VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Představa jara se pojí s rozkvetlými stromy a loukami plnými květů. A k tomu nedílně patří také bzukot včel a hemžení různých hmyzů včetně motýlů sbírajících nektar a pyl. Od doby mého dětství motýlů zřetelně ubylo, a co jich bylo těch všelikých baboček, okáčů, modrásků, ohniváčků, žluťásků, vřetenušek a bůhví kterých ještě! K vidění je ještě tak pár bělásků.

Stejně je to zvláštní vidět rozkvetlé louky či jetelová pole, nad nimiž není skoro vidět žádného motýla. Velkoplošné hospodaření, chemizace a rozorání mezí udělaly své. Mnozí možná ani nepostřehli, že něco schází. Ale každý si mohl všimnout, že v posledních cca 10 letech chybí typický bzukot včel okolo rozkvetlých ovocných stromů či lip. Máte divný dojem, když kolem nich procházíte a je ticho. Ticho tam, kde to dříve jen hučelo. Pro sebe jsem si to pojmenoval jako pocit "prázdného nádraží". A nemohou ho narušit ani ojedinělí čmeláci či pestřenky.

Tady už se nejedná o uvedenou chemizaci atd., to vše včely jakž takž přežily. Jde o něco horšího, o útlum včelařství či jeho nepodporu. A také o stále větší lidskou pohodlnost. Souvisí to jistě se změnou žebříčku hodnot, který současná společnost vytváří. Zatímco skoro v každé obci je herna či herní automat, se včelaři tomu už tak není. Pasivní zábava a její konzum jsou průvodním rysem naší stále stoupající (?) životní úrovně. Ano, se včelami je totiž starost, je třeba pečovat např. o jejich zdravotní stav. Ale na druhé straně i o psa je nutno se postarat a přitom počty psů a jiných domácích mazlíčků stále stoupají. Donedávna tomu tak bylo (a možná stále ještě je) v nepřímé úměře k počtu narozených dětí.

A popravdě řečeno, medu je stále dost, zřetelný nedostatek ho není. Fakt, že není každý med tím medem pravým, trápí málokoho, stejně jako skleníková rajčata ze Středomoří či česnek z Číny apod. Dělal jsem si starosti, že když ubývá včel, nebude ani ovoce. Nesplnilo se to, velikost úrody asi spíš ovlivňuje přízeň či nepřízeň počasí. Vzniklý prostor se uvolňuje pro jiné opylovače. Alespoň mně se zdá, že přibývá čmeláků a samotářských včel, těch různých pískorypek, hrnčířek, či jak se všechny jmenují.

Ale nejde jen o med či o ovoce, ale i o to, že mizí ušlechtilá záliba a smysluplné prožívání volného času. Volný čas je stále větším problémem současné společnosti. Lidé se musí zabavit a z komerčního hlediska je výhodnější natlačit lidi do škatulek prefabrikovaných činností. Včelařství je příliš svobodomyslné a individuální a k prefabrikaci se tak moc nehodí. I když je med výrazným obchodním artiklem té které oblasti, mnohde je jeho kvalita a charakter na úrovni ušlechtilých vín.

Kromě medu tu ale je ještě řada dalších produktů jako propolis, pyl, včelí jed, mateří kašička či vosk. Málo se ví, že někteří včelaři věří v léčivé účinky vody ponechané přes noc v úlu, tedy jaksi včelami ionizované. A ať už je to pravda či nikoliv, i to je znakem úcty tomu podivuhodně organizovanému hmyzu vázanému na přízeň čí nepřízeň lidí a byla by škoda, kdyby zmizel. Snad lidstvo třeba i na příkladu života včel pochopí, že jen zisk není jedinou hnací silou, ale že altruismus či práce pro obecné blaho, pro radost druhých, a tedy i svou může být tím pravým motorem rozvoje společnosti. Zmizí-li včely, ku prospěchu dobrého života na zemi to nebude.

Mgr. Bronislav Gruna je profesionálním včelařem v Petrovicích u Moravského Krumlova.