|
Vstup pro předplatitele: |
Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.
Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.
Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.
Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.
(Vít Obrtel)
Jsou to slova příbuzná starému slovesu trávit ve významu „zužitkovávat činností vnitřních orgánů“. Samo sloveso má také několik předponových odvozenin jako strávit, vytrávit a také otrávit. Ta poslední vypadá, jako by do té rodiny nepatřila, ale to, že pojmenovává zabíjení pomocí jedu, který se požívá a stravuje, svědčí o jejich dávném společném původu přesvědčivě.
Nás ovšem zajímá ta původnější slovní čeleď, která shromažďuje pojmenování životně důležitých prostředků (strava) a jejich synonym (potrava - a původně také tráva jako potrava zvláštní, určená pro zvířata).
Zajímavé je, že se do jejich sousedství, aspoň v nářečích Čech, tlačila ještě další napodobenina: zdrava. To bylo v dialektu slovo stejného významu jako spisovné strava. Proč tomu tak je, je vidět z jeho podoby, naznačující příbuzenství se zdravím. Měl to být zřetelný přímý opak toho zhoubného trávení - otravy.
Dušan Šlosar