VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Lomborg, B.: Skeptický ekolog. Jaký je skutečný stav světa? Dokořán, Praha 2006, 587 s.

Brezina, I.: Zelená apokalypsa. Průvodce ekostrachem přelomu milénia. CEP - centrum pro ekonomiku a politiku, Praha 2009, 435 s.

Biodiverzity prý neubývá, znečištění se snižuje

Nápad porovnat texty statistika a politologa Bjørna Lomborga a českého publicisty, známého svou kritikou ekologického hnutí, Ivana Breziny, se na první pohled zdál jako pomyslné srovnání jablek s hruškami. Vždyť co může spojovat světově známého autora z Dánska a řadového žurnalistu z České republiky? Lomborg je navzdory svým značně zjednodušujícím závěrům a překrucování používaných dat přece jen považován za vědce. Je autorem pravděpodobně nejznámější knihy zaměřené na kritiku ochrany životního prostředí Skeptický ekolog. Knize, která před šesti lety vyšla také u nás, se především ve světě dostalo významné mediální pozornosti. Skeptický ekolog se stal velmi diskutovaným především díky tomu, že se v něm autor na více než pěti stech stranách snaží dokázat, že se stav dnešního světa stále zlepšuje. Za pomoci statistických čísel, desítek grafů, a množství matematických propočtů Lomborg dochází k závěru, že blahobyt všech, i velmi chudých lidí, se stále zvyšuje. Tvrdí, že stav životního prostředí je velmi dobrý a problémy, které lidstvu zbývají, bude snadné vyřešit. Biodiverzity neubývá, znečištění se snižuje, změna klimatu není tak velkým problémem, jak je prezentováno.

Lomborg, který se kryje za hradbou čísel, mohl u celé řady lidí podrýt snahu o ochranu životního prostředí. Čísla, která statistik používá, jako by byla nepopiratelná. Zvídavý člověk se však musí ptát, odkud autor používaná čísla čerpá, jakým způsobem je zpracovává a zda skutečně odpovídá na otázky, které si ve své na první pohled přesvědčivé knize pokládá. Na tyto otázky nám překvapivě pomůže najít odpověď právě srovnání Bjørna Lomborga s českým novinářem.

Publicista Ivan Brezina se mimo jiné zaměřuje na komentování českých ekologických hnutí a jejich aktivit. Ostře kritizuje jejich činnost, protože podle jeho názoru jediným důvodem, proč existují, je šířit v médiích strach z následků ničení životního prostředí. Publicista obecně tvrdí, že není zapotřebí uskutečňovat velké kroky k ochraně přírody. Většinu svých článků se přitom nepokouší podpořit vědeckými argumenty. A priori odsuzuje práci jakékoliv ekologické organizace a ve svých textech nezřídka používá velmi emotivní slovník.

Místo ve veřejné diskusi

Proč se vůbec zabývat texty těchto autorů? Protože zaplňují poměrně velký prostor ve veřejné diskusi. V době konání červnové konference o trvalé udržitelnosti v Riu de Janeiru se v médiích objevil také komentář Bjørna Lomborga. Statistik v něm tvrdí, že vynakládat finance na podporu obnovitelných zdrojů energie a ochranu klimatu se lidem nevyplatí. Dle jeho názoru by měly být peníze vydávány na daleko závažnější problémy. Přitom zdůrazňuje potřebu pomáhat rozvojovým zemím, kterým, dle jeho názoru, pomůže v rozvoji pouze větší ekonomický růst.

Komentáře znehodnocující snahy ekologických organizací, ale i jiných ekologických iniciativ podobně jako právě zmíněný Lomborgův se objevují v médiích jako určitý „protipól“ k argumentům ekologických organizací, či vědeckým zprávám o stavu planety.

Lomborg: o nic nejde

Jaké jsou tedy texty Ivana Breziny a Bjørna Lomborga? Navzdory prvotním pochybnostem ukázala analýza jejich prací překvapivě velké množství podobností. Snad nejvýraznější je jejich neschopnost odpovídat na otázky, které si pokládají. Oba autoři řeší dílčí, nezřídka okrajové záležitosti, aby pak prohlásili, že získali odpověď na komplexní problém. Jak Brezina, tak Lomborg opomíjejí zasadit diskutované fenomény do jejich kontextu. Když například Lomborg ve Skeptickém ekologovi řeší otázku odpadu, zajímá jej pouze prostor pro jeho uskladnění, přičemž mluví pouze o komunálním odpadu, a to výhradně ve Spojených státech. Propočítává, že odpad na americkém území by bylo možné umístit na skládku tvaru čtverce o délce 27 kilometrů. Říká, že je to velmi málo, a proto odpad nepředstavuje pro životní prostředí žádný problém. Jeho závěry mají platit globálně a na jejich základě předpovídá vývoj nakládání s odpady po dobu celého tohoto století. Lomborg neřeší toxický nebo průmyslový odpad, nezajímá se o nejobjemnější odpad ze stavebnictví, odpad vyprodukovaný mimo území Spojených států jako by neexistoval.

