Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921

Karin Lednická, č. 2/2022, s. 23-25, pro předplatitele

Skalická Morávka

Petr Birklen, č. 2/2022, s. 44-45

Vzpomínka na Vítka Grulicha __ 2. 10. 1956 – 24. 2. 2022

Olga Lepšová-Skácelová, č. 2/2022, s. 56-57

Tisy v tísni

Renata Placková, č. 2/2022, s. 58

Bývala za plaňkovým plotem cesta do pole aneb o krajinném žalu a zbytkové naději

Petr Čermák, č. 1/2022, s. 2-3

Elementární automat Rule 30, homolice vznešená a meze poznání

Martin Dvořák, č. 1/2022, s. 20-22, pro předplatitele

Jak jsem vstoupil na „Mýtinu“ Josefa Jambora

Michal Friedl, č. 1/2022, s. 31-33, pro předplatitele

Jak mohu snížit svoji uhlíkovou stopu nepoužíváním rašeliny?

Renata Placková, č. 1/2022, 42-44

Stříbrné léto i Tanec trav


Ondřej Feit, č. 5/2012, str. 30

Baroš, A., Martinek, J.: Trvalkové výsadby s vyšším stupněm autoregulace a extenzivní údržbou. Plánování, zakládání, údržba, doporučené směsi. Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice 2011, 84 s.

Čtenářům časopisu Veronica při toulkách naší republikou jistě neuniklo, že současná zahradnická tvorba se z pohledu požadavků ochrany přírody chová poměrně macešsky. Krátce střižený trávník s několika ostrůvky roubovaných jehličnanů a hrnková chryzantéma na zámkové dlažbě nejsou výjimkou v nově vznikajících satelitech ani na vesnicích. Ve městech jde o pravidelně sečené trávníky v parcích bez keřového patra, kde hlavním požadavkem většiny představitelů měst a obcí (napříč politickým spektrem) je, aby zde byl „pořádek a čisto“, včetně shrabání (v horším případě za použití hlučných benzinových fukarů) a odvezení veškerého spadaného listí. Jediné oživení veřejného prostoru většinou zajišťují letničkové záhony téměř monokulturního typu - např. dodnes používané střídající se plochy červených šalvějí a žlutých afrikánů. V městském prostředí tak ubývají dobře založené a udržované keřové skupiny a místa, kde se porosty vytrvalých bylin několikrát ročně nestříhají či nesečou. A právě takové porosty dávají šanci na nalezení potravy či úkrytu mnoha živočichům, a přispívají tak k zvyšování druhové rozmanitosti. Jednu z cest, jak oživit soukromou i veřejnou zeleň, nabízí loni vydaná certifikovaná metodika Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice. Je určena zejména správcům zeleně, projektantům, zahradníkům a všem tvůrcům či majitelům zahrad.

Téměř 81 stran textu proloženého barevnými fotografiemi názorně vysvětluje plánování, zakládání a údržbu trvalkových záhonů „s vyšším stupněm autoregulace“, tj. záhonů tvořených vybranými jedinci či společenstvy rostlin s různými životními strategiemi, které mezi sebou vytvářejí vazby a vzájemně se ovlivňují (pozitivně i negativně). Výsledkem je vznik dynamické rovnováhy - stavu, kdy člověk do výsadeb zasahuje jen v nezbytných případech („extenzivní údržba“). To přináší také snížení nákladů na údržbu. Neznamená to však, že by záhony neměly být hezké a oku lahodící. Jedná se o záhony velmi proměnlivé, a to jak v průběhu roku, tak v následujících letech. Kvetení, které je hlavní hodnotou letničkových záhonů, nahrazuje přitažlivost získaná užitím rostlin různých struktur a textur s pestrou paletou barev listů, plodů, stonků, rašení či výrazného střídání vzhledu v různých ročních obdobích.

Metodika se opírá o výzkumy prováděné v Německu, Švýcarsku a Rakousku a shrnuje zkušenosti s tímto typem záhonu v českých podmínkách od roku 2003 (zejména v Dendrologické zahradě v Průhonicích, v Lednici, Praze). Zdůrazňuji, že jde metodiku určenou vysloveně pro slunná a vysychavá stanoviště. Kniha je přehledně rozdělena do třinácti kapitol, zabývajících se mimo jiné historií a pravidly výsadeb, podporou biodiverzity, nákladovostí, nejčastějšími chybami při navrhování, zakládání i údržbě, dobrými příklady ze současné praxe a sortimentem. Nejobsáhlejší je představení devíti osvědčených směsí. Čtenáře s romantickou duší zaujmou už samotné názvy Stříbrné léto, Sen letní noci, Kvetoucí vlna, Tanec trav, Červánková prérie, nechybí jejich barevné fotografie.

Metodika je dostatečně návodná a srozumitelná, klade nároky na přesné dodržení autorem zvoleného složení směsi. Údržba takto založených záhonů je poměrně jednoduchá. V určitých životních fázích záhonu však vyžaduje buď značné odborné znalosti vztahů rostlinných společenstev a životní strategie použitých rostlin, nebo spolupráci s odborníkem. Metodiku proto nelze chápat jako publikaci typu „udělej si sám“, samotná pravděpodobně nenahradí konzultaci s odborníkem - perenářem, ale udává směr a ukazuje cestu všem, kteří s návratem k přírodě hledají i pěkný, levný a udržitelný květinový záhon.

Ondřej Feit
Odbor životního prostředí MěÚ Strakonice

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu