VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V každé ze skutečně velkých vinařských zemí Evropy - Francii, Itálii a Španělsku je dnes více než 50 000 ha ekologických vinic, což ale znamená, že ani v jedné z těchto zemí není výměra ekologických vinic vyšší než 0,75 %. Pro úplnost srovnání - absolutní lídr evropského ekologického zemědělství, kterým je Rakousko, má dnes podíl 6,5 % ekologických vinic (z 38 000 ha) blízký našemu, Německo má asi 4,5 % ekologických vinic (ze 104 000 ha) a Švýcarsko se všemi svými podporami, mnohem vyšší kupní silou obyvatel, třemi výzkumnými vinařskými ústavy a specializovaným výzkumným ústavem ekologického zemědělství FIBL má z celkové plochy zhruba 18 000 ha vinic obhospodařovaných ekologicky jen 180 ha, tj. 1 %.

Zajímavé je i srovnání situace ve vinařství s dalšími trvalými kulturami v ČR, s ovocnářstvím a chmelařstvím. Ekologické ovocnářství je v podstatě černou můrou úředníků zodpovědných za ekologické zemědělství v ČR. Přestože v režimu ekologického zemědělství máme 3 847 ha z celkové výměry 17 925 ha sadů, nevyrobí se v ČR ani tuna kvalitního, skutečně tržně uplatnitelného ovoce v certifikované biokvalitě. Téměř veškerá plocha našich „ekologických sadů“ je dnes jen kanálem na dotační peníze, kterým ročně vcelku bez velkého užitku proteče asi 90 milionů korun. Není to sice penězovod srovnatelný s tím, co se „povedlo“ v trvalých travních porostech, ale i 90 milionů ročně stojí za zamyšlení. Ve chmelnicích je situace opět zcela jiná, co se týče výměry ekologických chmelnic podobná stavu vinařství do roku 2006. V současnosti máme ve dvou podnicích asi 8 ha ekologicky obhospodařovaných chmelnic, což představuje podíl zhruba 0,15 % všech chmelnic ČR.

Příkladem neuvěřitelné toxicity některých insekticidů je italská kauza Insegar z počátku 90. let. Ovocnáři v Jižních Tyrolích a v oblasti Trentino, kde je více než 40 000 ha jabloňových sadů, si tehdy oblíbili přípravky na bázi analogů hmyzích hormonů. Tyto látky jsou vysoce toxické pro motýly a několik málo dalších skupin hmyzu, ale jsou relativně neškodné pro obratlovce a většinu dalších řádů hmyzu. Jednoho dne však došlo k masovému hynutí bource morušového chovaného na severu Itálie pro hedvábí. Chovatelé bource dali udělat rozbor reziduí pesticidů na listech zkrmovaných moruší a zjistilo se, že moruše jsou zasaženy úletem Insegaru. Při zpětné analýze počasí ve dnech, kdy ke znečištění došlo, se ukázalo, že nejblíže byl používán Insegar v 300 km vzdálené ovocnářské oblasti Trentino. Výrobce insekticidu samozřejmě tvrdil, že nic takového není možné. Celá kauza se dostala před soud, výrobce prohrál, musel uhradit škodu a Insegar od té doby v Itálii (na rozdíl od České republiky) není povolen. A alpské svahy překrásných údolí Jižních Tyrol a Trentina jsou i patnáct let od ukončení používání všech insekticidů na bázi analogů hmyzích hormonů z hlediska motýlů mrtvou krajinou. U nás stále ovocnáři považují tuto skupinu insekticidů za ekologicky velmi vhodnou a na dalších sedm let má být používání těchto insekticidů v sadech pro jejich „ekologickou vhodnost“ v režimu integrované produkce dokonce dotováno.

Milan Hluchý