VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

1. Čmeláci hnízdí nejčastěji v opuštěných myších hnízdech, a proto je nutné dát asi do 2/3 výšky úlku vhodnou náplň, která by myší hnízdo co nejvíce připomínala. Dobře poslouží jemný suchý mech, měkká stará tráva nastříhaná na asi 2cm kousky, jemně rozcupovaná krejčovská vata, rozstříhaná vlna, rozcupovaný filc např. ze starých včelařských uteplívek. Různé materiály můžeme kombinovat tak, že hrubší ponecháme na dně a okrajích úlku a jemnější hromadíme více ke středu. Od ústí by měl být volný vstup dovnitř.

2. Úlek s náplní postavíme do polostinného místa chráněného proti přímému záření poledního a odpoledního slunce, nejlépe pod keře nebo košaté stromy (jabloně). Výlet orientujeme do volného prostranství. Máme-li speciální stojan s ochrannou miskou proti lezoucímu hmyzu, volíme výšku asi 40 cm nad zemí. Do nádobky nalijeme vodu a nenecháme vyschnout.

V případě, že stojan nemáme, postavíme úlek na vhodný předmět (např. kus cihly). Jako zábranu proti vlhkosti můžeme použít např. kousek starší vyvětrané dehtové lepenky, kterou vložíme mezi podklad a úlek, nebo si vhodný stojánek zhotovíme sami a nohy na třeme lepem. Úlek musí stát na podstavci pevně. Po celou chovnou sezonu odstraňujeme veškeré rostliny, které se úlku dotýkají a mohly by sloužit jako most pro mravence.

3. Během dubna může některá čmeláčí matka sama úlek nalézt a usadit se v něm . Proto jednou za 2-3 dny po set mění úlek opatrně otevřeme a stéblem či třískou jemně zahýbáme s náplní. Přítomná matka se ozve bzučením vyšším tónem. Někdy se do úlku usadí matka vosy a začne shora na vnitřním víku stavět hnízdo. V tom případě víko vyměníme a úlek vyvětráme a postavíme jinam, aby se do něho vosí matka nevrátila.

4. Do volných úlků usazujeme na jaře matky, které hledají místo pro hnízdění, létají nízko nad zemí a prozkoumávají různé štěrbiny. Při této činnosti matku odchytíme do skleničky se širokým hrdlem, pozorně prohlédneme, a nemá-li na zadních nohou bochníčky s pylem, pustíme ji na okno v místnosti a nakonec opatrně uzavřeme do krabičky od zápalek. Krabičku přitiskneme k vletovému otvoru (česnu) úlku, částečně pootevřeme, a jakmile matka vběhne dovnitř (vzdálené bzučení), otvor uzavřeme pevným smotkem novin nebo zátkou. Zásadně neusazujeme matky, které sbíraly pyl - již mají hnízdo. Nechytáme ani matky na květech, protože i ty již mohou být někde usazené.

5. Máme-li úlek s ochranou proti mravencům, můžeme dovnitř dát předem jako krmivo pro matku trochu cukerného roztoku, např. do uzávěru od PET lahve. V chod opatrně otevřeme až po setmění. V ostatních případech nesmíme do úlku nic sladkého dávat, abychom nepřilákali mravence. Tehdy otevřeme východ z úlku opatrně již po jedné hodině.

Otevíráme-li česno během dne, můžeme zpovzdálí bez hnutí pozorovat výlet matky. Jestliže se na česně obrátí hlavou k otvoru, očichává ho a pak se opatrně vznese a krouží kolem úlku, aby si zapamatovala místo, máme velkou naději, že se do úlku vrátí. Uvolníme-li vchod až večer, vyletí matka ráno. O obsazení úlku se přesvědčíme po 4 dnech v noci jemným zahýbáním se stelivem, jak již bylo popsáno v bodě 3.

6. Během první fáze hnízdění, kdy matka ještě nemá plod nebo má jen vajíčka či larvy, musíme být velmi opatrní, abychom ji příliš nevyrušovali. Teprve když z úlu začnou po asi necelých 4 týdnech létat mladé dělnice, máme vyhráno. První dělnice jsou velmi drobné, mnohem menší než matka. Nyní vchod do úlku zúžíme vhodnou vložkou na průměr 7-8 mm, což dovolí průchod dělnicím, ale zabrání vstupu samiček pačmeláků, které by mohly čmeláčí hnízdo zničit. Před zúžením česna musíme zkontrolovat, zda je matka v úlku - buď po silnějším poklepu vyleze na povrch steliva, nebo opatrně odhrneme stelivo až k hnízdu, dokud ji nezahlédneme. Když se vylíhnou další generace dělnic, česno opět uvolníme do původní světlosti.

7. V případě, že úlek je bezpečně chráněn proti mravencům, můžeme rozvíjející se hnízdo při krmovat asi 60% roztokem cukru. Vhodnou nádobku opatříme zábranou proti utopení dělnic (např. několik drobných dřívek) a postavíme ji na povrch steliva poněkud stranou od vlastního hnízda (pozor, aby zůstal volný vstup z chodbičky). Zpočátku volíme krmítka menší (uzávěry od PET lahví), později, jak odběr roste, můžeme používat nádobky objemnější. Krmivo by čmeláci měli odebrat do 2-3 dnů. Poté nádobky vyměníme za čisté a původní před dalším použitím vyvaříme. Do úlků, které ochranu proti lezoucímu hmyzu nemají, zásadně nic nedáváme a hnízda ponecháváme samostatnému vývoji.

8. Po vylíhnutí dělnic natíráme okolí čes na petrolejem, aby jeho pach chránil hnízdo. proti létajícím druhům škůdců, kteří dokáží rozvoj hnízda omezit nebo hnízdo i docela zlikvidovat. Vrstvu petroleje nalijeme také na povrch vody v ochranné misce, máme-li takový stojan. Na zápach petroleje si čmeláci zvykají, proti škůdcům poskytuje alespoň částečnou ochranu. Z důvodů ochrany hnízd nestavíme více úlků na jedno místo, spíše je rozptýlíme po zahradě, máme-li takovou možnost.

9. Při normálním vývoji hnízda se během letních měsíců v osazenstvu objeví také samečkové a mladé matky. Samečkové bývají stejné velikosti jako dělnice. Nemají žihadlo, a proto nebodají. Mladé budoucí matky jsou stejné velikosti jako matka stará, jsou však mnohem svěžeji vybarvené. Po oplození v přírodě se mladé matky nasají medu a hnízdo natrvalo opustí. Venku si každá samostatně na příhodném místě vyhrabe komůrku, v níž ve strnulém stavu přezimuje. S postupujícím časem se z hnízda vytrácejí i dělnice, až nakonec zbude chomáč prázdných, často plesnivých zámotků.

10. Obsah osiřelých úlků spálíme, úlky vyčistíme, nejlépe ještě vyžehneme plynovým plamenem. V případě potřeby vyspravíme nátěr. Po vyvětrání zápachu obnovíme náplň a úlky ponecháme stát pootevřené na větraném místě, aby jejich náplň zestarala a vyčichly nevhodné pachy. Na jaře je budeme mít připravené k novému chovu.

Vladimír Ptáček