|
Vstup pro předplatitele: |
jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči
Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji
(Ludvík Kundera)
Jsou to slova příbuzná starému slovesu trávit ve významu „zužitkovávat činností vnitřních orgánů“. Samo sloveso má také několik předponových odvozenin jako strávit, vytrávit a také otrávit. Ta poslední vypadá, jako by do té rodiny nepatřila, ale to, že pojmenovává zabíjení pomocí jedu, který se požívá a stravuje, svědčí o jejich dávném společném původu přesvědčivě.
Nás ovšem zajímá ta původnější slovní čeleď, která shromažďuje pojmenování životně důležitých prostředků (strava) a jejich synonym (potrava - a původně také tráva jako potrava zvláštní, určená pro zvířata).
Zajímavé je, že se do jejich sousedství, aspoň v nářečích Čech, tlačila ještě další napodobenina: zdrava. To bylo v dialektu slovo stejného významu jako spisovné strava. Proč tomu tak je, je vidět z jeho podoby, naznačující příbuzenství se zdravím. Měl to být zřetelný přímý opak toho zhoubného trávení - otravy.
Dušan Šlosar