VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Samozásobitelství (tedy vznik potravin v domácnostech a jejich šíření mimo tržní prostředí) je jednou z oblastí života společnosti, ve kterých se bývalé socialistické země poměrně výrazně odlišují od většiny západní Evropy. Např. ve Velké Británii se samozásobitelství stalo módní záležitostí, které se (kromě tradičního jádra složeného ze starších ročníků méně zámožných vrstev) ve stále větší míře věnují mladší příslušníci středních a vyšších vrstev včetně řady celebrit. Pro samozásobitele vycházejí drahé časopisy, které ho propagují jako prospěšnou a žádoucí aktivitu, jež lidem umožňuje pohyb na zdravém vzduchu, posiluje komunikaci a spolupráci, rozšiřuje užitečné dovednosti a vědomosti, šetří peníze a je způsobem trvale udržitelné produkce zdravých potravin. Přes tento pozitivní image a přes změny ve složení společnosti je rozsah samozásobitelství v západoevropských zemích poměrně omezený, věnuje se mu mezi 5 a 20 % populace. Naproti tomu v bývalých socialistických zemích, kde se k němu hlásí 40 až 70 % obyvatel, je veřejný a mediální obraz samozásobitelství mnohem nejednoznačnější. Zahrádkaření, zavařování a jiné způsoby domácí konzervace potravin, sousedská výměna přebytků a domácí hospodaření spojené s kutilstvím a mnoha dovednostmi bývají hodnoceny jako zbytečný přežitek z minulých dob. Výklad samozásobitelství jako zastaralé a nepotřebné praktiky přitom přispívá k všeobecné debatě o převaze polistopadového režimu nad bývalým systémem a sehrává tak důležitou, i když často spíše podprahovou roli při ospravedlňování současných procesů s ničivým dopadem na samozásobitelství, jako je rušení velkoměstských zahrádkářských kolonií stojících v cestě developerům.

Na základě dlouhodobého výzkumu nabízím pro hodnocení tohoto jevu odlišný pohled. Pokud by české samozásobitelství mělo být jen dědictvím ekonomické situace v socialistickém období, musel by se počet samozásobitelů v důsledku rozšíření supermarketů a poklesu výdajů domácností na potraviny v uplynulých 23 letech viditelně zmenšovat. Němečtí výzkumníci Alber a Kohler zjistili, že v roce 2003 produkovalo potraviny 30 % české populace. Celostátní šetření na reprezentativním vzorku české populace v letech 2005, 2009 a 2010 ukázala, že ve druhé polovině první dekády tohoto století se procento samozásobitelů neměnilo - v roce 2005 to bylo 42 a v roce 2010 43 % české populace.

Ani ne tak pro přírodu jako pro člověka

I když samozásobitelství je jen ve výjimečných případech motivováno ekologicky, jeho environmentální přínosy jsou velmi významné a s největší pravděpodobností výrazně převyšují ty spojované s certifikovanými biopotravinami. Mnozí zahrádkáři průmyslově vyrobené pesticidy a hnojiva nepoužívají, a ve skutečnosti tak produkují biopotraviny, i když bez oficiálních certifikátů. Podle průzkumu provedeného v roce 2010 používalo 54 % samozásobitelů pouze přírodní hnojiva, 15 % nepoužívalo žádná hnojiva a 48 % používalo pouze přírodní postřiky nebo manuální metody boje se škůdci (52 % tedy používalo průmyslově vyrobené pesticidy, ty jsou ale často používané jen výběrově pro určité plodiny). Dopravní uhlíková stopa samozásobitelství je ve srovnání s prodávanými potravinami včetně biopotravin mizivá. Z českých samozásobitelů 65 % využívá zahrádku u svého domu, 10 % chodí na zahrádku pěšky, 4 % jezdí na kole a 6 % používá pro přepravu na zahrádku veřejnou dopravu. Pouze 15 % samozásobitelů používá soukromé auto nebo motocykl.

České samozásobitelství je v první řadě dobrovolnou aktivitou spojenou se silnými společenskými a kulturními významy, s pocity hojnosti a potěšením z dosahování úspěchů spíše než s omezováním, ekonomickou nezbytností a závazky. Finanční úspora je třetí či čtvrtý nejdůležitější a plnění rodinných závazků osmý motiv pro samozásobitelství. Tři nejdůležitější důvody jsou čerstvé a zdravé potraviny a samozásobitelství jako koníček:

České ovoce a zelenina v datech

Data shromažďovaná Českým statistickým úřadem a analyzovaná Ústavem zemědělské ekonomiky a informací potvrzují vysoký rozsah samozásobitelství. Podle šetření Rodinné rozpočty, kterého se každoročně zúčastňuje 3 000 domácností, se v roce 2006 prostřednictvím samozásobitelství vyprodukovalo 34 % čerstvého ovoce spotřebovaného v českých domácnostech, 32 % vajec, 27 % brambor a 22 % čerstvé zeleniny. Pokud jde o objem ovoce (s výjimkou jablek a višní), české domácnosti vypěstují přes 80 % ovoce středního pásma pěstovaného v ČR. V domácnostech se také nachází 30 % veškeré plochy, na které se pěstuje zelenina - na zemědělské podniky připadá zbývajících 70 %. U následujících druhů vypěstují domácnosti více než 50 % objemu vypěstovaného v ČR: od 50 % u rajčat přes jahody, kedlubny, okurky nakládačky, okurky až po 95 % u česneku. Pro srovnání: v roce 2010 byla celková produkce ovoce českého biozemědělství (3 700 tun) srovnatelná se samozásobitelskou produkcí jednoho druhu ovoce - višní (3 600 tun, ČSÚ 2007). Pokud jde o zeleninu, celková produkce biozemědělství byla ve stejném roce 2 000 tun, přičemž jen mrkve české domácnosti vypěstovaly 8 800 tun (ČSÚ 2007).

Samozásobitelství je jevem velmi rovnoměrně rozprostřeným nejen přes všechny příjmové kategorie, ale i pokud jde o vzdělání a povolání. V roce 2010 z respondentů, kteří označili svou životní úroveň za dobrou, se samozásobitelství věnovalo 48 %. Mezi respondenty s „ani dobrou ani špatnou“ životní úrovní bylo samozásobitelů 43 % a mezi lidmi, kteří považovali svou životní úroveň za špatnou, jich byla třetina. Podíl samozásobitelů ve skupině lidí s nejnižším (základním) a nejvyšším (VŠ) vzděláním je stejný - 35 %. Stejné procento samozásobitelů je mezi živnostníky a podnikateli. Poměrně rovnoměrně je samozásobitelství rozloženo, pokud jde o venkov a město: 65 % obyvatel sídel s populací menší než 2 000 produkuje část svých potravin, tento podíl mezi obyvateli středně velkých měst je 41 % a v Praze 21 %.

Sdílení

Produkce domácích potravin úzce souvisí se sdílením úrody nebo jiných samozásobitelských produktů s ostatními lidmi. Míra rozšíření této části souboru samozásobitelských praktik je ještě méně postřehnutelná než samotná produkce potravin - není totiž spojena s žádnou trvalou hmotnou podstatou, jako jsou záhony, skleníky, sady apod. Sdílení úrody přitom podstatně zvyšuje přínos samozásobitelství jako trvale udržitelné činnosti, neboť dále zvyšuje využití zdrojů, snižuje odpad a posiluje společenské vazby.

Sdílení potravin vyprodukovaných samozásobitelským způsobem má i silnou společenskou a kulturní úlohu a přispívá k vytváření důvěry, spolupráce a vzájemné pomoci mezi lidmi. Sdílení těchto potravin se odehrává v rozvětvených sítích, které pokrývají venkov i města. Z rozhovorů vedených v 15 domácnostech v roce 2005 jen jedna (jednočlenná) domácnost nebyla zapojena do těchto sítí. Přitom jen méně než polovina těchto domácností pěstovala ovoce a zeleninu.

Podle zjištění z roku 2010 část své produkce sdílí s dalšími lidmi 60 % samozásobitelů. Odhadovaný podíl celkové produkce, který pěstitelé rozdají, se přitom značně liší: zatímco 26 % samozásobitelů rozdá méně než desetinu, 4 % z nich odhadují, že rozdají více než polovinu toho, co vypěstují. Téměř 100 % těch samozásobitelů, kteří část své úrody rozdávají, se o ni dělí se členy blízké rodiny. Z nich 57 % obdarovává širší příbuzenstvo, 54 % sousedy a 70 % přátele.

Vypěstovat si vlastní a nic zbytečně nevyhodit

Nevýlučnost samozásobitelství je důležitá pro úvahy o možnostech jeho šíření ve společnosti a přenosu do společností, kde se nevyskytuje vůbec nebo jen málo. Pro tyto úvahy je důležité si uvědomit, co z něj činí lákavý a přitažlivý způsob trvale udržitelného chování. Paradoxně je to skutečnost, že jen zřídka je motivováno ekologickým aktivismem, který má jen omezenou schopnost oslovit lidi a přivést je ke každodennímu chování v souladu se zásadami trvalé udržitelnosti. Pohnutky samozásobitelů jsou širší, a mohou tak oslovit daleko větší část společnosti: samozásobitelům jde v první řadě o kvalitu, čerstvost a zdravotní nezávadnost jimi vypěstovaných potravin. Při sdílení úrody je hlavním motivem potěšit blízké, podělit se s nimi (nezávisle na obchodu) o výsledky vlastní práce - kvalitní potraviny, a zároveň tak zamezit nehospodárnému využití zdrojů.

RNDr. Petr Jehlička, Ph.D., (1965) - katedra geografie, The Open University, Milton Keynes, Velká Británie, Petr.Jehlicka(zavináč)open.ac.uk