Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Pění o Odře


Jiří Poláček, č. 4/2012, str. 31

Koutecká, V., Kunc, L.: Odropění. Repronis, Ostrava 2009, 108 s.

Před třemi lety vydala Věra Koutecká spolu s Ludvíkem Kuncem knihu nazvanou Vábení Ducha Karpat, kterou ve Veronice posoudil Karel Hudec (viz číslo 4/2009). Vzápětí od téže autorské dvojice vyšlo obdobně pojaté Odropění, o němž se však už nepsalo, a tak to napravuji: hodnotu této knihy ostatně uplynulé tři roky nikterak nesnížily.

Ochránkyně přírody Věra Koutecká (1954) v jejím lyrickém úvodu popisuje Odru a její proměny. Poté v sedmnácti kapitolách přibližuje svá setkání s touto řekou a jejím okolím. Nejprve vzpomíná na své zábřežské dětství a s kritickým ostnem porovnává stav zdejší přírody v šedesátých letech a v dalších desetiletích. Dále podrobně líčí svoji účast v boji proti snahám o regulaci Odry, podává cenné svědectví o povodních z roku 1997 a jejich dopadu na oderskou flóru a faunu, přibližuje jedinečnou přírodu vojenského prostoru Libavá v Oderských vrších a mokřad u Přemyšova na Ostravsku.

V následujících kapitolách vedle odborného pohledu stále více uplatňuje osobní vztah k milovanému regionu a okouzlení jeho přírodními krásami. Platí to o básnivých evokacích jeho podob v jednotlivých ročních obdobích a jeho jarních proměn, o popisu rostlin rybníků v Poodří i o svébytné paralele řeky a moře. Symbiózou odbornosti a subjektivního lyrického zaujetí se vyznačují též kapitoly zachycující autorčiny pobyty v zimní přírodě a jedinečné zážitky z jarních jiter u rybníku Kotvice, plynoucí z pozorování řady různých ptáků. V závěrečné části autorka znovu opěvuje krásu Odry, s níž vede jakýsi rozhovor, a zároveň vysvětluje titulní neologismus odropění: označuje jím zpěv své oblíbené řeky, ale čtenář ho chápe spíše jako pění o Odře, jako ódu na ni samotnou.

Kniha Věry Koutecké, ilustrovaná hojnými akvarely Ludvíka Kunce (1934), má nesporný odborný význam a současně potvrzuje autorčin vstup do oblasti přírodní beletrie. Tematicky koresponduje s knížkami Štěpána Neuwirtha a některými pasážemi oživuje odkaz Jaromíra Tomečka, což je velmi žádoucí a chvályhodné.

Jiří Poláček
literární historik a kritik

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu