Čtení na tyto dny

Česna

Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst

V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo

Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

V zahradách duše


Pavel Klvač, č. 5/2012, str. 30

Hesse, H.: Radosti zahradníka. Argo, Praha 2012, 235 s.

Práce na zahradě je především práce s půdou. Většinou s ohnutými zády, často vkleče. Ač nízko u země nebo rovnou v zemi, má svoji poetickou a povznášející rovinu. Stává se osobním útočištěm, pozvedá do výšin snění. Čtenář si může vzpomenout třeba na Zahradníkův rok Karla Čapka, milovník výtvarného umění na petrkovskou zahradu Bohuslava Reynka, každý školák na svoje literární toulky Zahradou Jiřího Trnky. V nedávno vydaném souboru úvah, povídek a básní Hermanna Hesseho najdou podněty všichni zahradníci.

Překlad Hesseho výběru „zahradní“ tvorby přichází k českému čtenáři právě včas - v době rostoucí obliby přírodních zahrad. Noví zahrádkáři dnes mimo čistotu své domácí produkce vitaminů oceňují i duchovní nadhodnotu práce na zahradě, pozorování koloběhu přírody i partnerské vztahy s dříve málo vítanými návštěvníky zahrady. Básně a zamyšlení slavného spisovatele nám mohou být spíše pobídkou k pěstění duševního vhledu do tajemství našich zahrad než návodem k jejich skutečnému uspořádání. Kromě potřebného tělesného uvolnění nacházel Hesse mezi záhony a stromy též vhodné místo „k meditaci, spřádání vláken fantazie a ke koncentraci duševních nálad“. Zahradní idyla mu byla domovem, ochranou před vrtochy vnějšího dění.

V jeho textech vystupuje zahrada jako místo melancholické, jako metafora mládí - „mé mládí bylo, jak bych zahradou se bral“, jako projekční plátno proměn básníkových citů a životních etap na pozadí změn ročních cyklů přírody - „Mdlé léto se s chvěním blíží / tiše ke svému skonu“. I jako místo mystického rozjímání, kde stromy mají svoji posvátnost a jsou předmětem uctívání - „v jejich vrcholcích šumí svět, jejich kořeny spočívají v nekonečnu“. A samozřejmě i místem všednodenní zahradnické rutiny a přemáhané nepřízně přírody, která sice dovoluje člověku, aby si budoval s oporou své fantazie, holých rukou a drobného náčiní svůj idylický mikrosvět, přitom mu ale dává neustále najevo, kdo má v tomto světě vůní, chutí a obrazů jednoznačně navrch.

Pavel Klvač

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu