VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jsme tu doma

Pane řediteli, Konzum se stal známým svým projektem Jsme tu doma, který staví na regionálních producentech potravin. Čím je zajímavý?

Projekt Jsme tu doma je demonstrací toho, co děláme a dělali jsme vždycky. Jen před pár lety jsme si řekli, že to budeme více komunikovat veřejnosti a vlastním členům družstva, abychom je utvrdili, že naše existence má smysl. Od našeho založení před více než 100 lety spolupracujeme s místními dodavateli potravin. Teď máme 25 pekáren, 20 uzenářů, 15 cukráren a výroben lahůdek a další, kolem 100 místních dodavatelů. Připadá nám normální podporovat tímto způsobem rozvoj regionu, kde žijeme.

Loni díky tomu získal Konzum prestižní ocenění TOP odpovědná firma, které udílí platforma Byznys pro společnost. Co to pro vás znamená?

My samozřejmě nemůžeme konkurovat tomu, že ČEZ rozdá v grantovém programu několik milionů ročně. Ale osobně mě na tom těší to, že jsme se v soutěži jako jedni z mála ocitli s projektem, který je z oblasti naší hlavní činnosti. Většina ostatních byla toho typu, že obrovská banka udělá malou ekologickou kancelář a zlomek zaměstnanců třídí papír. To jsou okrajovky a hlavní činnosti se to netýká. Panuje totiž názor: nejdřív vyděláme peníze, a pak teprv můžeme být odpovědní. Kdežto my jsme svoji existenci postavili obráceně, na principu lokální udržitelnosti. Našimi vlastníky jsou tisíce lidí z tohoto regionu - jsme jejich vlastní firma. My se ani nemusíme přesvědčovat tolik o tom, proč být odpovědný, protože když děláte něco sami pro sebe a pro svoji rodinu, tak vám to připadá přirozené. Když to děláte pro cizí, tak už přemýšlíte, jak na nich vyděláte. My to máme v tomhle směru jednodušší.

Takže družstvo jako vy funguje podstatně odlišně než klasická obchodní firma?

Ano. Mrzí nás, že družstevnictví je v Česku vnímáno jako něco negativního, překonaného, pozůstatek socialismu. Kolikrát se mě známí zeptají: Vy ještě existujete? A kdy to skončí? Přitom družstva pro svoji existenci potřebují kapitalismus, protože jsou jeho alternativou. Družstevnictví je blízké formám občanských aktivit, které se prostě překlopily do podnikatelské činnosti. Na Orlickoústecku byla na konci 19. století tristní situace pro chudé, hokynáři a obchodníci byli často podvodníci. Pár lidí už se nechtělo nechat okrádat a domluvili se: Nakoupíme společně potraviny, zítra je budu prodávat já, pak ty, když se nám bude dařit, zaměstnáme prodavačku - a ušetříme. Jde o zabezpečení vlastní existence. Přirozeně, když dodavatelé existovali v okolí, lidé u nich nakupovali. Za první republiky se družstva rychle vyvíjela. Komunisti ale sebrali družstvům majetek a vyhnali je na vesnice, kde třeba spotřební družstva původně nebyla, protože vzešla z aktivity městské nižší třídy, dělníků.

V porevolučním období se pak spousta družstev hledala. My jsme zůstali v pozici místního obchodníka, který tu má svoje členy a pořád prodává od místních výrobců. Na konci 90. let ale vstoupily na náš trh nadnárodní řetězce a začaly obchodovat jiným stylem. Když všechny svoje dodavatele přiškrtíte, vypadnou z nich pro vás lepší podmínky, protože jim nic jiného nezbyde. Děláte to cyklicky - jedna oběť, tu vyždímáte, zahodíte, a postupně dodavatele likvidujete. Jako ekonomický model to funguje a nic proti tomu nemám. Problém je, že za vámi zůstávají mrtvoly. Když to děláte globálně, tak vám to nevadí, ty mrtvoly jsou rozeseté po celém světě. Když se tak chováte lokálně, máte mrtvoly jenom kolem sebe, a ejhle - jsou to známí našich známých, příbuzní našich členů…

Nebyli jste přece jen v pokušení také přejít na obchodní model řetězců?

Na konci 90. let jsme měli obrovské dilema. Když sezveme všech 25 pekařů a řekneme, že do konce roku z nich zbydou tři, tak jejich ceny půjdou okamžitě dolů, všechno se strašně zefektivní, budeme mít jen sto faktur, a ne tisíc. Je jednodušší spolupracovat s třemi než s třiceti. Konkurenti to takhle dělají. Ale my jsme si prostě řekli, že nepůjdeme jejich cestou, neuděláme dohody s velkopekárnami a masokombináty. Když můžeme nakoupit od místních pekařů, tak nakoupíme, zaplatíme, oni dají mzdu svým zaměstnancům a ti nakoupí zase v našich obchodech. Pak vás ale zamrzí, když ti zaměstnanci jdou radši do Kauflandu a říkají nám - vy jste drazí. Ale to můžeme říct i my jim! My jsme drazí, protože drahá je vaše práce. Je jasné, že lepší je koupit zmražené pečivo z Polska, což je hit poslední doby, a vyšlo by to podstatně levněji. Jenže člověk, který nám vyčítá, že jsme drazí, by rázem neměl práci. Jeho práce tady v regionální pekárně je úplně zbytečná; ovšem ne tehdy, když jeho zboží bude někdo prodávat.

Projekt Jsme tu doma je vlastně vyjádřením principů družstevnictví.

Přesně tak, nic nového jsme nevytvořili. My jsme se tak chovali vždycky, jenom teď to víc připomínáme. Myslím ale, že jsme posílili důstojnost našich dodavatelů a víc deklarovali, že dělíme svět na dva světy - globální a lokální. V globálním světě - Nestlé, Jacobs, Coca Cola - se budeme chovat podobně jako ostatní firmy, se všemi pravidly jako poplatky, regálné, listingy. V lokálním světě nic takového nebude platit, tady budeme obchodovat tak, jak obchod fungoval tisíce let. Každý místní výrobce k nám má přístup, nevytváříme mu skoro žádné bariéry. Naopak ho zviditelníme společným marketingem a vytvoříme mu ochranný štít, protože máme největší obchodní síť v regionu. Pro nás je velmi jednoduché začít od zítřka dovážet všechny uzeniny z Polska, ony jsou docela dobré a levné. Ale my to dělat nechceme, my tvoříme místním dodavatelům prostor. Není to proti smyslu tržního hospodářství - dodavatelů máme relativně dost a konkurují si mezi sebou, na nich je, jestli jeden dělá lepší housky a druhý to fláká, a jestli mu pak obrat na našich prodejnách roste, nebo ne.

Velké řetězce ale už také začaly propagovat, že prodávají regionální potraviny.

Byl jsem na konferenci, kde ředitel německé sítě Penny Market mluvil o tom, jak panuje v Německu trend regionálních potravin. A najednou Penny Market dělá projekt Hezky česky, protože to pobočky dostaly příkazem. Albert má zase koncept místních pekařů. Každá pobočka dostala z centrály za úkol najít jednoho místního pekaře, vytáhnout od něj 5 položek pečiva a označit je tak, že Albert podporuje místní podnikatele. Jenže když tu existuje 30 pekáren, a oni vyberou jednu, ničí stejně všechny ty ostatní.

Na konferenci Fresh Food jsem říkal lidem ze zahraničních řetězců: My vám můžeme říct všechno a vy nás nikdy nemůžete napodobit, protože vám to nikdy nebude dávat smysl. Máte po světě filiálky, ale nemáte majitele v regionu, tak proč byste tam opravdu podporovali místní dodavatele? Ekonomický smysl to nedává, marketingový model moc dlouhodobě fungovat nebude. Místní dodavatelé, to je vyloženě fenomén družstevnictví, protože pro ně je to přirozené.

