VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V první chvíli bude dobré se zastavit a rozhlédnout se. Promyšlený výběr místa pro výsadbu aleje či stromořadí je totiž zajisté krokem číslo jedna. Je třeba uvážit, že nové stromořadí se sice stane důležitým ekologickým prvkem krajiny, ale zároveň může kolidovat se zájmy jak vlastníků okolních pozemků, tak uživatelů komunikace. Určitě v této fázi neuškodí nahlédnout do plánu ÚSES (územního systému ekologické stability), který je ze zákona součástí územního plánu každé obce. Ten vám může napovědět, kde by se nové stromořadí vyjímalo obzvláště hezky, a to i s ohledem na ekologickou stabilitu okolní krajiny.

Podle našeho právního řádu se vlastníkem dřeviny stává majitel pozemku, na němž je dřevina vysazena. Před uskutečněním jakékoliv výsadby je proto třeba zajistit souhlas majitele pozemku. Neznáte-li vlastníka pozemku, budete potřebovat katastrální číslo pozemku, uvedené v katastrální mapě území. Můžete je dohledat prostřednictvím internetové databáze nebo na základě výpisu z katastru nemovitostí. Lze jen doporučit, aby souhlas vlastníka byl vyjádřen písemně.

Při výsadbách v obcích a městech je nutné pro konkrétní místo ověřit vedení inženýrských sítí a projednat s příslušnými správci sítí návrh výsadeb. Jak nadzemní, tak podzemní inženýrské sítě mohou představovat zcela zásadní faktor pro dlouhodobou existenci dřevin. Kromě vrůstání stromů do ochranného pásma je třeba zvažovat také možné poškození při rekonstrukcích sítí. Podmínky pro vztahy stromů a technických objektů (tedy nejen sítí technické infrastruktury, ale i komunikací) upravují poměrně jednoznačně právní předpisy a státní normy. Výklad zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, normy ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací a ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic ovšem není tak úplně snadnou záležitostí. Nechcete-li se tedy nořit do výpočtu „největší rozhodující vzdálenosti pevné překážky na silnicích“, lze doporučit jediné: vaši zamýšlenou výsadbu již předem konzultujte přímo se správcem dané komunikace.

Chcete-li nové výsadbě zajistit nerušenou existenci, zajímejte se také o její dlouhodobou perspektivu v daném místě. Na příslušném obecním či městském úřadě můžete nahlédnout do územního plánu, tzn. zjistit, jaké je dlouhodobé plánované využití pozemku, a získat další informace týkající se případných ohrožení výsadby (např. plánovaným rozšířením či rekonstrukcí vozovky apod.).

Jedním z důležitých kroků bude volba druhu dřeviny pro výsadbu. Je-li to jen trochu možné, snažíme se, obzvláště při výsadbách ve volné krajině, využívat stanovištně původních druhů, tzn. dřevin, které by se v daných podmínkách přirozeně vyskytovaly. Základní představu o vhodných druzích vám může poskytnout určení vegetačního stupně místa výsadby. O něco obtížnější je situace v centrech měst a obcí, kde se vzhledem k prostorovým a dalším omezením musíme často smířit s využitím nejrůznějších kultivarů či přímo cizokrajných dřevin.

Jen o něco méně důležitá bude také volba vhodného typu a velikosti sazenice. Bude se opět odvíjet především od podmínek stanoviště. Velmi zjednodušeně řečeno, je třeba si uvědomit, že zatímco 60 cm vysoká sazenice by v rušné městské ulici pravděpodobně nepřežila ani první rok, při zakládání remízku bude mít ty nejlepší předpoklady k dalšímu vývoji.

Pro zjištění potřebného množství sazenic bude třeba zvolit spon neboli rozestupy sazenic. Sázíme-li stromy jednotlivě a nepředpokládáme-li probírkové hospodaření (tzn. postupné prořeďování porostu prořezávkou), vzdálenosti by měly odpovídat průměru koruny dospělého stromu. U velkých stromů, jako jsou např. duby nebo lípy, můžeme uvažovat o 15-20 m. Stromy se středně velkou korunou by měly být vysazovány alespoň 12 m od sebe, stromy malých rozměrů alespoň 8 m.

Jestliže se vám podařilo úspěšně zvládnout všechny předchozí kroky, vytoužený okamžik výsadby už máte na dosah ruky. Podělte se o něj s ostatními! Příležitost „vysadit si vlastníma rukama svůj strom“ se stává čím dál lákavější. Možná jste na svých toulkách krajinou už potkali stromečky s jmenovkou, která říká, kdo právě tento strom vysadil a pro koho.

O samotné technice výsadby snad už bylo řečeno dost, čímž nechci snižovat důležitost tohoto kroku! I sebelepší záměr a snaha může ztroskotat na kořenovém krčku umístěném příliš hluboko... Alespoň krátké nahlédnutí do odborné literatury nebo konzultaci s odborníkem lze jenom doporučit.

Máte-li pocit, že v tuto chvíli jsme se dostali k dlouho očekávanému happyendu, musím vás zklamat. Výsadbou nic nekončí, právě naopak. Je třeba si uvědomit, že vysazený strom bude vaši péči vyžadovat minimálně v následujících třech letech, ne-li déle. Nejdůležitějším a rozhodujícím bodem následné péče se přitom zpravidla stává zálivka. Nezapomeňte ale ani na ochranu před zvěří, ožínání či výchovný řez. Ovšem na rozdíl od předchozího „boje“, který se odehrával z větší části na papíře, vás už teď může při práci povzbuzovat pohled do korun.

Na závěr si neodpustím krátké zastavení u otázky financování výsadeb. Jakkoliv jsem přesvědčena o tom, že za výsadbami stromů stojí především osobní nadšení, otázka peněz se dříve či později objeví prakticky všude. Pro inspiraci tedy krátký, a zdaleka ne úplný výčet možností.

Bude-li vám do začátku stačit něco málo, lze doporučit „malé granty“ do 20 000 Kč programu Strom života Nadace Partnerství (www.nadacepartnerstvi.cz), určené speciálně na výsadby stromů. Významným zdrojem financí, a to nejen pro výsadby v krajině, byl po řadu let Program péče o krajinu (PPK) Ministerstva životního prostředí (www.mzp.cz). Nezbývá než doufat, že tento administrativně nenáročný a léty prověřený zdroj zůstane zachován i nadále, bez ohledu na „velké“ peníze Evropské unie. A kde tedy lze hledat ony „velké“ peníze EU? Operační program životní prostředí (OPŽP) nabízí (v prioritní ose 6 - zlepšování stavu přírody a krajiny) hned několik možností, kam financování výsadeb stromů zahrnout (www.opzp.cz). V závislosti na konkrétním území NUTS II lze uvažovat i o financování z prostředků Regionálních operačních programů (ROP). Zůstává otázkou, nakolik se tyto, byť velké, ale poměrně administrativně náročné zdroje podaří využít pro menší projekty, kterými výsadby stromořadí zpravidla jsou.

Ing. Miroslava Drobílková - projektová manažerka programu Strom života Nadace Partnerství. Autorka využila informace ze své publikace Jak se sází strom, kterou vydala Nadace Partnerství v Brně v r. 2007.