|
Vstup pro předplatitele: |
— dnes 25. listopadu 1979 —
neříkat už nadále stromům stromy,
nýbrž nazývat je jmény:
pravými, smyšlenými, přezdívkou,
nikdy ne nadávkou:
Nazdar, jeřábe před oknem,
dočkáš se letos zase kvíčal?
Čao, kočičí jabloni na dvorku!
Sníš, hruško, o budoucích rydlech?
Smrky se jmenují
Nicolas, Henri, René.
Keř pámelník volá
po komolení,
i slovo se dá rozšlapat.
Jilmy, vydržte.
(Ludvík Kundera)
je nejen název roční doby, ale v množném čísle i název celého roku (pět let). Z toho je vidět, že pro život našich dávných předků mělo léto základní význam. Slova rok se přitom užívalo ve smyslu „dohodnutá lhůta“ - je totiž odvozeno od slovesa říct, podobně jako třeba výrok od vyříct. Léto jako nejvýznamnější období v astronomickém koloběhu bylo středobodem celoročního dění; příznačně se podle něho jmenuje i období předcházející: předletí. A následující fáze mohla být pojmenována také podle něj; to je naše babí léto, ale i americké Indian summer, v obou případech vlastně jakési méně dokonalé léto.
Jan Skácel o něm ovšem napsal:
Od jablka se vrátit do květu
k tomu nám nezůstaly síly
poděkovali jsme koncem září
a v prosinci jsme poprosili
Dušan Šlosar