|
Vstup pro předplatitele: |
Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem
(Zdeněk Volf)
(Robinia)
rýny opřené o nebesa
bílé akáty
tříčtvrteční déšť
pexeso očí
už jsme se na sebe tak dívali
obracíme
se
pozinkované odrazy
vertikály
(Acer)
rychle kolem oken
autobus
jako červeň pěstí do javoru
vsí potmě
mžiká jediná zářivka bankomatu
neúplný výpadek proudu
nízký tlak
inverze
palce světla ve vinném lisu
den po dni
kape déšť skrz rýnu
(Malus)
mince pod jazyk
plastová káva
vakát
před odjezdem
o mrtvých jen dobré
nevěděl jsem
(o to víc planých řečí)
z toho se nevymluvím
zatím jsou zralá
jen červivá jablka
podobenství?
(Sambucus)
vidění:
poslední večerní
autobus
rychlé pronikání
do tmy
hukot
bílé jazyky v každém keři
svatodušní bezy
(Betula)
rádio:
předpověď přítomnosti
kamna nejdou
padají hrušky
bojí se mne
modrooká koťata
kdekoliv vyjdeš
semena drobná
jak zorničky myší
každý kout vymetou
březová košťata
básník, editor, výtvarník, šéfredaktor revue Weles. Pracuje jako pedagog Mendelovy univerzity v Brně. Knižně vydal básnické sbírky Drkotání větví (1998), V průsečíku ryb (2002), Mezi rezedami (2005), Rozhovory běloby (2006), Linea nigra (2008), Vrstevnice (2010).
Má rád staré herbáře, inspirován jejich formou i poetikou vytvořil před deseti lety grafi cký cyklus Z herbáře a básnický cyklus Botanika, z něhož vybral několik básní pro toto číslo Veroniky, p.cermacek(zavináč)centrum.cz