Čtení na tyto dny

Přítel

Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem

(Zdeněk Volf) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Stříbrné léto i Tanec trav


Ondřej Feit, č. 5/2012, str. 30

Baroš, A., Martinek, J.: Trvalkové výsadby s vyšším stupněm autoregulace a extenzivní údržbou. Plánování, zakládání, údržba, doporučené směsi. Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice 2011, 84 s.

Čtenářům časopisu Veronica při toulkách naší republikou jistě neuniklo, že současná zahradnická tvorba se z pohledu požadavků ochrany přírody chová poměrně macešsky. Krátce střižený trávník s několika ostrůvky roubovaných jehličnanů a hrnková chryzantéma na zámkové dlažbě nejsou výjimkou v nově vznikajících satelitech ani na vesnicích. Ve městech jde o pravidelně sečené trávníky v parcích bez keřového patra, kde hlavním požadavkem většiny představitelů měst a obcí (napříč politickým spektrem) je, aby zde byl „pořádek a čisto“, včetně shrabání (v horším případě za použití hlučných benzinových fukarů) a odvezení veškerého spadaného listí. Jediné oživení veřejného prostoru většinou zajišťují letničkové záhony téměř monokulturního typu - např. dodnes používané střídající se plochy červených šalvějí a žlutých afrikánů. V městském prostředí tak ubývají dobře založené a udržované keřové skupiny a místa, kde se porosty vytrvalých bylin několikrát ročně nestříhají či nesečou. A právě takové porosty dávají šanci na nalezení potravy či úkrytu mnoha živočichům, a přispívají tak k zvyšování druhové rozmanitosti. Jednu z cest, jak oživit soukromou i veřejnou zeleň, nabízí loni vydaná certifikovaná metodika Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice. Je určena zejména správcům zeleně, projektantům, zahradníkům a všem tvůrcům či majitelům zahrad.

Téměř 81 stran textu proloženého barevnými fotografiemi názorně vysvětluje plánování, zakládání a údržbu trvalkových záhonů „s vyšším stupněm autoregulace“, tj. záhonů tvořených vybranými jedinci či společenstvy rostlin s různými životními strategiemi, které mezi sebou vytvářejí vazby a vzájemně se ovlivňují (pozitivně i negativně). Výsledkem je vznik dynamické rovnováhy - stavu, kdy člověk do výsadeb zasahuje jen v nezbytných případech („extenzivní údržba“). To přináší také snížení nákladů na údržbu. Neznamená to však, že by záhony neměly být hezké a oku lahodící. Jedná se o záhony velmi proměnlivé, a to jak v průběhu roku, tak v následujících letech. Kvetení, které je hlavní hodnotou letničkových záhonů, nahrazuje přitažlivost získaná užitím rostlin různých struktur a textur s pestrou paletou barev listů, plodů, stonků, rašení či výrazného střídání vzhledu v různých ročních obdobích.

Metodika se opírá o výzkumy prováděné v Německu, Švýcarsku a Rakousku a shrnuje zkušenosti s tímto typem záhonu v českých podmínkách od roku 2003 (zejména v Dendrologické zahradě v Průhonicích, v Lednici, Praze). Zdůrazňuji, že jde metodiku určenou vysloveně pro slunná a vysychavá stanoviště. Kniha je přehledně rozdělena do třinácti kapitol, zabývajících se mimo jiné historií a pravidly výsadeb, podporou biodiverzity, nákladovostí, nejčastějšími chybami při navrhování, zakládání i údržbě, dobrými příklady ze současné praxe a sortimentem. Nejobsáhlejší je představení devíti osvědčených směsí. Čtenáře s romantickou duší zaujmou už samotné názvy Stříbrné léto, Sen letní noci, Kvetoucí vlna, Tanec trav, Červánková prérie, nechybí jejich barevné fotografie.

Metodika je dostatečně návodná a srozumitelná, klade nároky na přesné dodržení autorem zvoleného složení směsi. Údržba takto založených záhonů je poměrně jednoduchá. V určitých životních fázích záhonu však vyžaduje buď značné odborné znalosti vztahů rostlinných společenstev a životní strategie použitých rostlin, nebo spolupráci s odborníkem. Metodiku proto nelze chápat jako publikaci typu „udělej si sám“, samotná pravděpodobně nenahradí konzultaci s odborníkem - perenářem, ale udává směr a ukazuje cestu všem, kteří s návratem k přírodě hledají i pěkný, levný a udržitelný květinový záhon.

Ondřej Feit
Odbor životního prostředí MěÚ Strakonice

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu