VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Stejně jako žádný z živáčků na naší zahradě, ani slimáci, plzáci a hlemýždi, nikdo z té slizké čeládky není naším nepřítelem. Jen se dokáží pod vlivem příznivých podmínek přemnožit a pak s námi soupeří docela zdatně o úrodu. Naši původní plži nám mohou škodit jen zcela výjimečně. Pokud nepoužíváme na zahradě chemii a máme na ní dostatek úkrytů pro volně žijící živočichy, končí jich většina brzy po vylíhnutí jako vítané zpestření jejich jídelníčku. Pochutnávají si na nich kromě kosů, drozdů, sýkorek a jiných ptáků i ropuchy, skokani a další obojživelníci, z plazů se na plže specializují hlavně slepýši, z hmyzožravců rejsci, krtci a ježci. Mnoho jich také skončí v kusadlech střevlíků, svižníků, pavouků a dalších druhů dravého hmyzu, dokonce i škvorů, často ještě dříve, než se stačí vylíhnout z vajíček. Pokud máme zahradu blízko u lesa, smlsnou si na slimácích i larvy světlušek.

Aby na naší zahradě bylo takových hmyzích pomocníků dostatek, měli bychom jim umožnit i rozmnožování. Nejsou nároční, střevlíkům stačí větší kusy trouchnivějícího dřeva, ve kterém se vyvíjejí jejich larvy, pavoukům štěrbiny mezi kameny, škvorům můžeme pověsit na strom obrácený květináč vystlaný senem nebo slámou… Osvědčila se mi také trouchnivějící prkna na cestičkách mezi záhony. Drobní slimáci pod ně rádi zalézají přes den a dospělí tam kladou vajíčka. Střevlíci si je tam snadno najdou. Představte si, že ke konzumentům menších jedinců a vajíček patří dokonce i samotní plži, nezastaví se ani před jedinci vlastního druhu. Proto je dobré mít na zahradě hlemýždě, kteří zelenině nijak zvlášť neublíží a ostatní plže udržují pod kontrolou.

Triky na plzáky - cizáky

Trochu jiné to je s druhem, který k nám byl zavlečen s dováženou zeleninou a ovocem, s pověstným, zvláště žravým „španělským (portugalským) slimákem“. Ve skutečnosti je to plzák. Vyznačuje se ohromným apetitem, výraznou hnědou až oranžovou barvou a velkou produkcí slizu, která mu umožňuje pohyb i při minimální vlhkosti a díky které bez problému přežívá i v sušších podmínkách. K tomu, abychom si s tímto soupeřem poradili, potřebujeme znát co nejlépe jeho zvyky. Když se totiž těmto plzákům podaří překonat nástrahy dětského věku, mají většinou vyhráno, protože kromě obřích rozměrů jsou zřejmě i chuti spíše odpudivé (já jsem to nezkoušela, ale je to názor našich slepic, které nejsou nadšené těmito plzáky, ani když jim je spařím horkou vodou, živým se obloukem vyhýbají). Nicméně si myslím, že vzhledem k tomu, že tito plzáci nemají (stejně jako ostatní plži) mozek, ale jen jakousi nervovou uzlinu, neměli by být chytřejší než my. Takže jak na ně vyzrát?

Přiznám se, že jsem zpočátku „úrodu“ plzáků každý večer posbírala do PET-lahve a odnesla daleko do lesa. Náš pejsek měl z takových procházek vždycky radost. Přemýšlela jsem, jak je přesvědčit, aby místo škození začali na zahradě pracovat pro mne. Plži všech druhů jsou totiž ve zpracovávání organických zbytků stejně skvělí jako žížaly, a možná dokonce díky své žravosti a rozměrům i lepší. Dokáží velmi rychle „uklidit“ i mrtvé živočichy a libují si i v konzumaci exkrementů. Začala jsem je tedy systematicky soustřeďovat na kompost, kde jsem jim každý den přihodila zavadlý plevel, posečenou trávu, zbytky z kuchyně apod., aby to bylo nejatraktivnější místo, zvoucí k bohaté hostině. Taky jsem pozměnila způsob mulčování a kolem rostlin dávala jen slabou vrstvu suchého, pro slimáky tudíž odpudivého materiálu, jako byl popel (ten jim reaguje se slizem a zřejmě je pak leptá a deptá), jehličí, piliny nebo usušená řezanka ze sousedova trávníku, později na podzim podrcené ořechové listí (údajně je jim velmi odporné lézt i přes ostrý písek a ječné plevy). Nevím, jestli plzáci pochopili, že je nesmysl opouštět prostřený stůl a pouštět se na nejisté výlety, nebo jestli se k nám přestali stěhovat z okolí, v každém případě jsem pak nacházela už jen ojedinělé zatoulance na vybraných místech, třeba pod kamenem u ptačího napajedla. Žádné větší škody jsem už nepozorovala.

Možná vás napadlo, co s takovým kompostem plným plžů a jejich vajíček. Rada vychází z poznatku, že tito plzáci kladou svoje vajíčka až koncem léta a v období „těhotenství“ jsou obzvláště při chuti. Můžeme toho využít a kompost před koncem léta přesít a oddělit zralý kompost od nerozložených zbytků, které smícháme s čerstvým kuchyňským odpadem, hnojem apod., a tuhle „lahůdkovou“ hromadu necháme ležet několik dní asi metr od zralého kompostu. Plzáci mají výborný čich a ochotně se přestěhují. My pak musíme hotový zralý kompost uschovat do pytle nebo sudu a nechat na bezpečném místě, aby se v něm znovu nezabydleli, až si budou hledat místečko pro snášení vajíček.

Podobně postupujeme, když chceme „slizáky“ vytlačit ze zahrady. Pokud chytře využijeme, co rádi a neradi, můžeme je ze zahrady vytlačit metodou, kterou jsem si pro sebe nazvala „krok sun krok“. Nachystáme hromádky oblíbené pochoutky a za ně odrazující pruh. Postupně vše posunujeme směrem, kam je chceme vytlačit.

Co mají plzáci obzvlášť rádi

1. Pokud neprší, potěší je večerní zálivka. Pokud jste zvyklí každý večer zahrádku alespoň mírně zavlažit nebo máte dokonce postřikovač, budou se u vás plži mít jako v pohádce a budou se k vám radostně slézat z celého okolí. Pokud vás tato představa nenadchla, zalévejte zásadně ráno, a to jen jednou za několik dní, když vidíte, že už vám vadne i plevel. Zato ale vodou nešetřete a zalijte pořádně, aby voda pronikla do hlubších vrstev. K velkým „pijákům“ je dobré zasadit obrácenou PET-láhev s uřezaným dnem nebo hliněnou nádobu a zalévat přímo ke kořenům. Výborná je i „kapková závlaha“, což je perforovaná hadice zakopaná v zóně kořenového vlášení, můžeme ji také celkem snadno vyrobit z PET-lahví, u kterých uřežeme dna a nasadíme jednu na druhou. Do první z nich nasadíme konec hadice a napojíme na zdroj vody. Jako koncovou nasadíme o něco větší typ PET-lahve s uřezaným hrdlem. Plži pak zůstanou na suchu a musejí se spokojit s rosou nebo čekat na déšť.

2. Milují temnotu a vlhko, skrývají se v malých dírách a puklinách v zemi, vyhovuje jim půda s hrubými hroudami, takže pokud půdu brzy na podzim zryjeme, uděláme slimákům radost a oni se nám odmění snůškami vajíček. Půdu rozmělněnou do malých hrudek musí opustit, takže pokud jim večer na takových záhonech necháme prkýnka, velké listy zelí nebo rebarbory, hromádky trávy či něčeho podobného, můžeme je ráno snadno vychytat. Pokud chceme rýt, je lépe počkat až po prvních mrazech.

3. Z rostlin jim kupodivu chutnají afrikány, samozřejmě kromě salátu a vůbec všech sladkých druhů zeleniny. Lákají je především rostliny oslabené (i naší přehnanou péčí), poraněné a nemocné. Pokud sklízíme jednotlivé listy, měli bychom to dělat ráno, jakmile oschne rosa, aby do večera rány zaschly. Jinak ale moc vybíraví nejsou, a pokud nemáte čistě vypleto, nakrmí se stejně často na plevelích (zvláště utržených) jako na zelenině.

4. Osvědčeným lákadlem je pivo, to k vám přiláká slimáky nejen z vaší zahrady, ale i z širokého okolí na „mejdan“…

A co mají neradi?

1. Neradi překonávají suché materiály, které je připravují o sliz, jako jsou piliny, plevy, písek, řezanka ze slámy. Také jehličí je odrazuje, asi tuší, že ve smrkovém lese si moc neužijí.

2. Popel je leptá, stejně jako sůl. (Ale kdo by si solil zahradu?)

3. Z rostlin jsou jim odporné hořké druhy jako hořčice a štěrbák (červené saláty také konzumují jen v případě nouze), vyhýbají se česneku, petrželi, pastináku, měsíčku, šalvěji, tymiánu a dalším. Zábranou může být mulč z nadrobno nastříhaného kapradí, vratiče, řebříčku, zeravu, přesličky, pelyňku apod., který rozprostřeme okolo ohrožených záhonů.

4. Neradi lezou přes převis, lépe řečeno, prostě to neumí, takže na čem nám záleží, ohradíme třeba plechem s ven zahnutým okrajem.

Naše pomoc je někdy potřebná, protože rostliny naneštěstí nemohou před slimáky utéct… I když jeden příklad „útěku“ jsem loni pozorovala. Měla jsem dvě tykvičky. Jednu slimáci komplet sežrali, druhá se ale „vydala“ přes sousedící meduňku a vyšplhala přes ni na třešeň. Na podzim jsem z třešně sklidila celý koš tykviček. Někdy opravdu nemusíme dělat ani v případě slimáků vůbec nic. Stačí, když jsou jednotlivé prvky naší zahrady uspořádány správným způsobem.

Helena Vlašínová