Dalším příkladem je autorova prezentace ropné havárie Exxon Valdez. Aniž by zvažoval jakékoliv jiné dopady významné ropné katastrofy, jednoduše tvrdí, že smrt 250 000 ptáků v jejím důsledku je stále méně, než kolik jich za jeden den zahyne ve Spojených státech po srážce se skleněnou tabulí nebo je zahubeno kočkami v Británii za dva dny. Pokud se soustředíme jen na počty zabitých opeřenců, situace působí mnohem méně tragicky. Podstatné však je, že autor ve skutečnosti o havárii Exxon Valdez nic nevypoví; počty usmrceného ptactva nejsou zdaleka tím zásadním, čím je třeba se zabývat. Je to, jako by například prohlásil, že „tento voják je v pořádku, má pouze zlomenou nohu“. A voják přitom umíral na poranění hlavy.

Brezina: zbytečná opatrnost

Podobným způsobem pracuje s ekologickými problémy také novinář Ivan Brezina. V jednom ze svých článků kupříkladu tvrdí, že geneticky modifikované potraviny nejsou nebezpečné pro člověka. Proto bychom prý neměli váhat s rozšířením jejich pěstování. Otázek, které je však třeba v této souvislosti zodpovědět, je daleko více: pokud jsou dle autora bezpečné pro člověka, jak je to s jejich bezpečností pro planě rostoucí rostliny či volně žijící živočichy? Jaké může mít jejich pěstování důsledky pro okolní ekosystémy? Člověk přirozeně není jediný, navíc dokonale izolovaný tvor na Zemi. Je součástí biosféry, stejně jako živočichové a rostliny. O nesmírně složitých mechanismech jejich vzájemné provázanosti ani nemluvě. Autor však tyto zásadní skutečnosti přehlíží.

Stejně výběrově jako se zdroji pracuje autor s vlastní argumentací. Skutečnosti, které někde odsuzuje jako zbytečné, jinde využívá na svou podporu. Například v článku o nebezpečnosti větrných elektráren pro ptactvo píše, že o daném problému nevíme mnoho, ale že bychom v zájmu zachování přírodního bohatství neměli elektrárny stavět. Tomu se říká předběžná opatrnost. Jenže jinde považuje předběžnou opatrnost za zcela absurdní postup. V článku o GM potravinách právě nedostatek informací považuje za důvod, abychom nebyli v dané věci opatrní vůbec.

V řadě článků se pak Brezina dopouští zcela mylných prohlášení. Příkladem může být tvrzení, že koncepci trvale udržitelného rozvoje odborníci z řad vědeckých ekologů a ekonomů označují za nevědeckou ideologii a nebezpečné sociální inženýrství. V jiném článků zase doslova píše, že z pohledu ekologa nejde přírodu poškodit nebo zničit.

Buďme tedy skeptičtí

Na jedné straně čteme zprávy o zhoršujícím se stavu prostředí, ve kterém žijeme, a sledujeme nejrůznější protesty proti nepříznivým zásahům. Na straně druhé vycházejí - takřka se stejnou pravidelností a s odstupem několika dní - články a komentáře, které se nás snaží přesvědčit, že není zapotřebí činit významná rozhodnutí v otázkách ochrany životního prostředí. Popisují například, že finance vynakládané na ochranu klimatu by bylo výhodnější investovat jinam nebo že biodiverzita neklesá či že je její pokles přirozený a že lidé v rozvojových zemích se nyní mají daleko lépe než kdykoliv předtím. Pochybná snaha o neutralitu má za následek zmatení veřejnosti. Lidé se ptají, jaký je stav životního prostředí, a není jim jasné, komu mají věřit. Jejich názor bohužel významným způsobem utvářejí právě média pravidelně dávkující pomýlené schizofrenní informace.

Nezbývá nic jiného než doporučit čtenářům a čtenářkám, aby si pečlivě vybírali články a knihy a raději předběžně ke všem komentářům přistupovali se zdravou skepsí. Včetně těch, které jejich vlastní autoři za skeptické pokládají.

Mgr. Mariana Zbořilová (1986) absolvovala environmentální studia na Fakultě sociálních studií MU, působí jako ekologická poradkyně Ekologického institutu Veronica. Článek byl zpracován na základě diplomové práce autorky. mariana.zborilova(zavináč)veronica.cz