V Česku je spousta družstevních Jednot, skoro v každé obci. Proč o nich není slyšet, že podporují místní dodavatele jako vy?

Jeden z družstevních principů je demokratické řízení. Takže všechno trvá strašně dlouho, my se musíme desetkrát sejít, dvacetkrát nedohodnout, demokracie je složitý a těžkopádný systém. Spousta kolegů z Jednot tomu ne úplně věří. Mají pocit, že ani česká společnost tomu nevěří, že není tak uvědomělá jako na Západě. Přijedeme na exkurzi k družstvům na Západě a říkáme: Fantastické, ale tohle by u nás nefungovalo. Jenže ono to funguje, musí se ale posilovat to základní - družstevní členství. V posledních letech se nám daří shodnout se, že my jako management tady nejsme proto, že firma je naše. My jsme jen na nějakou dobu správci firmy a majiteli jsou členové. My bychom pro ně měli dělat maximum, oni jsou propojení s prvovýrobou. Když si to management neuvědomí, řekne si: Členové jsou historičtí, stejně už nevědí, proč jsou členy, a stejně chodí nakupovat do Tesca a Kauflandu - oni si to ani nezaslouží. Přestanete věřit, že to může fungovat. Ale podstata je právě ve víře.

Jakou máte dnes strukturu členů družstva?

Teď máme v regionu skoro 4 000 rodin. Vnímáme členství jako rodinnou záležitost, jako kulturní hodnotu, kterou je dobré si v rodině předávat. Základní struktura členů je ale spíš starší, blížící se důchodový věk. V posledním roce jsme zaznamenali velký příliv nových členů - víc než o 10 %. Přitom všem kolegům z Jednot členové klesají. V nové členské základně je výrazný podíl střední generace, 30-40 let, mají děti, už jsou usazení a nakupují ve větším.

Čím to je?

S projektem Jsme tu doma jsme s členy začali mnohem více komunikovat. Nabízíme jim slevy nákupu potravin, vstupenky na bazén, do zoo, na lyžování… Několikrát do roka jim chodí do schránky časopis Konzumu. Aby si rodina neřekla, že babička byla sice kdysi členkou Konzumu, ale oni nám v životě nic neposlali a my ani nevíme, jestli jsme členy. Po revoluci na tohle spousta družstev neměla čas. Když začnete s lidmi mluvit o tom, proč před sto lety jejich pradědeček družstvo zakládal, tak jim to začne být sympatické. Posilujete jejich lokální hrdost, budou nakupovat ve svém Konzumu. Ty věci se doplňují a nám to dává absolutní smysl.

K zisku vede spousta cest

U místních výrobků se často argumentuje kvalitou, čerstvostí. Je to pro vás důležité?

Musíme si do očí přiznat, že místní produkty nemusejí znamenat to nejkvalitnější na světě. My kolikrát víme, že existuje skvělé malé uzenářství na druhé straně republiky, nebo velký masokombinát, který má nakoupenou technologii a dokáže dělat výborné produkty, a naši místní výrobci to třeba nedokážou. Přesto je upřednostníme. Místnímu dáváme prostor trošku umělý, nadstandardní. V tom se ještě víc odlišujeme od ostatních Jednot - všechny nějak podporují místní výrobu až na to, že třeba v uzeninách berou několik místních uzenářů a všechny velké masokombináty, protože mají zajímavé ceny a dobré zboží. My spolupracujeme pouze s masokombinátem Polička, ten je nejblíž a tam právě dodávají místní zemědělci. Krávy, které vidíme z okna na poli, skončí v masokombinátu v Poličce, ne v Plzni nebo na jižní Moravě. Takže se zase uzavírá kruh.

Zmínil jste, že místní dodavatelé jsou dražší. Jak se vám daří udržet cenu na konkurenceschopné úrovni proti zahraničním řetězcům?

Máme tři druhy prodejen - malé Konzumy, střední Konzum markety a velké COOP diskonty. Nejlíp se nám to daří u Konzumu, projekt Jsme tu doma je hlavně nasměrovaný na ně. Jsou totiž postaveny na každodenní běžný nákup - pečivo, uzeniny, zákusky, chlebíčky, svačiny. COOP diskont je supermarket pro větší rodinný nákup, kde lidem víc záleží na ceně. Větší podíl zboží je tam globálnějšího charakteru - basa piva, karton mléka, limonády… U diskontů máme jisté potíže prosadit se v konkurenci Lidlů a Kauflandů, z hlediska obratu je to horší, cenu musíme pořád sledovat a daleko víc obětovat marži. Konzumy přirozeně rostou - tam je to víc o srdci, u diskontu víc o ceně.

Když se bavíme o pojmu regionální, místní - jaký okruh to znamená kolem Ústí nad Orlicí?

Jsme tu doma je hlavně o okresech Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou a Náchod. Definici ale nemáme přesně danou, liší se podle kategorie výrobků. Kromě Jsme tu doma jsme udělali další rozhodnutí - z výrobků, které nejsou z regionu, ale můžou být buď z Česka, nebo z dovozu, upřednostníme české. Veškeré mléko, které prodáváme, je tedy pouze z Česka, ne z Německa, Slovenska, Polska. Přesto nám neustále chodí nabídky na slovenské mléko levnější o 20-30 haléřů. Všichni ostatní obchodníci ho koupí, protože je to přece jedno. Nám to není jedno. Máslo máme taky jen české - v každém obchodě máte polské máslo, je levnější a není špatné. Ale my prostě nechceme, to je naše cesta. Myslíme si, že jako český obchodník, když to jde a nás to nepoškozuje, máme prodávat přednostně české věci. Maso hovězí, vepřové a drůbeží máme jedině české. Brazilská mražená kuřecí stehna za 29,90 Kč bychom mohli začít prodávat hned zítra. Spolupracujeme s Nowacem, které je má v nabídce - vydělali bychom na tom, ale neuděláme to.

Podivují se nad tím velkododavatelé?

Někdy váháme, jestli jsme hloupí, nebo ne. Když přijdou třeba United Bakeries, nabízí nám levně rohlík a my nechceme. Řeknou: Tak dejte vedle sebe náš rohlík a rohlíky místních pekáren, a uvidíte, co se bude prodávat. My ale víme, že by se prodával ten levnější, a zničilo by to regionální výrobce. Oni říkají: Ale to nejste ekonomové, škodíte své firmě, přineslo by vám to víc zisku. Jenže my jsme dlouhodobě jedno z nejziskovějších družstev. K zisku vede spousta cest.

Menší marže, ale lepší svědomí

Vejce ve všech Konzumech jsou pouze z podestýlkových chovů. Není to ekonomicky docela odvážný krok?

Zodpovědnost obchodníka je silné téma. Před rokem a půl jsem slyšel zajímavou věc na přednášce top manažera německého družstva. Jsou dva typy obchodníků, první říká: Prodávám to, co lidé kupují. Moje zodpovědnost končí tím, že si to koupili. Druhý říká: Jsem obchodník a nemusím prodávat všechno. Moje etické hodnoty jsou takové, že něco nebudu prodávat, i když vím, že bych na tom mohl vydělat. První přístup aplikují řetězce, když říkají, že lidé chtějí levné maso, tak jim ho prodávají. Přitom jde primárně o zodpovědnost obchodníka, co lidem nabídne. Čím větší obchodník, tím větší má možnost to ovlivnit.

My tedy prodáváme jen česká vejce z podestýlky, protože nám to připadá správné. Ekonomicky je to pro nás trochu nevýhodné, ale výrobní cena vajec z podestýlky se liší jen v řádu desetníků na vejci. V celém Česku by mohla stát vajíčka o 30 haléřů víc a mohla by být všechna z podestýlky. Všechny slepice by mohly žít důstojný život a nás by to dramaticky nepoškodilo. My víme, že jsme jediný z velkých obchodníků v Česku, který to tak dělá. Máme na vajíčku o něco menší marži, není to drama, a máme daleko lepší svědomí.

Postihlo vás také zdražení vajec na jaře, když Evropská unie rozhodla o zvětšení klecí pro nosnice?

Vajíčková krize nevznikla kvůli nařízení EU, o tom všichni obchodníci věděli dlouho dopředu. Do poslední chvíle ale všichni nakupovali vejce v Polsku, kde mají drůbežárny malé klece. Pak začal v Česku platit zákaz prodeje vajec z malých klecí a obchodníci najednou se zděšením zjistili, že v Česku není dost vajec, a vrhli se na těch pár českých výrobců. Všichni výrobci prudce zdražili, řekli si: Proč ne, když je zájem?

My máme pro Konzum jediného dodavatele vajec, shodou okolností 30 km odsud, z Osíku u Litomyšle. I nám, kteří jsme vždy kupovali jejich vejce, Osík najednou řekl, že od příštího týdne jde cena o 100 % nahoru. Dokonce to vypadalo, že vejce nedostaneme vůbec, protože jim zavolal Albert a oni měli pocit, že mu nemohou všechna vejce nedat. Albert má obrat 40× větší než Konzum, ale odebíral od nich vajec asi jen 2× více než Konzum, takže to bral jako okrajovou záležitost - má splněnou čárku za společenskou odpovědnost a vedle toho prodá milion vajíček z Polska. Řekli jsme Osíku: Albert si pomocí vás jen vylepšuje image. Teď by za to neměli dostat vajíčka, ale vy jim je přitom chcete dodat místo nám? To je občas problém českých zemědělců - nemají svoji hrdost, kam vítr, tam plášť. My se snažíme o dlouhodobě seriózní vztahy mezi obchodníkem a zemědělcem. Obchodník musí říct, že chce prodávat české zboží, a dodavatel, že mu je chce dodávat.

Takže kultivujete podnikatelské prostředí…

Díky tomu, že jsme tak velcí, snažíme se to dělat aspoň tady v regionu. Nespasíme svět, ani tuhle cestu nikomu nevnucujeme. Jsme rádi, když si toho občas někdo všimne.

Biocukety od pana Kurky

Prodáváte v Konzumech i biopotraviny? Jaký je o ně zájem?

Biopotraviny jsou hodně složité, jejich mediální obraz dnes není moc pozitivní. Čeští zemědělci to berou trochu skrz prsty. My nejsme v Praze ani v Brně, spousta lidí tu má zahrádky a věří spíš své mrkvi než biomrkvi. Podíl biopotravin na našem obratu je čtvrt až půl procenta. V celém Česku je to 1-2 %. Jsme relativně úspěšní s bio mléčnými výrobky, ostatní věci jdou spíš okrajově.

My chceme prodávat biopotraviny a v každém obchodě jejich sekci máme, stejně jako Fair Trade potraviny. Ale jsou to kategorie s trvale obětovanou marží, kde my interně neseme svoji společenskou odpovědnost. Nevyděláváme na nich, protože to není tak velký objem. Necháváme podíl lidem v Africe a Jižní Americe.

Jde dohromady projekt Jsme tu doma a biopotraviny?

Začali jsme prodávat bio před pěti lety, a teď, když se občas podíváme, co nám dodavatelé vozí… třeba bio dýňová semínka z Číny. Obávám se, že životnímu prostředí víc škodíme, když pytlík semínek objede celý svět. Navíc se mi nezdá důvěryhodnost čínského zdroje - udělá vám biopotraviny z čehokoliv a vy to nikdy nepoznáte. Třeba biorozinky v ČR nevypěstujeme, tak je prodáváme, ale některé věci nám přijde zběsilé dovážet, když se dají vypěstovat tady, ať už bio, nebo normální. Všichni ostatní obchodníci mají „splněno“ ve společenské odpovědnosti - samé biopotraviny z Číny. Jenže nejde o to, abychom měli splněno, ale abychom byli skutečně prospěšní. A prospěšnost si musí každý srovnat ve svém svědomí. My o tom pořád přemýšlíme. Před rokem jsme nastartovali farmářské bedýnky místní zeleniny a masa na objednávku a koupilo si je zatím přes 4 000 lidí. Na maso byla velmi pozitivní odezva, ale nebylo bio, bylo od farmářů z Orlických hor, kteří dávají krávy na místní jatka v Letohradě. S jatkami jsme se o tom bavili, ale oni nezačnou s biozpracováním, protože je složité z hlediska předpisů. Protože nám ale lidé psali, dali jsme nabídku hovězího a vepřového biomasa ze Sasova z Vysočiny. Je to samozřejmě v plenkách, ale zkoušíme to.

Je nemožné dostat do obchodu místní biozeleninu?

Není to nemožné, my ve farmářských bedýnkách občas biozeleninu máme, jednu dvě položky - třeba teď biocukety od pana Kurky. Domluvili jsme se s místním velkoobchodem ovoce a zeleniny Tercie. Myslíme to s nimi vážně, postavili jsme jim v našem vlastním areálu nový sklad zeleniny, který jim za rozumné peníze pronajímáme. Když chcete zajistit pěkné ovoce a zeleninu, dohodnete se s dvěma největšími velkoobchody, Hortimem a Čerozem, a každý den vám přijede plné auto na objednávku, nemusíte mít ani sklad. My jsme si řekli ne, chceme podporovat místní produkci. Tercie samozřejmě zeleninu a ovoce taky dováží, ale k tomu má desítky drobných místních zemědělců, od kterých dokupuje strašně složitě to, co se jim zrovna urodí. Vy si v pondělí objednáte bedýnku, v úterý a středu Tercie zjistí, kdo co má zrovna z farmářů za zeleninu, ve čtvrtek ji nabalí a v pátek veze na prodejny. Vy si bedýnku vyzvednete a dostanete k ní rodokmen, od kterého zemědělce je co.

Dělá ještě někdo jiný v okolí farmářské bedýnky?

Myslím, že ne, až v Hradci a Pardubicích. I my jsme k tomu na začátku byli mírně skeptičtí. Ale když se rozjely farmářské trhy, přišlo nám ne vždy důstojné, co se na nich nabízí. My to chceme dělat poctivě a lidem přesně říct, co jim od koho prodáváme, aby tomu mohli věřit. Můžou pak třeba zavolat tomu zemědělci a říct: Hele, fakt od vás do Konzumu berou ten květák?

Spolupracujete s místními ekologickými organizacemi? Mohly by vás třeba více propagovat…

S ekologickými úplně ne. Ale snažíme se podporovat jiné místní neziskové aktivity, rozdělujeme jim ročně 100 000 Kč v grantovém programu Společně za úsměv. Na kasách máme pokladničky Červeného kříže. Do budoucna vidíme obrovský prostor v tom, jak by mohl být regionální obchodník ještě prospěšnější, protože spousta lidí ráda přispívá na dobré věci a Konzum má možnost jim to zprostředkovat důvěryhodně. Umíme si představit, že v obchodě bude sekce, kde budou kartičky s popsanými projekty neziskovek. Vy si kartičku vezmete k nákupu, pípnete u pokladny a přispějete 10 Kč organizaci. Ale není to jednoduché, z desetikoruny zas odevzdáte 20 % DPH státu. Prospěšnost obchodníka může být velká, ale musí mu dávat smysl, proč to dělá. A nám to smysl dává, my to děláme sami pro sebe. Podporovat děti v Somálsku je strašně dobrá věc, ale je lepší, když se tak rozhodnou jednotliví lidé. My vidíme větší prostor pro uplatnění tady v regionu.

Nejprve potraviny, nakonec pohřeb

Máte nějakou vizi, kam se bude Konzum ubírat do budoucna v obchodování?

Naše vize… (přemýšlí) My bychom tu prostě chtěli žít. Mně je nejsympatičtější slovo prospěšnost. Když to jde, firma má být dlouhodobě prospěšná. Smysl existence družstva je v tom, jinak aby ani nebylo. Když máte vlastní firmu, tak vás to uspokojuje, protože vás činnost baví, nebo protože vyděláváte své vlastní peníze. Jsteli akcionářem velké firmy, sledujete, kolik vám to hodí. Když jste družstvo, má podnikání smysl, jedině když přináší hodnoty členům. Naše ambice je, aby členů přibývalo a abychom více lidem v regionu byli prospěšní - a potravinami to jen začíná. Na jaře jsme otevřeli v Ústí malý hobbymarket Fortel, připravujeme družstevní benzinku, aby lidé nemuseli utrácet tolik za benzin, v rámci celé skupiny COOP se chystá výhodné telefonování, energie…

Vidím, že se pomalu blížíte západním družstvům.

Do dokonalosti to dotáhla třeba družstva v Anglii, Švédsku, Finsku. Provází člověka celý život, takže jedna z důležitých služeb je i pohřebnictví. Kdyby Tesco mělo zavést pohřebnictví, je to marketingově nesmysl. Družstva ale lidé zakládali proto, aby řešili svoje životy, a vy jednoho dne musíte umřít. Angličani se na to nedívají jako na něco, co se nehodí k potravinám. V anglických družstevních obchodech máte mezi kečupy na regálech upoutávku na pohřební služby.

V některých státech jsou družstva hodně rozšířená, třeba prakticky každá finská rodina je členem družstva. Celosvětově teď probíhá renesance družstevnictví, OSN vyhlásilo rok 2012 jako Mezinárodní rok družstev. Nám totiž nahrává globalizace - její alternativou je lokalizace a družstevnictví. Lidé jsou zničeni odcizením a hledají možnost kontaktů. Družstvo je příležitostí, ale nemůže skončit na historickém pojetí - jednou za rok se sejít na členské schůzi. Musíme hledat přístupy, jak být trochu sexy.

Za rozhovor děkuje
Veronika Frélichová

Konzum, obchodní družstvo v Ústí nad Orlicí

• provozuje přes 100 obchodů v okresech Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou a Náchod
• zaměstnává téměř 600 lidí
• jeho vlastníky je 3 980 rodin v regionu
• patří do skupiny COOP - střešní organizace českých spotřebních družstev
• existuje od roku 1898
• od roku 2010 realizuje projekt Jsme tu doma, kterým zviditelňuje svoje regionální dodavatele

Ing. Miloslav Hlavsa (1967)

• Vystudoval elektrofakultu ČVUT
• V konzumu pracuje od roku 1991
• Začínal jako IT pracovník, později byl vedoucím prodeje velkoobchodního skladu a vedoucím skupiny logistiky a marketingu
• Od července 2009 je ředitelem družstva
• V roce 1997 stál u založení řetězce Coop Diskont
• Je dlouholetým aktivním členem komerční rady skupiny COOP
• Od roku 2009 je členem představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev (COOP)

Družstevní hodnoty, ke kterým se Konzum hlásí

• členství otevřené komukoliv, členové jsou vlastníky družstva
• regionalita - preference místních dodavatelů a práce místním lidem
• společenská odpovědnost - podnikání je především službou svému okolí
• etické a důstojné chování k zaměstnancům i dodavatelům
• šetrný přístup k životnímu prostředí - sdílení regionu s dalšími generacemi
• ochrana a podpora zdraví zákazníků i zaměstnanců