VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Přijetí Jaroslava Foglara (nar. 6. 7. 1907) za člena Svazu českých Spisovatelů, nové, už dvanácté vydání Hochů od Bobří řeky (v nakladatelství Olympia) a rozsáhlý rozhovor Karla Sýse s Foglarem v Kmeni učinily tečku za jednou etapou „bojů o Foglara“, které čas od času vzplanou mezi stoupenci a odpůrci jeho knih a výchovných zásad v nich hlásaných. Předcházející etapu diskusí a  polemik najdeme ve Zlatém máji v letech 1963-64. A také v témž časopise o sedm let dříve.

Co je příčinou rozporného hodnocení a vášnivých polemik? Jeho knihy vyvolávají u mládeže nesporně živý ohlas, ba až jakýsi kult - a to budí nedůvěru, závist nebo zlobu u těch, komu se tak bezprostřední působení nedaří (nebo se o něj ani nepokoušejí). A tak dochází k ostrým a nepodloženým výpadům, nejdrsnějším v knize Václava Stejskala „Moderní česká literatura pro děti a mládež“ (1962), kde se dokonce mluví o „nebezpečné ideologii, která nemá daleko k atmosféře přímo fašistického podhoubí“, o „pseudoromantické veteši“, „prastarých schématech nízkého vkusu“ atd. Ze zcela jiného stanoviska vidí Foglara slovenský prozaik Anton Hykisch. Vzpomíná své příbuzné, čtenáře Foglara: „Přestože jako třináctiletá dívka začala lovit bobříky, nestala se ani chuligánkou, ani agentkou imperialismu.“

Foglar od mládí působil ve skautském a tábornickém hnutí. Zná dobře své klukovské hrdiny, rozumí jim, dovede je vtáhnout do hry a působit na jejich výchovu. Jako prozaik projevil však nedostatky, které nemá smysl zakrývat. Některé z nich vyplynuly z nedostatečné redakční péče o text (pro nakladatele prvních knih v 30. letech byl důležitý zisk, počet prodaných výtisků, a ne jazyková podoba díla nebo třeba zjevné vypravěčské lapsy a protichůdnosti). Oprávnění má také výtka jisté apolitičnosti Foglarových knih, i když mu nelze nepřiznat, že drží palec klukům z chudých poměrů a odsuzuje mazánky ze zazobaných rodin. Vyhnul se - ke škodě pravdy - vztahu k děvčatům, který v klukovské pubertě hraje nemalou roli - a tím zkreslil a ochudil své postavy. V jeho knihách najdeme stylistické prohřešky, ale ty lze redakční spoluprací snadno vyloučit. Nedokáže  zachytit vývoj postav, uvádí je jen do rozmanitých situací. Jeho díla zůstávají na pomezí beletrie a publicistiky, jejich motivy a situace se často opakují. Foglar věří příliš optimisticky ve výchovný účinek četby. Ale klady jeho díla - výchova ke kamarádství, k pravdomluvnosti, k samozřejmému přístupu k manuální práci, smyslu pro „poctivou hru“, zájmu o přírodu rozhodně převládají.

Foglar dokázal jednoduché schéma většiny svých knih (letní tábor a příprava na něj, probíhající v Praze po řadu měsíců) naplnit návody k zajímavým hrám, soutěžím, užitečným činnostem. Stal se průkopníkem výchovného seriálu comics (Rychlé šípy vycházely nejdříve na pokračování v časopisech Mladý hlasatel, Junák, Vpřed, v letech 1968-71 v sešitech v Ostravě). Počet jeho knih se blíží dvěma desítkám - nejpopulárnější se zřejmě stali Hoši od Bobří řeky (nejdříve roku 1934 v příloze Českého slova, knižně 1937), dále Tajemná Řásnovka (1965), Poklad Černého delfína (1966), Kronika ztracené stopy (1968) aj. Některé prózy prošly i dramatizací a uvedením na jevišti (Tábor ve Sluneční zátoce, 1947, Tajemství Jezerní kotliny, 1969). Jaroslav Foglar našel ve výchově mládeže smysl života: od roku 1924 vede každoročně tábor zhruba s třiceti dětmi, každý týden se koná schůzka oddílu (v sobotu) a často v neděli výlet. Připomeňme k tomu jeho působení vychovatele v domovech mládeže (1954 až 1964), redigování časopisů pro mládež: Rychlé šípy vyšly koncem roku 1939 v nákladu 180 tisíc výtisků, časopis Mladý hlasatel měl za okupace náklad 210 tisíc exemplářů, než jej Němci zakázali, stejného nákladu dosáhl s mládežnickým časopisem Vpřed (1945 až 1947).

Mnoho se pátralo a uvažovalo o pražském dějišti Foglarových příběhů. Prozradil na sebe, že dětství prožil v Nuslích a na Vinohradech, že však zážitky svých pražských klukovských skupin kladl do Starého Města a na Kampu.

Jistě je nutno uvítat, že se vztah k Foglarovu dílu uklidnil a znormalizoval. Měli bychom využít kladných stránek jeho díla, dávat do rukou mládeži nejlepší z jeho prací  - a doplňovat je výchovou v rámci dnešní socialistické reality a našich perspektiv.