VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Původ uhličitých minerálek

I když jsme bohatí na minerální vody (jako nemnoho států v Evropě), nalézají se u nás jen ve vymezených oblastech. Vyskytují se především tam, kde se v zemské kůře za mladých horotvorných pohybů vytvořila nová pohoří, nebo tam, kde v nich byly oživeny starší poruchy. V místech s méně mocnou zemskou kůrou umožnily zlomy na svých kříženích výstup oxidu uhličitého z hlubokých podkorových úrovní. Jen tam, kde mocnost zemské kůry přesahovala i 30 km, se sepětí na zlomech neuvolnilo, jako např. v jihovýchodních Čechách a na jihozápadní Moravě, takže k výstupu plynů hlubinného původu nedošlo. Proto se především uhličité vody - kyselky a také termální prameny nalézají v pásu od západních Čech k severovýchodu a od severu Čech k jihovýchodu. Ve stejném směru pokračují na Moravu, resp. do Slezska.

Někde už kyselky nevyvěrají, ale travertin (jako v Kokorách na Přerovsku) dokládá, že po dlouhá tisíciletí se zde z vápenaté kyselky ukládal uhličitan vápenatý - hlavní složka travertinu.

Kterak vznikla smradlavka

Na východě Slezska i Moravy se vyskytuje pásmo sulfanových (sirovodíkových) vod. Sulfanové vody se ovšem od uhličitých liší především tím, že svou genezi neodvozují od podkorových hloubek se zdroji oxidu uhličitého, ale naopak od oběhu z povrchu zasakujících vod, které se dostávají do kontaktu s uhlovodíkovými plynnými a kapalnými látkami a také ve vodě rozpuštěnými sírany. V důsledku životních pochodů mikrobů dochází ke vzniku typické zapáchající plynné složky sulfanu. Lidové názvy těchto vod jsou odvozeny právě od charakteristického zápachu: smradlavka, vajcová voda, prdlavka apod.

Solné a radioaktivní vody

Méně časté jsou minerální vody nalézající se v sedimentech pocházejících ze změněné pradávné mořské vody. Někde je lidé označovali jako solné vody (např. na Karvinsku). Lázně na těchto zdrojích zbudované mají například v Hodoníně.

Jako poslední lze uvést radioaktivní vody, jejichž složení a význam byl pochopen přibližně až před sto lety po objevech Madame Curie (lázně Jáchymov jsou toho u nás jediným zářným příkladem).

Minerálky oblíbeny od pradávna

Obliba minerálních vod jako chutné stolní vody stejně jako léčivého prostředku pro člověka nikoho nepřekvapí, leda neznalého zarazí při prvním ochutnání zápach sirovodíkové vody. Stejně jako člověk si však na minerálních vodách pochutnávají zvířata, pokud k tomu mají příležitost. Na pastvě hovězího dobytka se dá sledovat, jak se k takovému prameni kráčí napájet nejeden kus.

Můžeme proto bez pochybností považovat za jisté, že lidé jako lovci mamutů před 25 000 lety pili u Předmostí (dnes součásti Přerova) místní kyselku. Vyvěrala nedaleko nálezů mamutích kostí z hodokvasů dávných obyvatel. Vývěr byl bohužel před koncem 20. století při výstavbě sídliště zničen. Z období neolitu před více než 5 000 lety byli zjištěni obyvatelé nedaleko pramene Smraďavky u Buchlovic. Ti lidé nemohli místní zdroj minout. Z doby bronzové před nějakými 3 000 lety pocházejí nálezy osadníků nedaleko výskytů kyselek v Horních Moštěnicích na Přerovsku. V jednom z pramenů v okolí Teplic v Čechách nalezli archeologové obětní bronzovou nádobu z doby Keltů starší než 2 000 let.

Na minerálních pramenech vystavěny lázně

Obrátíme-li pozornost do pozdějších časů, zjistíme, že postupně se o zdroje minerálních vod začali lidé starat podstatně více. Už Karel IV., po němž jsou Karlovy Vary nazvány, se koupal v tehdejších „Varných Lázních“. Následné stavební proměny postihly nejen lokality známé i většině laiků (Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Jáchymov, Teplice v Čechách, Poděbrady, Velké Losiny, Karlova Studánka, Darkov, Teplice nad Bečvou, Luhačovice), ale i menší lázně, jako jsou Konstantinovy lázně, Kynžvart, Kyselka, Bílina, Libverda, Janské Lázně, Bludov, Slatinice, Klimkovice, Ostrožská Nová Ves, Hodonín a nyní i Lednice.

Existovaly lázně a lázničky, které zanikly před jedním až dvěma staletími (v Čejči u Hodonína nebo v Ondrášově u Moravského Berouna) nebo zcela nedávno (Janské Koupele na Opavsku, nebo opuštěná a zdevastovaná Běloves).

U některých zdrojů se nalézají plnírny kyselky. Tak je tomu např. ve Vratislavicích na Liberecku, na Karlovarsku a v Poděbradech, na Moravě v Ondrášově, Horních Moštěnicích a v Luhačovicích. V posledních letech se některé plnírny postaraly o větší vydatnost svých zdrojů, když nechaly navrtat výrony vod z podstatně větších hloubek, než bývalo zvykem. Tím zajistily i jejich ochranu před míšením s prostými vodami zasakujícími z povrchu.

Početné prameny a spíše pramínky hlavně sulfanových vod na východní Moravě zůstávají stále spíše „v péči“ přírody než člověka. V těchto případech se pro nesnadnou přístupnost (nalézají se daleko od obcí v korytě potoka) dosud zachoval člověkem neovlivněný vzhled okolí pramene.

Voda posvátná

Zvláštním znakem některých zdrojů minerálních vod jako léčivých zdrojů je jejich posvátnost. Posvátnosti se někdy dostalo i obyčejným pitným vodám, když se v okolí minerální zdroje nevyskytovaly. Jako příklad lze uvést Brankovice na Vyškovsku (Svatá voda s kapličkou viz Veronica 5/2008, s. 32) nebo kapličku sv. Tekly také nad pramenem prosté vody na Hrotovicku. Posvátnost minerálních vod se projevuje buď pojmenováním (někdy jasným, občas skrytým) a obvykle i církevním znakem, stavbou.

Tak Mariánské Lázně nepochybně mají název od dávno umístěného obrázku mariánského (panenky Marie) nad pramenem kyselky. Místní Křížový pramen získal jméno od kříže nad ním kdysi postaveného.

V zaniklých sulfanových lázničkách Dobrá voda v Pozďátkách u Třebíče mají postavenu kapličku hned vedle stavby se studnou zachycující zdroj vody. Nyní nejstarší objektem v Luhačovicích je barokní kaple postavená nedaleko minerálního pramene. Nezřetelným názvem se pyšní sulfanová studánka v Čejči. Říkají ji Heliga. Pochází z doby, kdy zde sídlili i němečtí obyvatelé, kteří ji nazývali Heilige, tj. Svatá.

Na závěr alarmující poznatek z poslední doby

Když se před cca 30-35 lety zpracovával prvý úplný přehled všech minerálních vod v naší republice, uspořádaný podle tehdejších krajů, bylo zjištěno asi o třetinu více zdrojů minerálních vod než v roce 2007. Minerální zdroje byly zničeny stavební činností nebo zaplaveny přehradou (jako v Razové). Malé pramínky zanikly, protože přestaly být ošetřovány jako kdysi. Ke zdevastování pramenů vedla neochota místních obyvatel zajít si více než  kilometr k vrtu s kyselkou (např. na Královéhradecku), obnovit pumpu u studny (jako v Mladecku), nebo zasypání studny, zrušení lázní i přístupu ke zdroji (jako v Sedlci na Mikulovsku).

Jen na Karlovarsku se dosud uchovalo dost kyselek v zapomenutých koutech krajiny, a to dokonce i v jímkách starých více než jedno dvě století vyrobených z části vydlabaného jedlového kmene. A ještě na východní Moravě se dají místy nalézt prameny sulfanových vod a výjimečně i kyselek.

Ing. Radan Květ, CSc., se k problematice minerálních pramenů dostal v dřívějším Ústředním ústavu geologickém (dnes Česká geologická služba).