|
Vstup pro předplatitele: |
Skřapák na krku koňské kostry
Vlk puklý z ovčích strun
O drny drnká ostříž
Sluncem se práší z kalafun
Plameny uhašená žízeň
Popelem šumí listí klád
Mýtinu sžírá sebetrýzeň
Prameny snědl hlad
Den dokončený hrudou
Šeptem oznělý sten
Hřmot nesmířený s hudbou
nevyslyšený gen
(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991)
Naše lesy jsou vytvářeny stromy, i když ne všechny stromy tvoří les. Není divu, že některé názvy stromů jsou na našem území těmi nejstaršími slovy. Poučení o tom najdeme třeba v etymologickém slovníku Václava Machka.
Jedle je praslovanské slovo, které má paralely i v jazycích baltských (např. lotyšsky egle) i na druhém konci Evropy, v řeckém elaté. Ukazuje to na jeho předindoevropský původ u praevropských obyvatel; ta slova tu už byla, když Indoevropané teprve přicházeli z východu. Podobně je tomu třeba u názvů tis (latinsky taxus), jasan a javor (německy Ahorn, latinsky acer).
Ale jinak je na tom buk, který asi původně rostl jen na západě Evropy a jeho název byl přejat odtamtud (německy Buche). Ostatní názvy měly rozšíření menší: lípa u Slovanů a Baltů, sosna jen u Slovanů, jalovec u severních Slovanů, kosodřevina v polštině a slovenštině. Břím či břin byl horský strom, který v Čechách nerostl, název měl nářeční moravský a spisovný český název modřín dostal až od obrozence Jana Svatopluka Presla.
Nejen že názvy stromů jsou slova prastará, ale poodkrývají nám mnohé z dějin, o nichž jinak mnoho nevíme.
Dušan Šlosar