VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Obávaná varroóza

Varroóza včel je parazitární onemocnění včelího plodu a dospělých včel. Původním hostitelem roztoče kleštíka včelího (Varroa destructor) je včela indická (Apis cerana). Včely indické jsou vůči tomuto parazitickému druhu dobře adaptovány a roztoč jim nepůsobí vážnější škody. Úplně jiná je ale situace u naší včely medonosné (Apis mellifera), která byla vlivem člověka do oblastí výskytu včely indické importována kvůli lepším chovatelským vlastnostem. A roztoč novou evoluční příležitost využil velmi rychle. Vlivem neustálých přesunů včelstev člověkem i přirozené migrace během rojení včel se roztoč zanedlouho rozšířil na všechny kontinenty kromě Austrálie.

Setkání s roztočem Varroa destructor je pro včelu medonosnou těžkou evoluční zkouškou. Bez pomoci člověka drtivá většina chovaných včelstev s varroózou během několika málo let uhyne. Situaci navíc komplikuje fakt, že roztoči kromě negativních vlivů na včelstvo přenášejí také mnoho druhů včelích virů. Když k tomu připočteme možné oslabení včel poškozeným životním prostředím, pesticidy atd., je jasné, že člověk včele medonosné připravil velmi těžké chvíle.

Chemií proti roztočům

Zbraní proti roztoči byly bohužel opět chemické prostředky, především syntetické pyretroidy, které se osvědčily proti jiným parazitům především hospodářských zvířat. Hlavním opatřením se tedy na dlouhá léta stalo pravidelné ošetřování včelstev těmito prostředky. Již na počátku se objevovaly kritické hlasy upozorňující na krátkozrakost takové strategie a možnou kontaminaci včelích produktů. Neblahé vize se začaly poměrně rychle naplňovat.

Prvním velkým problémem bylo zamezení kontaminace včelích produktů. Do jisté míry se jí předchází použitím chemických prostředků v době, kdy se v úlech nenachází med, který by se využíval pro lidskou spotřebu. Většina látek používaných k ošetření proti varroóze je však lipofilních, přechází tedy do včelího vosku. Vzhledem k uzavřenému oběhu vosku, kdy se staré plásty vytaví na vosk a ten je následně znovu použit k výrobě mezistěn (voskové destičky s konturami buněk usnadňující včelám stavbu plástů), stalo se v některých zemích, že množství reziduí syntetických pyretroidů dosáhlo dokonce úrovně nebezpečné pro naše zdraví. Následnou logickou reakcí konzumentů včelích produktů  byl odklon od těchto produktů, což ještě více zkomplikovalo ekonomickou situaci tamějších včelařů.

Klady a zápory organizovanosti včelařů

Dalším velkým problémem se stal zvyšující se počet rezistentních populací roztočů na tyto prostředky, které se postupně ve většině zemí stávají neúčinnými. Situace v České republice se dlouhou dobu zdála velmi dobrá. Díky poměrně dobré organizovanosti našich včelařů se podařilo sjednotit léčebná opatření. Nese to s sebou řadu výhod včetně jednotných léčebných prostředků s dobrou účinností, omezení jejich nadužívání, a tudíž i nízkých hladin reziduí ve vosku i ostatních včelích produktech.

Organizovanost tzv. seshora má však i řadu nevýhod, což se neblaze projevilo především v letech 2007/2008. Zaběhnutý systém totiž po dlouhá léta u včelařů upevňoval pocit, že problém za ně vyřeší příslušné odpovědné orgány. Náš systém má od počátku hlavní a opravdu tristní závadu. Nenutí včelaře, aby se sami ve vlastním zájmu zajímali o zdravotní stav svých včelstev, což se ukazuje jako obrovský problém nejen při řešení varroózy, ale i ostatních včelích onemocnění, především moru včelího plodu.

Co se stalo v letech 2007/2008?

Dvě předchozí teplé zimy posunuly plodové křivky včelstev, a připravily tak velmi dobré možnosti pro přemnožení roztočů. Náš systém ošetřování poměrně dobře funguje v letech s normálním průběhem ročních období. V těchto letech se vrchol populace téměř kryje s dobou, kdy je možno chemické přípravky použít, tedy po vytočení posledního medu. Ovšem pokud je rok či dokonce dva, jak se také stalo, klimaticky abnormální, je vrchol populace roztočů posunut i o dva měsíce dopředu, tedy do doby, kdy ještě trvá snůška a včely hromadí medové zásoby. V takovém případě nelze tradiční syntetické prostředky použít bez negativních následků pro včelí produkty.

Fakt, že se většina včelařů nezajímá o míru napadení svých včelstev roztoči Varroa destructor, se v abnormálních letech projevil jako klíčový moment. Stav napadení lze přitom poměrně jednoduše sledovat pomocí tzv. přirozeného spadu roztočů (odumřelých roztočů, kteří spadnou na dno úlu). Spad je přímo úměrný množství roztočů v úlech a umožňuje včelaři včas reagovat na zvyšující se populaci roztočů. Naprosté selhání tradičního systému mělo za následek katastrofální úhyny, přesahující v některých oblastech i 70 % chovaných včelstev. Mnohá se tradičních podzimních ošetření ani nedožila. Někteří včelaři přišli o všechna svá včelstva.

Jak se poučit do budoucna?

Skupina chovatelů občanského sdružení Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ (PSNV-CZ) se rozhodla, že se pokusí tento stav v českém včelařství změnit. Smyslem snah je změnit přístup včelařů k hodnocení zdravotního stavu svých včelstev. Zásadní je sledovat jejich zdravotní stav, především  spad roztočů v průběhu celého roku, zejména v letním a podzimním období. Napomoci má internetový Varroa monitoring system (VMS) s doménou www.varroamonitoring.cz.

Základní myšlenkou je zapojit včelaře, kteří se dobrovolně přihlásí a jsou ochotni hodnoty spadů roztočů ve svých chovech zadávat v určitých intervalech do systému. Mapová aplikace umožní všem chovatelům včelařícím v dané oblasti rychlý a efektivní, doslova on-line přehled o nákazové situaci v okolí, tudíž o reálném nebezpečí pro vlastní včelstva. Chovatel pak může na základě kvalitních poznatků ve spolupráci s příslušným odpovědným veterinárním lékařem rozhodnout o nutnosti a typu příslušných ošetření, což by mělo snížit spotřebu léčiv, a v důsledku i reziduální zátěž včelích produktů.

Bohužel současná legislativa tento postup neumožňuje a upřednostňuje v podstatě plošné ošetření bez základních poznatků o síle populace roztočů v daném roce. Celostátní vyšetření roztočů v tzv. zimní měli (zbytky voskových víček na dně úlu) jako jediná diagnostická organizovaná metoda je naprosto nedostatečné. Dává spíše informaci o míře účinnosti podzimních a zimních ošetření, navíc s možnou velkou nepřesností. Včelstva i s nulovým spadem roztočů v zimní měli mohou v následující sezoně varroóze zcela podlehnout. Hlavní monitorovací aktivitu včelařů je potřeba soustředit na období jaro-léto-podzim, kdy je počet roztočů rozhodující pro další přežití včelstev.

Systém byl spuštěn v květnu 2008 a do současné doby je v něm zapojeno kolem 250 včelařů ze všech krajů. Monitoruje se kolem 300 včelařských stanovišť a 2 300 včelstev, což za poměrně krátkou dobu lze považovat za úspěch. Na systému se neustále pracuje a pro rok 2009 jsou připravena mnohá vylepšení, především možnosti bližšího zobrazení vybraného území.

Cílem je změnit myšlení včelařů a zapojit je do problematiky na základě vlastního přesvědčení o správnosti této cesty. Bohužel nás - tvůrce systému velmi mrzí nezájem odpovědných orgánů - Státní veterinární správy a Českého svazu včelařů. Výjimkou je prozatím Jihomoravský kraj, který poskytl PSNV-CZ grant na materiálové zajištění monitorovacích pomůcek pro jihomoravské včelaře.

Ekologické postupy v chovu a ošetřování proti varroóze

Stejně jako v jiných chovatelsky vyspělých odvětvích se i ve včelařství začíná prosazovat systém chovu šetrný k životnímu prostředí se zaměřením na produkci biologicky hodnotnějších produktů. Hlavním problémem snahy o co možná nejvíce ekologický přístup v chovu včel je výskyt varroózy a s tímto onemocněním související chemické ošetření včelstev. Dřívější jednotný celosvětový trend používání syntetických pyretroidů jako hlavních prostředků v boji proti tomuto onemocnění je dnes na ústupu především v zahraničí. Přispívá k tomu řada skutečností. Jsou to zvyšující se počet rezistentních populací roztočů na dosud používané účinné látky, a tudíž neúčinnost léčiv, kontaminace včelích produktů a snaha o produkci biologicky velmi kvalitních, nezávadných včelích produktů.

V léčbě varroózy existuje celá řada alternativ. Jednou z nich je použití organických kyselin, především kyseliny mravenčí, pomocí odpařovačů. Kyselina mravenčí je v malém množství přirozenou součástí medu, je velmi těkavá a nezanechává rezidua ve včelích produktech, přitom má velmi dobrou účinnost. Je jediným chemickým ošetřením aplikovatelným v době snůšky. V ČR odpařovací systémy s vyšší účinností prozatím nemají registraci. Další velmi perspektivní oblastí je šlechtění tzv. varroatolerantních linií včel, které v zahraničí probíhá již řadu let s nadějnými výsledky.

V Česku to bez chemie nejde

V České republice veterinární legislativa možnost chovat včely bez použití povinných chemických ošetření nepovoluje, pouze s výjimkou produkce biomedu. I přesto je u nás celá řada jak chovatelů, kteří i s vědomím porušování předpisů přistupují ke svému chovu ekologicky, bez použití syntetických pyretroidů, tak i chovatelů cílevědomě pracujících na vyšlechtění varroatolerantních včel. Takoví chovatelé i přes porušení předpisů nepředstavují nákazové riziko, právě naopak. Svá včelstva mají pod neustálou kontrolou a v případě potřeby se snaží zasáhnout účinnými alternativními prostředky. Bohužel oficiální výzkum ve včelařství se ubírá jiným směrem. Výzkumný ústav včelařský, s.r.o., Máslovice - Dol je zároveň jediným výrobcem léčiv pro včely i referenční laboratoří pro onemocnění včel v ČR.

Oficiální situace v českém včelařství příliš nerespektuje dění ve včelařsky velmi vyspělých státech, mezi které ČR vždy patřila. Tam dochází postupně k odklonu od používání syntetických léčiv a ke šlechtění varroatolerantních včelstev. Navíc roste tlak konzumentů včelích produktů na odpovědné orgány těchto zemí pro zákaz použití syntetických pyretroidů ve včelařství.

Pro zásadní změny u nás nebyly bohužel dostatečným impulzem ani velké ztráty včelstev způsobené liknavostí včelařů i odpovědných orgánů. Újma byla poměrně štědře odškodněna státem, a tak české včelařství opět přehlíží hlavní problémy tohoto jinak krásného oboru lidské činnosti.

Zdeněk Klíma - student Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně, chovatel včel

Pozn. red.: Pro označení pojednávané nemoci zde ponecháváme autory použitý termín "varroóza", protože odpovídá pravidlu tvoření názvů takových nemocí příponou -óza (latinsky -osis). V běžném jazyce se však ujal název "varoáza", který je uveden i v Novém akademickém slovníku cizích slov (2005).