Čtení na tyto dny

Dřevorubec

bylo
příliš mnoho kamení
na zemi

a země porodila stromy

bylo
příliš mnoho dřeva
mezi nebem a zemí

a země
porodila člověka

a člověk
vzal sekeru

(Jan Tluka) 

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Žasnu nad prameny...


Ivo Dostál, č. 1/2009, str. 1-2
Prameniště se zdrojovkou potoční. Foto archiv AOPK (vloženo dodatečně)
Prameniště se zdrojovkou potoční. Foto archiv AOPK (vloženo dodatečně)

O tom, že voda znamená život, není třeba nikoho přesvědčovat. Každý pramen je malý zázrak a přiznám se, že ač jsem profesí hydrolog, který celý život vodu měří a vyhodnocuje, tak stále žasnu nad tím, jak je možné, že ty prameny stále tečou, a to i vysoko v horách. Např. pramen řeky Moravy vyvěrá pouhých 40 výškových metrů pod vrcholem Králického Sněžníku. Nebo jak je to možné v různých suchopárech či skalách třeba ve Středomoří. A vyvěrají, i když třeba několik měsíců vůbec neprší. Kde se to v tom často skalnatém podloží bere, jak se ta kapička po kapičce sejdou a kde se hromadí? Každý pramen by měl být vážen a chráněn jako něco mimořádného. Může být lehce zničen, ale vytvořit ho neumíme. Však také pamětníci vzpomínají a staré mapy dokládají, co pramenů v naší krajině bývalo. A těch krásných jmen. Od názvů odvozených od místa, jako U hajnech, U kapličky, V oužlíbku, přes názvy nám již nic neříkající, jako Výnězda, Plzina, Melina, po názvy pramenů věnované svatým, např. U svaté Rosalie, Pramen sv. Ivana, U panny Marie, nebo osobám světským často ženského pohlaví, jako Hanička, Blaženka, Kačenka, či nějak postaveným, např. Baronova studánka, Císařská studánka. Nebo co takové krásné názvy, jako je Žabokrčka, Modrý crk či U sedmi mloků? U názvů typu Nadýmač, Zrzávka či Bublavý hned víme, o co se jedná, stejně jako Svatá voda, Dobrý, Zdravá voda či Z bahna, Na rašelině, V rákosí. Je v nich kus historie a poezie zároveň, a pokud o jejich názvech dosud neexistuje žádná studie, tak by určitě stálo za to ji napsat.

Jak svědčí poslední uvedené názvy, nemusí být prameny vždy jen soustředěnými vývěry - to jsou tzv. puklinové prameny, ale může se jednat o tzv. prameniště, což jsou plošné vývěry z vodonosných vrstev, tedy bažinky a vlhká místa, z nichž vytéká voda a které tolik prospívají udržování vody v krajině. Právě ony byly melioracemi často odvodněny. V některých oblastech, zvláště ve flyšových pohořích, jako jsou např. Bílé Karpaty, mají taková prameniště naprostou převahu nad prameny puklinovými.

O tom, jaké jsou trendy ve vydatnostech pramenů a v úrovni hladin podzemních vod, je také pojednáno v tomto čísle. Nutno však říci, že např. sucho, jak ho vnímáme na povrchu, nemusí vždy korespondovat se suchem v podzemních vodách, a to nejen kvůli určitému zpoždění. V posledních asi dvaceti letech je časté sucho zejména ve vegetačním období, což se v průměrných ročních hodnotách neobjeví. Známý povodňový rok 1997 byl díky ostatním suchým měsícům v roce z hlediska statistiky nakonec jen průměrně vodný. Výrazně suchými z pohledu podzemních vod byly roky 1973-74, 1983-84 (týkalo se hlavně Moravy), 1990-94 a 2003-2004.

Rozložení a intenzita srážek jsou jiné, než by se nám hodilo, a ani jich nemusí být méně. Prší buď ve formě velkých přívalových srážek, nebo v malých, byť i častých srážkových úhrnech. Velké srážky rychle odtékají, nestačí ani zasáknout a malé zase nepronikají do hlubších vodonosných vrstev a navíc bývají následovány slunným počasím, často větrným, takže se rychle vypařují. Výsledkem jsou suchá vegetační období mnoha posledních let. Není pak divu, že listnáče se začínají barvit či usychat již v červenci. V některých letech bylo sucho dokonce tak hrozivé (např. 1993 a 2004), že začalo ohrožovat smrky rostoucí v nížinách a středních polohách, tedy hlavně mimo oblast svého přirozeného rozšíření. Mimo dlouhodobé sucho a vysoké teploty denní i noční totiž byla tak nízká vzdušná vlhkost, že se přes noc netvořila ani rosa. Ostatně to už začínaly usychat i odolné borovice na skalách, např. v NP Podyjí.

A oslabení dřevin (v tomto případě suchem), stejně jako člověka, má za následek snížení imunity a na to již čeká řada zájemců. Např. kůrovec, kterého oslabené stromy neodolatelně lákají. I z tohoto pohledu je třeba se dívat na kůrovce a jeho přemnožení. Ale to už jsme se dostali od podzemních vod daleko. Vlastně to zas tak daleko není, protože není dobré žádnou problematiku vykousnout z celku a vnímat ji jen úzkým jednostranným pohledem. Pokud souvislosti vnímat budeme, bude náš pohled jiný, než je nám často předkládáno.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu