VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V minulém čísle jsme otištěním dvou názorů zahájili diskusi k iniciativě občanů žijících pod Pálavou, která směřuje k obnově krajinného biotopu. Protože jde o problém z mnoha hledisek velmi složitý, požádali jsme o vyjádření další odborníky, kteří se i v minulosti ekologickými aspekty zabývali. Ilustrační snímky nás poněkud nostalgicky vracejí do doby, kdy ještě dyjský luh kraloval na seznamu evropských mokřadů.

Názor lesníka

Stavba vodního díla Nové Mlýny byla obrovskou investicí, se kterou lesníci nesouhlasili už do samého počátku. Požadavek znovuzalesnění proto vůbec nepřekvapuje - bude ho však nutno podrobně analyzovat a zvážit všechna pro i proti. Zalesnění samo o sobě není nereálné. Pokud o něm bude rozhodnuto, lesní závod Židlochovice je ochoten převzít bývalé plochy lesa na dně nádrží a zalesnit je v co nejpůvodnějším složení dřevin.

Nemám osobní zkušenosti s takovým typem zalesňování, ale přes jisté těžkosti bych se neobával nezdaru. Netroufám si však hodnotit dopady vyřazení třetí zdrže z provozu, zejména pokud jde o hospodaření s průtokem vody v období povodní apod. Podvědomě však cítím, že tak velký úbytek lesa v jihomoravské krajině bude třeba co nejdříve nahradit, a to nejlépe na původním místě.

Zbyněk Nečas

Názor zoologa

Návrh na vypuštění třetí zdrže vodního díla Nové Mlýny je ze zoologického hlediska lákavý. Po vypuštění by s ohledem na sukcesi rostlinnou proběhla i sukcese živočišná. Volně meandrující Dyje, která by v ohrázovaném prostoru 1500 ha měnila své koryto, by se stala významným biotopem pro řadu druhů savců, zvláště i druhů mizejících, jako je vydra, i druhů, které mají naději na reintrodukci - např. bobrů. V ohrázovaném prostoru by vznikl typický „wetland“, ekosystém, který u nás již téměř není zastoupen. Pokud by člověk cílevědomě napomáhal v prvých letech sukcesi lesa (výsadby měkkých společenstev, zvláště podél hlavního toku a kolem vzniklých tůní), byl by návrat krajinného typu uspíšen. Z hlediska základního výzkumu by se pak tento prostor stal po řadu let studijním územím zásadního významu.

Jiří Zejda

Názor geografa - zemědělského inženýra

Chci se vyjádřit k problému, zda a za jakých podmínek je možné vypustit nebo přebudovat Novomlýnské nádrže, a to jen ze zúženého pohledu fungování současných i budoucích velkoplošných závlahových soustav. Není třeba příliš připomínat, že zajištění zavlažování v zemědělství jižní Moravy se stalo nakonec tím klíčovým momentem, který rozhodl o přijetí „tvrdé“ technické koncepce úprav vodních toků a výstavby soustavy tří nádrží. Realizované řešení předpokládalo zásobit vodou z Nových Mlýnů 35 000 hektarů závlah na jižní Moravě a ještě 10 000 hektarů na jihozápadním Slovensku. Jaká je současná situace? Na jižní Moravě je vybudováno s vazbou na Nové Mlýny zhruba 15 000 hektarů, na Slovensku zatím ani hektar. Téměř dvacetiletý provoz velkoplošných závlah v této oblasti ukazuje, že původně plánované roční odběry vody na hektar závlah se v praxi zredukovaly asi na polovinu. Když tyto údaje konfrontujeme se stanoviskem provozovatele vodního dna, jimž je Povodí Moravy Brno, pak jsme ochotni s ním souhlasit, že v současné době je v nádržích Nové Mlýny voda nejen pro plánovaných 45 tisíc hektarů, ale dokonce pro 54 000 hektarů. To však jen potvrzuje náš poměrně střízlivý odhad, že Nové Mlýny jsou v současnosti využívány pro závlahy z 15-20 procent své disponibilní kapacity.

Osud realizace dalších velkoplošných závlah na jižní Moravě se jeví značně problematický z několika důvodů:

- budování závlah ve stále větší vzdálenosti od vodního zdroje je investičně i provozně náročnější (již dnes je dodávka vody k závlahovému detailu na jižní Moravě třikrát dražší, než na jižním Slovensku, kde převažuje jednostupňová dodávka vody od zdroje k detailu),

- většina investičních i provozních nákladů závlah je zatím hrazena ze státních prostředků (u závlah z Nových Mlýnů jsou to např. ročně poplatky za vodu v hodnotě asi 10 mil. Kčs, náklady na provoz kostry okolo 15 mil. Kčs, nebo nevyčíslitelné parciální provozní náklady Nových Mlýnů) a zůstává otázkou, co se stane, až v nových ekonomických podmínkách budou tyto prostředky muset v převážné míře hradit samy zemědělské podniky,

- už i zemědělský výzkum dochází k varujícím výsledkům o degradačních účincích závlah dlouhodobě provozovaných postřikem na půdu, začíná se seriózněji a kritičtěji stavět k hodnocení efektivnosti závlah a v souladu se světovým trendem se snaží prosazovat úsporné systémy využívání vody v závlahách.

Neodpustím si poznámku, že většinu těchto momentů zdůrazňovali biologové při svém nerovném utkání s technickou frontou, kdy otevřeně kvalifikovali plánovaný rozsah závlah na jižní Moravě jako velikášský a nerozumný.

Přes uvedené rozpornosti vztahující se k současným a budoucím závlahovým soustavám se vyslovuji proti překotnému a neuváženému vypuštění Nových Mlýnů, nebo jen poslední vybudované třetí zdrže. Nesmíme se dopustit stejně jednostranných, jen právě opačných rozhodnutí, jež byla učiněna při realizaci Novomlýnských nádrží. Přimlouvám se za vytvoření dělného týmu zemědělských, vodohospodářských a ekologických specialistů zaangažovaných každý svým způsobem na problematice velkoplošných závlah (termínu „nezávislých specialistů“ se záměrně vyhýbám, protože jako v mnoha případech, ani v tomto není na místě), který by posoudil problém ze všech hledisek a formuloval východiska k přehodnocení koncepce současných a uvažovaných závlah, včetně jejich zásobení vodou. A jednou z řady odpovědí na postavené otázky musí také být, zda a za jakých podmínek bude možné částečně vypustit nebo dispozičně a kapacitně přebudovat soustavu vodních nádrží Nové Mlýny. To všechno na základě nikoli fiktivní, ale skutečné potřeby vody pro racionálně provozované závlahy.

Jaroslav Ungerman

Názor hydrobiologů

1. Třetí nádrž je naprosto nezbytným předpokladem akumulace dostatečného množství vody pro velkoplošné závlahy, plánované na ploše cca 50 tisíc hektarů. Dosavadní závlahy z vodního díla Nové Mlýny pokrývají plochu cca 15 000 ha, jsou realizovány z horní nádrže a její kapacita je tím prakticky vyčerpána. Další čerpání z této nádrže by se zřejmě neobešlo bez rozkolísání hladiny. O likvidaci třetí nádrže by tedy bylo možno uvažovat jen za předpokladu, že se další závlahy, napájené z tohoto systému, neuskuteční (nebude o ně zájem mezi zemědělci, nesplní očekávaný přínos apod.).

2. Po vypuštění třetí nádrže by bylo nutno okamžitě přikročit k obnově lesních porostů. Na místech, kde bylo dno srovnáno, by se musel terén znovu vyhloubit a umožnit tak vznik periodických a trvalých tůní, které na tomto území byly a jsou tu nanejvýš žádoucí. Návrat ke stavu podobnému původnímu nebude ovšem záležitostí jednoho či několika málo let. Odlesněná krajina je nyní vystavena silnému působení větru, a to jistě ovlivní negativně i nástup mnohých žádoucích druhů vyšší vodní vegetace. A tak tedy obnovy atraktivního rázu krajiny v nivě Dyje s pestrým střídáním lesů, luk a vodních ploch se v nejlepším případě dočká až některá z dalších generací. Velkou pozornost bude nutno věnovat rekonstrukci Panova jezera a jeho okolí (mj. odstranění betonových břehů).

3. Přikláněli bychom se spíše k tomu, aby akumulace vody v dolní nádrži bylo v maximální možné míře využito k zlepšení vodního režimu lužního lesa pod její hrází (řízené záplavy, obnova periodických tůní s jejich specifickou faunou a flórou).

4. Horní a střední zdrž byly nedílnou součástí původního projektu a v případě vypuštění třetí nádrže ztrácejí hlavní opodstatnění. V současné době však plní důležité funkce, zejména biologické stabilizace a částečné likvidace znečištění přiváděného Dyjí a Svratkou. Horní nádrž postupně přebírá i funkci nádrže rekreační vzhledem ke zřetelně se lepšící kvalitě vody. Prostřední nádrž se pak stala refugiem vodního ptactva, avšak současně i jeho ohrožením v důsledku každoročně propukajícího botulismu.

5. Před napuštěním horní nádrže docházelo v lentickém úseku toku Dyje mezi Drnholcem a Břeclaví k postupnému vzrůstu množství drobných planktonních řas, jejichž vysoká fotosyntetická aktivita významně přispívala k udržení příznivých kyslíkových poměrů v toku, silně zatěžovaném organickým znečištěním. Po uvedení horní nádrže do provozu se zde množství fytoplanktonu v důsledku prodloužení doby zdržení vady několikanásobně (až o 2 řády) zvýšilo. To mělo své kladné i záporné stránky (z hlediska silného organického znečištění toku z vnějších zdrojů kladné; na druhé straně je ovšem samotný vzrůst řasové biomasy jako nutný průvodní jev fotosyntetické produkce kyslíku nežádoucí a představuje vlastně potencionální sekundární znečištění, které se jednou projeví někde níže po toku negativně). Jak ukázal rok 1989, bude mít třetí nádrž zřejmě sklon k tvorbě vodních květů sinic, tedy k nástupu společenstva volné vody, podstatně odlišného od společenstev horní zdrže v době jejího silného zatěžování organickými látkami - a to odlišného jak druhovým složením, tak i funkcemi v ekosystému. Stav zjištěný v r. 1989 je v souladu s prognózami a odpovídá i charakteru této nádrže (větší hloubka, delší doba zdržení vody, nižší zatížení přinesenou organickou hmotou). Během provozu první nádrže se sinice vodního květu mohly výrazněji uplatnit pouze v letech po hromadném zimním úhynu rybí obsádlky, tj. v době, kdy se podstatně snížil predační tlak ryb na filtrátor a kdy jejich činností došlo k odfiltrování drobných planktonních řas při současné podpoře nástupu velkých koloniálních druhů.

Očekávaný sezónní rozvoj sinic ve třetí nádrži může značně ovlivnit možnosti využívání plochy nádrže k rekreaci. (Druhy, které zde v r. 1989 nastoupily, mohou u citlivějších lidí vyvolat alergie; vzrůst jejich množství v dalších letech může mít za následek rozhodnutí hygienika o zákazu koupání.) Současně vstupují do hry i možné důsledky změny druhového složení a fytosyntetické aktivity fytoplanktonu v níže položeném úseku Dyje a v Moravě pod soutokem s Dyjí.

Ty budou za současného stavu znečišťování Dyje a dolního toku Moravy spíše negativní: velké koloniální druhy sinic, označované jako vodní květ, vykazují podstatně menší fotosyntetickou kvalitu než drobné kokální řasy či rozsivky a jako vydatní producenti kyslíku se tedy zejména v proudícím prostředí řeky příliš neuplatní. Lze očekávat, že v tišinách toku pod nádrží bude docházet k hromadění a následnému odumírání a rozkladu jejich biomasy. Na druhé straně bude pravděpodobně v případě provozu dolní nádrže celkové množství biomasy v objemové jednotce vody nižší a zvýší se průhlednost vody. Pokud se podaří prosadit výstavbu čistíren odpadních vod při všech významných zdrojích znečištění Dyje a Moravy, nebude ani příliš vysoké fotosyntetické produkce kyslíku třeba. Ostatně velmi bude záležet i na tom, jak silné vodní květy se budou v budoucnu na nádrži vytvářet, jak dlouho bude období jejich hromadného výskytu trvat a jak dalece se podaří vhodnou úpravou provozních poměrů a způsobu rybářského obhospodařování jejich rozvoj regulovat, udržet v únosných mezích. Proto by ovšem bylo třeba získat alespoň dvou- až tříleté poznatky o vývoji jakosti vody a biocenóz v této nádrži.

Jiří Heteša, Petr Marvan

Názor entomologa

V případě rozhodnutí o opětovném začlenění třetí nádrže do plochy lužních lesů na březích by důležitou roli sehrály zbytky porostů, které nebyly výstavbou zničeny. Nejhodnotnější částí je oblast Křivého jezera a oblast mezi hrází první nádrže a Strachotínem, odkud by se živočichové mohli šířit do nově vysázenýcn ploch. Tyto plochy by tak mohly být v úzké návaznosti na sukcesi rostlinných formací a rozsah ponechaných vodních a mokřadních ploch poměrně rychle kolonizovány. Značnou roli by zde hrála i výška hladiny podzemní vody a celkové hospodaření s vodou. V této fázi rozhodování není důležitý detailní rozbor kolonizace uvedené plochy. V každém případě bych však v případě uskutečnění této akce doporučoval soustavný a rozsáhlý entomologický průzkum (a nejen tento), který by umožnil zachytit tuto výjimečnou skutečnost. Vzhledem k tomu, že jedním z možných argumentů v diskusi kolem znovuzalesnění plochy nádrže mohou být komáři, uvedu několik skutečností. Rozvoj komárů na tomto území by souvisel s rozsahem plochy ponechané stojaté vody. V případě periodických tůní by došlo k jejich obsazení kalamitními komáry rodu Aedes, kteří jsou typičtí pro lužní lesy. Vajíčka kladou na vlhkou půdu budoucího dna periodické tůně. V současné době jsou refugii těchto komárů tůně v celé oblasti Křivého jezera, a to hned od okraje lesa u bývalé silnice do Nových Mlýnů.

V případě stálých tůní by patrně při jejich malé hloubce (asi do 80 cm) došlo k zarůstání submersní vegetací a následnému obsazení komáry rodu Anopheles, popř. i Culex, Culiseta a Mansonia. Pouze úplné zakrytí hladiny okřehkem (Lemna) by zabránilo jejich výskytu, v tomto případě však dochází k nežádoucím hnilobným procesům, které zahraňují výskytu i dalších živočichů (jako je tomu např. ve zbytku lesa pod hrází první nádrže u bývalé silnice do Mušova). Komáři rodu Anopheles se v současné době vyskytují v odvodňovacích kanálech kolem bočních hrází nádrží, a to v poměrně vysokých počtech (až Ø 39 ks/100 cm² plochy hladiny). Nacházejí se ovšem i v tůních víceméně přírodního charakteru v oblasti Křivého jezera).

Omezení výskytu komárů na nově zalesněné ploše by v případě druhů roku Aedes předpokládalo mít možnost kontrolovat dobu zadržení vody v periodických tůních (podle teploty vzduchu max. do 3 týdnů, než proběhne celý vývoj) a tím eliminovat založení komáří populace. U stálých stojatých vod by postačilo ke kontrole druhů rodu Anopheles (popř. dalších rodů) zajistit jednak takovou hloubku ponechaných tůní, která by znemožnila zarůstání, jednak zastínění těchto tůní, které opět působí negativně na submersní vodní vegetaci, a konečně vybudování tůní, které by byly částečně stále průtočné nebo by byl jejich průtok regulován, neboť v proudící vodě se komáři nevyvíjejí.

Jaromír Vaňhara

Názor biologa

Po celou dobu plánování, projektování a nakonec vlastní realizace nebyla vyslyšena slova přírodovědců nebudovat vodní dílo na Dyji ani jejich snaha o odvrácení výstavby alespoň třetí zdrže a uchránění tohoto území před zničením.

Nic se nedbalo na unikátnost posledních zbytků lužního lesa, mokřin a vlhkých luk, který skýtaly životní podmínky pro stovky druhů rostlin a živočichů. Ještě i v této fázi nás v desítkách diskusí vodohospodáři přesvědčovali, že celé dílo nemá smysl, nebude-li kompletní, a že vybudování třetí zdrže je zcela nezbytné.

Nádrže byly postaveny, ohrázovány, lužní les pokácen, půda částečně odvezena. Vím, že na dně třetí nádrže zůstalo ještě dostatek semen, která by dokázala vyklíčit a zachovat zde původní flóru, a v okolí nádrže je dnes ještě dostatek rostlin a živočichů, kteří by opět našli své místo na vypuštěném dně třetí nádrže. Po čase, kdyby mu lidské ruce pomohly, by zde opět vyrostl měkký a později i tvrdý lužní les. Vznikla by zde fantastická laboratoř pro sledování sukcese společenstev, místo s obrovskou rozmanitostí organismů. Z těchto důvodů bych jako bioložka vypuštění třetí nádrže vítala. Chtěla bych však slyšet objektivní posouzení. Nemohu se smířit s myšlenkou, že důvody, pro které byla nádrž postavena a které jsem slyšela od lidí, již jsou odborníci ve svém oboru, dnes najednou neplatí. Nechtěla bych, aby neplatily proto, že je dnes nikdo neposlouchá a nebudou vyslyšena tak, jako nebyla vyslyšena dříve stanoviska naše. Nechci, abychom stále jenom něco napravovali, ale abychom ke všemu přistupovali až po zralém uvážení a vytvářeli tak díla co nejvíce se přibližující dokonalosti.

Jitka Pellantová

Názor ornitologa

Uvažované vypuštění dolní nádrže by asi z hlediska znovuosídlení ptáky představovalo mnohem menší problém než u jiných, méně pohyblivých skupin živočichů. Lze celkem přesně stanovit prognózu vývoje ptačího osídlení, samozřejmě za předpokladu znalosti utváření celého prostředí. Dřívější unikátnost celého území, připomínajícího v době záplav nejen svým vzhledem, ale i svojí bohatou a svéráznou avifaunou amazonský prales, byla dána především záplavami a zvyšujícím se zabahněním celé nivy po roce 1945. Na bývalých pastvinách a kosných loukách vznikaly trvalé mokřady, a tím i hnízdiště kachen a bahenního ptactva, hlavaté vrby ať uvnitř zaplavených lesů, nebo na loukách byly bezpečnými a v Evropě ojedinělými hnízdišti kachen a hus. I hlavaté vrby však představovaly pozůstatek dřívějšího hospodaření, které by s racionálním lesním hospodařením po vyřešení zanedbaných odtokových poměrů zmizelo. Lze si tedy představit alternativu úpravy území provedenou podobně jako pod nádrží - ohrázovaná Dyje, orná pole až k hrázi, místy suchý lužní les se slibovanou možností umělého zaplavování.

Význam podobného obrazu krajiny by se pro ptáky zvýšil jedině za předpokladu ponechání různých mokřadů, rákosin, starých ramen nebo tůní, obnovení hlavatých vrb, existence starých stromů schopných udržet velká hnízda čápů, volavek nebo dravců, existence lučních porostů zjara zaplavovaných a podobně. Bylo by to samozřejmě možné a ptáci by se vrátili okamžitě. Umělé úpravy by však byly dosti náročné. Pokud se uvažuje s pouhým vypuštěním bez jakýchkoliv dalších úprav prostředí, bude dno i tak samozřejmě ptáky okamžitě osídleno a osídlení se bude postupně vyvíjet. Význam napuštěné dolní nádrže pro ptactvo je celkem nepatrný; zmizí-li stromy s hnízdy kormoránů a poslední keře uvnitř nádrže, bude skutečně minimální. Zvýšil by se pouze ponecháním několika malých podmáčených úseků mimo prostor nádrže jako hnízdišť některých druhů. Pokud by se nádrž vypustila a prostor byl využíván jen hospodářsky, význam pro ptáky se celkem nezvýší - opět by se zvýšil jedině ponecháním nějakých mokřadních míst. Takže ptáci nejsou v úvahách vypustit - nevypustit jednoznačným ukazatelem. Jen za určitých podmínek.

Karel Hudec

Názor ichtyologa

Je otázka, zda vodní dílo Nové Mlýny mělo či nemělo být realizováno. Pokud se však i přes polemické názory k výstavbě několikamiliardového vodního díla přikročilo, je stejně diskutabilní, zda nyní, těsně po jeho dokončení, by měla být dolní nádrž, která je nedělitelnou součástí celého díla, vypuštěna a likvidována. Je zcela iluzorní, že by se v dohledné době území nyní zaplavené vodou vrátilo do původního stavu. Pokud v současné době brání plnému rekreačnímu a rybářskému využití dolní nádrže zhoršená kvalita vody, lze předpokládat, že po likvidaci stávajících zdrojů znečišťování se bude kvalita vody postupně zlepšovat. Po výstavbě nádrží se kvalita vody v řece Dyji pod nádržemi podstatně zlepšila, zvětšila se i potravní nabídka pro ryby, a tím i rybářské úlovky. V případě likvidace nádrží bez eliminace zdrojů znečištění se kvalita vody v Dyji od Pálavy po Břeclav opět výrazně zhorší.

Domnívám se proto, že když už byla realizace vodního díla prosazena, mělo by se další úsilí soustředit spíše na zlepšení stávajících poměrů a využití předpokládaných funkcí nádrží než na likvidaci dolní nádrže, která by nevrátila přírodní poměry do původního stavu a umrtvila by už vynaložené investice.

Ivo Sukop

Názor biologa

Plně se stavím za zrušení a zalesnění dolní nádrže na řece Dyji u Nových Mlýnů. Není to totiž vůbec nádrž, nýbrž jen hrbolatá rovina poněkud zalitá vodou. Při jejím budování se vůbec neuvažovalo o tom, že dřívější lužní les byl přirozenou zábranou převládajících západních větrů. Likvidací lesů se tak zcela odkryla rovinatá oblast od Popic až k Zaječí a snad i dále na východ, kde tyto větry mají zřetelně negativní vliv na životní prostředí a zřejmě i na výnosy zemědělských plodin.

Proto se zcela jednoznačně stavím za názor, že by se plocha dolní nádrže měla vypustit a bez jakýchkoliv terénních úprav zalesnit. Celá oblast získá svoji původní ekologickou stabilitu jedině tehdy, jestliže se dno nádrže zalesní. Jako primární, rychle rostoucí dřeviny je nutno do nejvlhčích míst vysázet vrby, topoly a olše. Na sušší místa je nezbytné vysázet, třeba i v řídkém rozptylu, dub, jasan a lípu, tedy dřeviny, které by v pozdějších letech jednak zpevnily, jednak i zvýšily a zahustily lesní stěnu. Umělé zalesňování vhodnými dřevinami bude stát určité finance, avšak dno vypuštěné nádrže nelze ponechat ladem ani je nějak orat nebo podobně upravovat.

V tomto ohledu je nezbytná konzultace s botaniky, fytocenology, aby prognosticky posoudili, jak asi bude probíhat sukcese na uměle zalesněných plochách, nebo i na těch, které nebude možno hned zalesnit, protože se to prostě nezvládne. Zalesňování doporučuji shora dolů, tj. po proudu; tedy od hráze Dolní Věstonice - Strachotín směrem na východ. Doporučuji zalesnit celé dno nádrže až po Nové Mlýny, kde by porost navazoval na stávající lesy kolem Křivého jezera.

Je otázka, zda tímto způsobem vznikne lužní les přirozené povahy. Zalesňováním však určitý porost vznikne a domnívám se, že je lepší les nějaký než žádný, a jsem přesvědčen, že by se charakter porostů postupně upravoval sám. To ovšem záleží na spodní vodě, která však podle mne v oblasti dna nepoklesla. Celá plocha by mohla sloužit popř. jako retence vody při vysokých stavech, ovšem pouze velmi krátkodobě. Protože by se lesní plocha dotýkala na SZ i na JV jiných porostů, došlo by k okamžitému osídlení území ptactvem a rychlému zasídlení zvěří, která by tam nalezla vhodné životní podmínky. Celá plocha by brzo fungovala jako útočiště různých rostlin i živočichů, čímž by měla nemalý význam.

Jaroslav Pelikán

Názor botanika

Není pochyb o tom, že výstavba všech tří nádrží způsobila jižní Moravě (Československu a střední Evropě) nenahraditelné škody. Zlikvidovala velký počet přírodních, převážně vodních a mokřadních ekosystémů se specifickým vodním režimem a citelně oslabila potenciální schopnost obnovy ztraceného genofondu ze zbývajících mokřadů nivy Dyje a Moravy. Jen místní občané, milovníci přírody a nevelká fronta domácích i zahraničních biologů a ekologů ví, co jsme trvalým zaplavením území nivy řeky Dyje mezi Drnholcem a Novými Mlýny ztratili.

Na otázku, jestli by se příroda vrátila na své místo, kdyby se třetí nádrž vypustila, je třeba odpovědět kladně. Nebyla by to však přesná kopie někdejší druhové skladby a kvantitativní struktury biocenóz vod a mokřadů. Vytvořila by se jiná, v zásadě však odpovídající té předchozí a současně změněným podmínkám povrchového reliéfu, délce a velikosti záplav řeky Dyje a zásahům člověka (kladným i záporným). Zákonitá sukcese (sled změn a zrání ekosystému) by proběhla v závislosti na uvedených, podmínkách v intervalech, které nelze přesně stanovit, pouze odhadnout. Strukturně bohatý ekosystém lužního lesa včetně mozaiky rozmanitých mokřadů, hlubších či mělčích stojatých vod osídlených typickými rostlinami a živočichy by se vyvinul a ustálil nejspíše za 50 až 150 let. Po nástupu plevelných monocenóz by se druhová rozmanitost a organizace biocenóz postupně měnila. Četné specifické ekologické niky by byly zaplňovány specifickými, a proto konkurenčně silnýrmi druhy a jejich životními formami, jejichž vznik podmiňuje většinou destruktivní vodní režim.

Nádrž u Nových Mlýnů je však skutečností a plní zejména svou hlavní funkci, a tou je retence jarních vod pro letní závlahy zahradních a polních kultur. Při rozhodování o tom, zda nádrž vyřadit z provozu, je proto třeba vzít v úvahu hlas techniků-závlahářů (i jejich oponentů). Bude-li jejich odpověď jednoznačná, totiž, že se zemědělcům závlahy vyplatí, pak se přikloním k názoru nádrž nevypouštět, ale soustředit pozornost přírodovědné veřejnosti na ochranu a zlepšení podmínek zbývajícího luhu pod Novými Mlýny. Žádný jiný zřetel, včetně rybářského či sportovního není tak důležitý, abychom pro něj byli nuceni zachovat nádrž funkční.

Území mezi Novými Mlýny a Břeclaví skýtá ještě relativně dosti bohatou mozaiku lužních ekosystémů, které jsou však zachovány do různé míry. Nejvíc tu chybí pravidelný vliv záplav. Tento fenomén lužní přírody a krajiny bude nutné, byť uměle, opět navodit, a to nebude levné. Jestliže nechceme jít z extrému do extrému a nebudeme žádat vypuštění třetí nádrže (budou-li závlahy efektivní), měli bychom nyní chtít po vodohospodářích seriózní spolupráci při návrzích, projekci a realizaci ± umělé inundace vybrané části území (lužní lesy pod Břeclaví a v Dolním Pomoraví spolu s různými typy vod a mokřadů jsou záležitostí řešenou zvlášť). Jádro tohoto území, které tvoří rezervace Křivé jezero, Mahenovo jezero, Květné jezero, jezero Kulmar a navrhované Pastvisko, společně s Nejdeckými lužními lesy a zkulturnělým areálem zámeckého parku v Lednici by vhodně doplnilo biosférickou rezervaci, CHKO Pálava.

Také zbývající fragmenty přírody kolem vybudovaných nádrží bychom neměli pouštět ze zřetele. Zbytek lužního lesa po obou stranách silnice, navazující na odstavené koryto řeky Dyje pod Dolními Věstonicemi se stává územím nikoho, nebo těch, kteří se chtějí zbavit nejrůznějších odpadů (což se týká i zmíněného koryta). Také zbytek mrtvého ramene řeky na okraji Strachotína by měl být pod společným dohledem zejména místních ochranářů, rybářů a myslivců. Slibný mokřad, vhodný pro přenesení a soustředění některých rostlin a živočichů je asi tříhektarová rákosina s volnou hladinou uprostřed u přečerpávací stanice mezi Šakvicemi a Strachotínem, těsně při odvodňovacím příkopu. Všechny tyto zbytky někdejší přírody jsou vizitkou vztahu člověka k okolí. Bez pomoci a ochrany se stanou tato místa devastovanou a odpuzující „přírodou“, která přestane kladně a výchovně působit. Jako specialista hydrobotanik bych ještě rád upozornil, že vodní a mokřadní flóra a vegetace ztratila v komplexu Čarovného jezera (Pansee, místně Ponza) obrovský zdroj diaspor zejména leknínu bílého (Nymphaea alba), jaký je nejblíže až v Potisí na Východoslovenské nížině. Týká se to rovněž celé řady dalších vodních a bažinných rostlin, které se zčásti podařilo uchránit přenášením rostlin před napouštěním třetí nádrže (Akce Dno). Informace o vodní a bažinné květeně v území nádrží i mimo ně najdou zájemci v chystané publikaci o mizející flóře a vegetaci, kterou by měla vydat redakce časopisu Veronica.

Štěpán Husák