Vstup pro předplatitele: |
Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst
V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo
Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti
(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991)
Naše lesy jsou vytvářeny stromy, i když ne všechny stromy tvoří les. Není divu, že některé názvy stromů jsou na našem území těmi nejstaršími slovy. Poučení o tom najdeme třeba v etymologickém slovníku Václava Machka.
Jedle je praslovanské slovo, které má paralely i v jazycích baltských (např. lotyšsky egle) i na druhém konci Evropy, v řeckém elaté. Ukazuje to na jeho předindoevropský původ u praevropských obyvatel; ta slova tu už byla, když Indoevropané teprve přicházeli z východu. Podobně je tomu třeba u názvů tis (latinsky taxus), jasan a javor (německy Ahorn, latinsky acer).
Ale jinak je na tom buk, který asi původně rostl jen na západě Evropy a jeho název byl přejat odtamtud (německy Buche). Ostatní názvy měly rozšíření menší: lípa u Slovanů a Baltů, sosna jen u Slovanů, jalovec u severních Slovanů, kosodřevina v polštině a slovenštině. Břím či břin byl horský strom, který v Čechách nerostl, název měl nářeční moravský a spisovný český název modřín dostal až od obrozence Jana Svatopluka Presla.
Nejen že názvy stromů jsou slova prastará, ale poodkrývají nám mnohé z dějin, o nichž jinak mnoho nevíme.
Dušan Šlosar