Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Strakapoud a vinice


Karel Hudec, č. 1/2013, s. 4

Co má strakapoud na obálce společného s vinicemi? Kmeny révy jsou tak tenké, že by na ně strakapoud téměř nedosedl a i při sebeusilovnějším klepání by na nich sotva co našel k snědku. A na betonových sloupcích, které jsou pořádkovou dominantou současných rozlehlých vinohradů, teprve ne - i když na ně výjimečně dosedne. Ovšem tento nehostinný vztah vinohradů ke strakapoudům není trvalý. Kdo ještě mohl procházet rozlehlé oblasti jihomoravských vinohradů před začátkem „zprůmyslnění zemědělské velkovýroby“ v padesátých letech minulého století, viděl krajinu poněkud jinou. Mezi řadami vinné révy, rozčleněnými na menší plochy jednotlivých sadů, stály řady stromů. Byly to meruňky, třešně, hrušně, někdy i mandloně nebo i další stromy. Dominantou každého vinohradu však byly ořešáky. A nebylo vzácností, že v dutinách jejich starých kmenů se usadil pár strakapoudů, který v pátrání po hmyzí potravě prošmejdil všechny stromy kolem. Kdepak jsou dnes stromy - v obrovských plochách souvislých vinohradních plantáží by překážely při mechanizovaném ošetřování.

A možná je zřejmé ještě jedno spojení strakapouda s obrazem jihomoravské krajiny. Od padesátých let byl náš strakapoud velký nahrazen ve vesnicích i v polní krajině do značné míry dalším druhem, který se k nám tehdy nastěhoval z Balkánu, ale zřejmě bez souvislosti se zemědělskou velkovýrobou. Je to velmi podobný a běžně téměř nerozlišitelný strakapoud jižní. Ten se liší hlavně v jednom detailu: nemá na bílých stranách krku příčný černý pásek. Hnízdo tohoto druhu je možné zjistit i uprostřed měst v dutinách stromů, někdy i v nejmenších alejích. Ale je to pravděpodobné pouze na Moravě: šíření tohoto druhu se na dlouhá desetiletí zastavilo na Českomoravské vrchovině, v Čechách se tento druh dodnes téměř nevyskytuje.

Takže je vidět, že i obraz strakapouda může vyvolat nejen obraz vinice, ale i obraz krajiny a jejích změn. Většinou se v této souvislosti píše o změnách dlouhodobých, ale ty zřejmě mohou proběhnout velmi rychle. Uvidíme…

Karel Hudec
ornitolog

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu