|
Vstup pro předplatitele: |
— dnes 25. listopadu 1979 —
neříkat už nadále stromům stromy,
nýbrž nazývat je jmény:
pravými, smyšlenými, přezdívkou,
nikdy ne nadávkou:
Nazdar, jeřábe před oknem,
dočkáš se letos zase kvíčal?
Čao, kočičí jabloni na dvorku!
Sníš, hruško, o budoucích rydlech?
Smrky se jmenují
Nicolas, Henri, René.
Keř pámelník volá
po komolení,
i slovo se dá rozšlapat.
Jilmy, vydržte.
(Ludvík Kundera)
Jsou to slova příbuzná starému slovesu trávit ve významu „zužitkovávat činností vnitřních orgánů“. Samo sloveso má také několik předponových odvozenin jako strávit, vytrávit a také otrávit. Ta poslední vypadá, jako by do té rodiny nepatřila, ale to, že pojmenovává zabíjení pomocí jedu, který se požívá a stravuje, svědčí o jejich dávném společném původu přesvědčivě.
Nás ovšem zajímá ta původnější slovní čeleď, která shromažďuje pojmenování životně důležitých prostředků (strava) a jejich synonym (potrava - a původně také tráva jako potrava zvláštní, určená pro zvířata).
Zajímavé je, že se do jejich sousedství, aspoň v nářečích Čech, tlačila ještě další napodobenina: zdrava. To bylo v dialektu slovo stejného významu jako spisovné strava. Proč tomu tak je, je vidět z jeho podoby, naznačující příbuzenství se zdravím. Měl to být zřetelný přímý opak toho zhoubného trávení - otravy.
Dušan Šlosar