Čtení na tyto dny

Česna

Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst

V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo

Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Kupsova skála v péči ČSOP Vlašim


Martin Klaudys, č. 6/2012, str. 26

V naší krajině jsou místa nenápadná a oku skrytá, která přitom představují poslední útočiště vzácných druhů. Jedním z nich je Kupsova skála na Podblanicku, jihozápadně od Vlašimi v údolí Poláneckého potoka. Je pozoruhodným půlhektarovým okrskem osmdesát let starého, přírodě blízkého dubového lesa obklopeného kulturní smrčinou.

Kupsova skála dříve sloužila jako malý selský lom, kde si místní obyvatelé lámali kámen pro svá stavení. V leckterém statku v blízké Nesperské Lhotě bychom ho dnes našli. Po ukončení činnosti byl ponechán svému osudu.

Zatímco na okolních pozemcích lesníci pěstovali hospodářské smrčiny, na svažitém, skalnatém terénu Kupsovy skály se smrku příliš nedařilo, na mělké, kamenité půdě totiž trpí vývraty. Mezi vysazenými smrky se tak řídce udržely původní dřeviny jako duby, borovice, buky a s nimi keře a byliny doubrav. V ostrém protikladu k chudým kulturním smrčinám vyniká Kupsova skála zejména z jara prvosenkami, jaterníky a pitulníkem žlutým.

Nejvzácnější tu ale je lýkovec jedovatý. V roce 1962 je z Kupsovy skály dokladováno asi 100 keříků. V průběhu dalších let bylo místo v pozornosti dobrovolných ochránců přírody (např. přírodovědného oddílu učitelky Dočkalové z Vlašimi), kteří s obavami sledovali zvyšující se zastínění odrůstáním smrků. V osmdesátých letech vzešly z odborné veřejnosti podněty vyhlásit Kupsovu skálu jako chráněné území, nicméně k tomu nedošlo.

O Kupsovu skálu se od počátku své činnosti v roce 1990 začali zajímat členové základní organizace ČSOP Vlašim. Kupsova skála byla zařazena i do programu ČSOP Vlašim Pozemkový spolek pro přírodu a památky Podblanicka. Potřebná opatření na podporu lýkovce (proředění smrku) ovšem narážela na nesouhlas vlastníků pozemků, neboť snižovala hospodářský zisk z lesa. Teprve v roce 2005 se podařilo v jednání učinit krok vpřed. V té době proběhla na Kupsově skále kalamitní těžba a plocha byla hustě osázena mladými smrčky, což již představovalo pro lýkovec přímé ohrožení. Po jednáních s vlastníky byla Kupsova skála zařazena do seznamu pozemků určených pro výkup ze sbírky Místo pro přírodu. Následujícího roku tu byly vykoupeny dva pozemky a roku 2010 třetí. Dnes je celá Kupsova skála ve vlastnictví ČSOP. Výkupem ale práce na ochraně tohoto místa neskončila, spíše naopak. Prvním nezbytným zásahem bylo vyřezání a vytrhání vysázených smrků. Dále bude nutné prosvětlení zbylých vzrostlých smrků, dosadba listnatých dřevin, zajištění mladých stromků před zvěří, úklid odpadků. Kromě toho ČSOP Vlašim lýkovec pravidelně sleduje, počet kvetoucích keřů se v současnosti pohybuje okolo 180.

Na Kupsově skále dnes najdete i informační tabuli, a pokud jste příznivci geocachingu, i ukrytou schránku s pokladem - kešku. ČSOP Vlašim zařadil Kupsovu skálu do hry Lesní poklady, ve které účastníci navštíví různé druhy lesů na Podblanicku. Návštěvu doporučujeme nejlépe v předjaří, kdy lýkovec kvete. Můžete se zúčastnit i jarní vycházky za lýkovcem, kterou v době kvetení ČSOP Vlašim pro veřejnost organizuje.


Lýkovec jedovatý

Keřík dorůstající do 150 centimetrů s řídkými větvemi a listy na konci větví nahloučenými. Rozkvétá časně zjara (únor-březen) růžově fialovými trubkovitými květy. Květy příjemně voní a lákají motýly. Plodem je červená peckovice. Lýkovec je velmi jedovatý, zejména plody. Jako léčivá rostlina je používán od druhé poloviny 17. století, usušená kůra se používala k léčbě kožních chorob a revmatismu.


Martin Klaudys
ČSOP Vlašim

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu