Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Sdýchávání se s lesem. Galerie o Janu Krtičkovi


Jan Krtička, č. 6/2012, str. 20-21

Na realizacích Jana Krtičky, které bohužel znám jen z dokumentace, mě nejvíc přitahuje jejich nenápadnost. Pokud například Karel Malich mluví o smyslu své práce jako o potřebě „sdýchávání se s kosmem“, pak Krtička by mohl hovořit přímo o své fyzické potřebě sdýchávání se s lesem a přírodou vůbec. Nikoliv však s přírodou jako takovou, ale s jejím určitým, vlastníma nohama prošlapaným výsekem, důvěrně zažitým prostorem. Tuším, že tím jsou pro něho Jeseníky. Místo, kde v prudkých stržích je duše lisována masivy kopců ze všech stran a zvěř na konci dlouhé zimy hyne vyčerpáním. Vlastně už před pár lety mě při prohlížení fotografické dokumentace Krtičkových prvních realizací v přírodě napadlo, že jejich autor zřejmě ani příliš netouží po tom, vystavovat je v galeriích, neboť jeho pravými diváky jsou obyvatelé lesa a hajní.

Ladislav Daněk
Katalog IV. Zlínského salonu mladých (2006)

 

Baldachýn, 2001, listí, motouz

Jaro 2001. Při budování labyrintu mi došlo, že vytvářím něco, co připomíná archetypální místo, což mě zaujalo, a pokoušel jsem se tento moment dál na stejném místě rozvíjet. To, co zbylo z labyrintu, jsem nasypal na síť ve výšce něco přes dva metry nad zemí. Vznikl prostor vymezený vznášejícím se čtvercem.

Labyrint, 2001, listí, motouz

Vznikl v lednu 2001 v lese na Svatém Kopečku u Olomouce. Byl mou první větší realizací v krajině. Chtěl jsem nějak strukturovat prostor uprostřed lesa. Labyrint není komponovaný náhodně, snažil jsem se (jak to jen stromy umožňovaly) budovat v půdorysu pravidelnou strukturu. K realizaci jsem použil jen černý motouz a listí shrabané pod stromy. Jelikož listí bylo mokré, začal se labyrint krátce potom, co jsem ho dokončil, pomalu rozpadat.

Sklo, 2001, sklo, motouz

Jaro 2001. Dostal jsem od Jana Ambrůze tabulové sklo a zadání, abych s ním něco udělal v lese. V tu dobu mě stále ještě zajímaly labyrintální struktury. Navázal jsem motouzem skla nad sebe vždy mezi dva stromy a vystavěl tak v lesíku u potoka několik stěn, které v sobě odrážely své okolí. Když jsem instalaci dokončil, začal foukat vítr, rozpohyboval stromy a skla začala padat na zem.

Síť, 2002, motouz
Ze sněhu, 2002, sníh, dřevo

Leden 2002. Chtěl jsem opět v lese na Kopečku u Olomouce udělat stůl na stejném principu jako Baldachýn. Začalo však sněžit a z připravené sítě vznikla křehká pavučina roztažená mezi stromy. Nechal jsem ji tak a na jiném místě postavil Ze sněhu.

Hannukuru, 2003, led

Jaro 2003. V Laponsku v národním parku Pallas Ounastunturi jsem na menším zamrzlém jezeře vysekal do ledu dvacet metrů dlouhé pásy, hluboké asi deset centimetrů. Jak led tál, zaplňoval zářezy vodou, v níž se odráželo nebe.

 


Mgr. et MgA. Jan Krtička

(1979 Olomouc)

Absolvoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého, sochařství na Fakultě výtvarného umění VUT, studuje vizuální komunikaci na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně. Od instalací v krajině přes instalace v industriálních prostorách a práci s objektem se dostal k současnému zaujetí zvukem a zvukovými instalacemi, yankrticka(zavináč)gmail.com


 

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu