděj neukradne. Ne nadarmo říká Henri Pourrat: největším bohatstvím jest, pánové, přátelství.

Stanislav Hausvater

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu