|
Vstup pro předplatitele: |
Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.
Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.
Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.
Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.
(Vít Obrtel)
je nejen název roční doby, ale v množném čísle i název celého roku (pět let). Z toho je vidět, že pro život našich dávných předků mělo léto základní význam. Slova rok se přitom užívalo ve smyslu „dohodnutá lhůta“ - je totiž odvozeno od slovesa říct, podobně jako třeba výrok od vyříct. Léto jako nejvýznamnější období v astronomickém koloběhu bylo středobodem celoročního dění; příznačně se podle něho jmenuje i období předcházející: předletí. A následující fáze mohla být pojmenována také podle něj; to je naše babí léto, ale i americké Indian summer, v obou případech vlastně jakési méně dokonalé léto.
Jan Skácel o něm ovšem napsal:
Od jablka se vrátit do květu
k tomu nám nezůstaly síly
poděkovali jsme koncem září
a v prosinci jsme poprosili
Dušan Šlosar