VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Stejně jako je Žatecko nemyslitelné bez chmelnic, není možné si na druhém konci republiky představit jižní Moravu bez vyrovnaných řad vinohradů. Téměř dvacet tisíc hektarů charakteristických polních kultur díky své dlouhověkosti, zvláštní údržbě a nárokům ovlivňuje faunu i flóru značné části nejteplejší oblasti naší země. V tradiční zemědělské krajině je vinohrad jakýmsi přechodem mezi pastvinou a klasickou ornou půdou a je možné jej chápat jako určitou náhražku lesostepních stanovišť, které lidskou činností v krajině do značné míry vzaly za své.

Nejen skřivan, čáp a husy

Kontakt zemědělce s ptáky lze vystopovat až ke kořenům zemědělství. Jeho projevy nacházíme jak v pranostikách, od Hromnic s vrznutím skřivanů až po svatého Řehoře a odlet čápů za moře, tak i v lidových písních, kde Andulka ponoukaná k vyhnání hus z ječmene vlastně ukazuje na jejich oblíbenou potravu. Je tedy logické, že v projektu, který se snažil podpořit biologické klady ekologicky šetrnějších způsobů pěstování vinné révy, byla krom botaniky, motýlů a brouků hodnocena také ptačí složka fauny.

Z hlediska výskytu opeřenců byl předpoklad jasný - zvyšující se druhová pestrost i početnost v rámci jednotlivých druhů ve směru od konvenčního k bio vinařství, přičemž nejvyšší hodnoty byly očekávány na lesostepi. Ve třech oblastech (Hnízdo - okres Znojmo, Popice - okres Brno-venkov a Mikulov - okres Břeclav) bylo vybráno po čtyřech lokalitách, v nichž byli ptáci sledováni vždy na kilometrovém úseku. Jednalo se o tři typy rozdílně obhospodařovaného vinohradu a jednu lesostepní lokalitu. Již v této fázi však došlo k metodickým obtížím. Posun vinohradnictví směrem k bioprodukci dosáhl již takových rozměrů, že najít ve zmiňovaných oblastech tři konvenční vinohrady, do kterých by bylo možné umístit kilometrový pás, tzv. transekt, byl nadlidský úkol. Jednoduché řešení, které by napomohlo dvěma jižním skupinám lokalit, tedy Mikulovu a Hnízdu, spočívající ve využití konvenčních dolnorakouských vinic, narazilo na překážku v terénu nepostřehnutelnou - státní hranici. Proto byly coby konvenční lokality vybrány i nově zakládané vinice (Mikulov), které spíš než lesostep připomínaly nově založenou vrbovou plantáž. Zdálo se tedy, že konvenční lokality budou silně hendikepované. Jak se však často stává, šedivá je teorie a zelený je strom života. Již první příjezd na lokality ukázal, že především v případě ptáků budou výsledky silně ovlivněny podmínkami prostředí v jejich okolí. Následně se to také potvrdilo. Na lokalitách bylo zjištěno celkem 69 druhů ptáků, z toho 67 druhů mělo vazbu na lokality. Dva druhy z tohoto počtu, racek chechtavý a volavka popelavá, byly pozorovány pouze na přeletech a z hodnocení byly vyňaty.

Při srovnání jednotlivých lokalit byly podle předpokladu nejlepší výsledky u přirozených lesostepních lokalit, nicméně druhé místo patřilo naprosto nelogicky konvenčním vinicím, tedy lokalitám pod největším „chemickým tlakem“. Při bližším pohledu však tato skutečnost nabývá jasnějších obrysů. Například konvenční lokalita skupiny Popice zahrnovala i takové druhy, které se na ostatních lokalitách (ani na lesostepních) neopakovaly, a to čejku chocholatou a dokonce dva páry bělořita šedého. Také početnost výskytu běžného druhu, jakým je špaček obecný, byla na této lokalitě řádově vyšší než na ostatních. Vysvětlení je prosté. Lokalita byla ze tří stran obklopena mohutným pásem křovin a stromů, který výrazným způsobem nadlepšil druhové složení a zároveň potravní podmínky. Dalším metodickým kotrmelcem byla přítomnost polního hnojiště, které potravní nabídkou posunulo lokalitu do vyšší kategorie přitažlivosti pro ptáky. Tak bylo výrazně vylepšeno druhové spektrum i početnost ptáků jednotlivých druhů pozorovaných na této vinici. Podobnou druhovou, resp. potravní podporu v podobě keřového lemu měly i další dvě konvenční lokality.

První sezona sledování ptactva vinic s různým způsobem obdělávání nesplnila očekávané předpoklady. Příznivý vliv režimu integrované produkce (zjednodušeně s omezením chemických přípravků) a zvláště pak režimu „bio“ s praktickým vyloučením chemických přípravků na druhovou pestrost a početnost ptáků na vinicích nebyl prokázán. Důvod tohoto stavu je však nutné spatřovat spíše v charakteru podmínek okolního prostředí jednotlivých hodnocených vinic než ve způsobu pěstování vinné révy. Tuto skutečnost nebylo možné předem zapracovat do metodiky sledování ptáků v prostředí vinic. Poněkud úsměvné bylo, že oddělení vlivu okolního prostředí na podmínky jednotlivých sledovaných vinic nebylo možné provést ani následně, protože v projektu bylo od dalšího sledování ptáků upuštěno. Na základě částečných výsledků si však dovoluji tvrdit, že po vyloučení vlivu okolí by kladný vliv ekologizace pěstebních režimů vinic na druhové složení i početnost ptáků byl prokázán. Za zmínku stojí také jinde nepozorovaná vysoká početnost skřivanů polních na vinici obhospodařované v režimu integrované produkce v prostředí velké, kompaktní plochy vinohradů v oblasti Popice.

Ptactvo přelétavé

Oproti ostatním hodnoceným živočichům mají ptáci jistou zvláštnost: jsou mnohem více pohybliví, což musí metodika zohlednit. Krásným příkladem bylo pozorování kvíčaly, která se zobákem plným žížal pro mláďata vylétla z keřů severozápadně od budovy vinařství Sonberk, přelétla pás keřů podél cesty ve vinicích a pokračovala až ke keřům podél železniční trati Brno-Břeclav. Vzdálenost, kterou překonala, byla odečtena z mapy, šlo o 1 250 m. Nalézt jednolité plochy dostatečných velikostí, kde by nemusel být brán v potaz vliv okolních biotopů, je ve středoevropském prostoru téměř nemožné. Tím se dostáváme k metodickému kritériu, které budou muset řešit všechny studie, jež si vytknou za cíl ptáky vinic obhospodařovaných různými způsoby vyhodnotit. Jde o způsob vyjádření míry vlivu okolního prostředí na ptačí obyvatele hodnocených vinic tak, aby bylo možné přímo sledovat hodnocený vliv různých způsobů obhospodařování vinic.

Kromě výsledků týkajících se ptactva vinic byly v rámci studie zaznamenány další zajímavé údaje. Šlo o první zjištění populace šidélka huňatého na Břeclavsku, pozorování samičky vážky žlutoskvrnné u Popic a ploskoroha pestrého u Mikulova.

Ing. Václav Prášek, Ph.D., (1966) - bývalý dlouholetý odborný pracovník zoologického oddělení Moravského zemského muzea, nyní zoolog na volné noze, vaclav.prasek(zavináč)seznam.cz