Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Světlo z Jupitera

David Veselý, č. 4/2022, s. 2-3, pro předplatitele

Kdo se bojí ohně

Jiří Sádlo, č. 4/2022, s. 11

Vzpomínání na Jana Steklíka a s Janem Steklíkem

Petr Veselý, č. 4/2022, s. 29-36, pro předplatitele

K teplotám interiérů

Jan Hollan, č. 4/2022, s. 38-39

Všechno, co potřebuješ, je láska

David Veselý, č. 3/2022, s. 7-9

O migraci ryb a životě „po řecku“

Tomáš Lotocki, č. 3/2022, s. 28

Ceny Josefa Vavrouška za rok 2021

redakce , Aleš Máchal, Blanka Mikátová, č. 3/2022, s. 48-50

Nemýtit! Zde žijí staré lesy

Jeňýk Hofmeistr, Miroslav Svoboda, č. 3/2022, s. 42-45, pro předplatitele

Pění o Odře


Jiří Poláček, č. 4/2012, str. 31

Koutecká, V., Kunc, L.: Odropění. Repronis, Ostrava 2009, 108 s.

Před třemi lety vydala Věra Koutecká spolu s Ludvíkem Kuncem knihu nazvanou Vábení Ducha Karpat, kterou ve Veronice posoudil Karel Hudec (viz číslo 4/2009). Vzápětí od téže autorské dvojice vyšlo obdobně pojaté Odropění, o němž se však už nepsalo, a tak to napravuji: hodnotu této knihy ostatně uplynulé tři roky nikterak nesnížily.

Ochránkyně přírody Věra Koutecká (1954) v jejím lyrickém úvodu popisuje Odru a její proměny. Poté v sedmnácti kapitolách přibližuje svá setkání s touto řekou a jejím okolím. Nejprve vzpomíná na své zábřežské dětství a s kritickým ostnem porovnává stav zdejší přírody v šedesátých letech a v dalších desetiletích. Dále podrobně líčí svoji účast v boji proti snahám o regulaci Odry, podává cenné svědectví o povodních z roku 1997 a jejich dopadu na oderskou flóru a faunu, přibližuje jedinečnou přírodu vojenského prostoru Libavá v Oderských vrších a mokřad u Přemyšova na Ostravsku.

V následujících kapitolách vedle odborného pohledu stále více uplatňuje osobní vztah k milovanému regionu a okouzlení jeho přírodními krásami. Platí to o básnivých evokacích jeho podob v jednotlivých ročních obdobích a jeho jarních proměn, o popisu rostlin rybníků v Poodří i o svébytné paralele řeky a moře. Symbiózou odbornosti a subjektivního lyrického zaujetí se vyznačují též kapitoly zachycující autorčiny pobyty v zimní přírodě a jedinečné zážitky z jarních jiter u rybníku Kotvice, plynoucí z pozorování řady různých ptáků. V závěrečné části autorka znovu opěvuje krásu Odry, s níž vede jakýsi rozhovor, a zároveň vysvětluje titulní neologismus odropění: označuje jím zpěv své oblíbené řeky, ale čtenář ho chápe spíše jako pění o Odře, jako ódu na ni samotnou.

Kniha Věry Koutecké, ilustrovaná hojnými akvarely Ludvíka Kunce (1934), má nesporný odborný význam a současně potvrzuje autorčin vstup do oblasti přírodní beletrie. Tematicky koresponduje s knížkami Štěpána Neuwirtha a některými pasážemi oživuje odkaz Jaromíra Tomečka, což je velmi žádoucí a chvályhodné.

Jiří Poláček
literární historik a kritik

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu