Vstup pro předplatitele: |
Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá
Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda
Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár
(Josef Hrubý)
Koutecká, V., Kunc, L.: Odropění. Repronis, Ostrava 2009, 108 s.
Před třemi lety vydala Věra Koutecká spolu s Ludvíkem Kuncem knihu nazvanou Vábení Ducha Karpat, kterou ve Veronice posoudil Karel Hudec (viz číslo 4/2009). Vzápětí od téže autorské dvojice vyšlo obdobně pojaté Odropění, o němž se však už nepsalo, a tak to napravuji: hodnotu této knihy ostatně uplynulé tři roky nikterak nesnížily.
Ochránkyně přírody Věra Koutecká (1954) v jejím lyrickém úvodu popisuje Odru a její proměny. Poté v sedmnácti kapitolách přibližuje svá setkání s touto řekou a jejím okolím. Nejprve vzpomíná na své zábřežské dětství a s kritickým ostnem porovnává stav zdejší přírody v šedesátých letech a v dalších desetiletích. Dále podrobně líčí svoji účast v boji proti snahám o regulaci Odry, podává cenné svědectví o povodních z roku 1997 a jejich dopadu na oderskou flóru a faunu, přibližuje jedinečnou přírodu vojenského prostoru Libavá v Oderských vrších a mokřad u Přemyšova na Ostravsku.
V následujících kapitolách vedle odborného pohledu stále více uplatňuje osobní vztah k milovanému regionu a okouzlení jeho přírodními krásami. Platí to o básnivých evokacích jeho podob v jednotlivých ročních obdobích a jeho jarních proměn, o popisu rostlin rybníků v Poodří i o svébytné paralele řeky a moře. Symbiózou odbornosti a subjektivního lyrického zaujetí se vyznačují též kapitoly zachycující autorčiny pobyty v zimní přírodě a jedinečné zážitky z jarních jiter u rybníku Kotvice, plynoucí z pozorování řady různých ptáků. V závěrečné části autorka znovu opěvuje krásu Odry, s níž vede jakýsi rozhovor, a zároveň vysvětluje titulní neologismus odropění: označuje jím zpěv své oblíbené řeky, ale čtenář ho chápe spíše jako pění o Odře, jako ódu na ni samotnou.
Kniha Věry Koutecké, ilustrovaná hojnými akvarely Ludvíka Kunce (1934), má nesporný odborný význam a současně potvrzuje autorčin vstup do oblasti přírodní beletrie. Tematicky koresponduje s knížkami Štěpána Neuwirtha a některými pasážemi oživuje odkaz Jaromíra Tomečka, což je velmi žádoucí a chvályhodné.
Jiří Poláček
literární historik a kritik