Čtení na tyto dny

Rok plný dnů

Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.

Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.

Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.

Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.

(Vít Obrtel)

 

Svědectví stromů


Dušan Šlosar, č. 6/2012, str. 3

Naše lesy jsou vytvářeny stromy, i když ne všechny stromy tvoří les. Není divu, že některé názvy stromů jsou na našem území těmi nejstaršími slovy. Poučení o tom najdeme třeba v etymologickém slovníku Václava Machka.

Jedle je praslovanské slovo, které má paralely i v jazycích baltských (např. lotyšsky egle) i na druhém konci Evropy, v řeckém elaté. Ukazuje to na jeho předindoevropský původ u praevropských obyvatel; ta slova tu už byla, když Indoevropané teprve přicházeli z východu. Podobně je tomu třeba u názvů tis (latinsky taxus), jasan a javor (německy Ahorn, latinsky acer).

Ale jinak je na tom buk, který asi původně rostl jen na západě Evropy a jeho název byl přejat odtamtud (německy Buche). Ostatní názvy měly rozšíření menší: lípa u Slovanů a Baltů, sosna jen u Slovanů, jalovec u severních Slovanů, kosodřevina v polštině a slovenštině. Břím či břin byl horský strom, který v Čechách nerostl, název měl nářeční moravský a spisovný český název modřín dostal až od obrozence Jana Svatopluka Presla.

Nejen že názvy stromů jsou slova prastará, ale poodkrývají nám mnohé z dějin, o nichž jinak mnoho nevíme.

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu