VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Prvopočátky se datují k tažení římských legií pod Pálavu a v mladší historii k působení novokřtěnců (habánů) v 16.-17. století, kteří mezi místní obyvatele zavedli nové způsoby pěstování a zpracování vinné révy. Do dnešní doby jižní Morava a následně i další území České republiky vstřebaly ty nejlepší tradice a postupy ve vinohradnictví a výrobě vína.

Vinice se na Pálavě v době kolem roku 1840 ustálily na výměře asi 1 300 ha, která pak ale významně poklesla pro malou oblibu vína a snad i nemožnost střídání plodin, což bylo v té době běžně zvykem. Svoje jistě přinesly i kalamitní stavy a škody způsobené při šíření mšičky révokaza. Velmi výrazně výměry vinic snížila pozemková reforma - přerozdělení části půdy z držby šlechty a církve drobným vlastníkům, kteří ji logicky pro svoje hospodaření rozparcelovali na malé plochy a pěstovali na ní jiné plodiny. Tento stav trval až do počátků socializace, kdy se zase postupně začaly vinice vysazovat. Na počátku 21. století se opět dostaly k výměře okolo 1 400 ha.

Jak jsme začali nově

Vinohradnictví v posledních desetiletích prodělalo velký posun k lepšímu. A to z pohledu vinařů i podle názoru ochrany přírody. Za většinou takových změn stojí Milan Hluchý, který se začal ekologizací vinic zabývat již jako člen Poradního sboru CHKO Pálava v prvních letech po vyhlášení chráněné krajinné oblasti. Z jeho podnětu se v letech 1994-1996 začaly řešit otázky biologické ochrany vinic s vlajkovým roztočem Typhlodromus pyri. Největším kladem nového přístupu bylo dobrovolné zapojení vybraných vinohradníků, nevyžadující nařízení ze strany ochrany přírody. V nových společenských podmínkách na konci tisíciletí se toto téma stalo i vhodným podnikatelským prostředím a s větším zapojením vinařů se začaly v Mikulově pořádat vinařsko-ochranářské konference. První zorganizovalo Sdružení vinařů Mikulovské vinařské podoblasti v roce 2006 pod záštitou Vinařského fondu ČR jako součást Pálavského vinobraní; bylo zde předneseno 6 příspěvků, včetně jednoho rakouského. Následně byl vypracován projekt ECOWIN pro roky 2009 až 2012, který byl každoročně vyhodnocován na mezinárodních mikulovských konferencích VINOENVI. Dobrým pravidlem se stalo, že na všech ročnících dostaly prostor vedle praktických zkušeností vinohradníků i výsledky biologů a ochrany přírody.

Spolupráce nebo spory

Z pohledu Správy CHKO Pálava tak došlo k podstatně užší spolupráci s vinaři. Do projektu byly zařazeny dvě vinice z území CHKO, obě na Mikulovsku (tratě Valtická, Pod Svatým kopečkem), a zejména kontrolní plocha v nedaleké přírodní rezervaci Svatý kopeček. Sledovány byly botanické poměry a rozmanitost motýlů. Jinou podobu spolupráce využilo vinařství Gotberg v Popicích, které opakovaně převezlo seno ze stepních trávníků pálavských rezervací do svých vinic a tam je s cílem posílení druhového složení rozprostřelo a zapravilo do meziřádků, které byly následně pouze koseny. Osobitou spoluprací je i koncová část zpracování vína, marketing. Význačné vinařství Vinselekt Michlovský po dohodě s ochranáři použilo na svoji vinětu endemický pálavský druh hvozdík Lumnitzerův pálavský.

I přes tato opatření je však stále dostatek témat, která stojí za to diskutovat a sledovat. Například průběžná obnova vinic s sebou nese mnohdy nevhodné zásahy i do okolní zeleně na svazích teras nebo na okrajích vinohradů. Nově se stále častěji objevuje požadavek na výsadbu vinic na polích, tedy na orné půdě, což vyžaduje souhlas orgánu ochrany přírody. Obecně tuto změnu hodnotíme jako dobrou, ale druhotně tím vzniká jednotvárná krajina, tvořená různě velkými bloky viničních řádků, často oplocenými pro ochranu před okusem zvěří. Podstatně složitější jsou případy, kdy je vyžadováno, a někdy i bez souhlasu provedeno, vysazení vinice na plochy významné pro ochranářské zájmy, na plochy vedené v katastru jako ostatní plocha nebo trvalý travní porost. Mnohdy navíc s dojmem oprávněnosti a odkazem na začlenění těchto ploch do viničních tratí. I zde je řešením hlavně spolu mluvit. Okrajovým střetem, který však platí spíše pro malopěstitele a malovýrobce vína, je i nevhodné a nepovolené vyhazování výlisků volně do krajiny a tak zakládání nepovolených skládek odpadků. I to má ale své řešení.

Dudek a oskeruše do vinic

Ochrana přírody může vinařům přinést spoustu zajímavých podnětů. V posledních letech ornitologové s podporou Správy CHKO Pálava v některých vinicích umístili hnízdní budky pro dudka chocholatého, který v doubravách Milovického lesa a jeho okolí má nejsilnější českou populaci. A právě vinice stejně jako stepní trávníky Pavlovských vrchů jsou prostorem, kde dudci mohou zakládat nová hnízda a kam zalétají sbírat potravu. Kromě přímého likvidování hmyzu z vinice má jistě i svoje nezaměnitelné kouzlo tohoto ptáka ve vinohradu pozorovat. I přesto se vyskytli vlastníci vinic, kteří nedali souhlas s umístěním budníku na svoje pozemky. Jiným příkladem spolupráce, která se již rozběhla, je vysazování sazenic ovocných stromů k vinohradům. Vlajkovým stromem se prozatím stal jeřáb oskeruše, který je již v několika desítkách sazenic vysazen do krajiny okolo Pavlovských vrchů. Někteří vinaři sami sazenice opatřují nebo je přebírají k výsadbě od ochranářů s jedinou podmínkou, totiž se závazkem trvalé péče a sdělení přesného místa výsadby kvůli evidenci.

Vztahy mezi vinaři a ochranou přírody v CHKO Pálava na Správě CHKO Pálava hodnotíme spíše jako dobré. Výrazné zaměření na biologické vztahy ve vinohradnictví jistě prospívá druhové rozmanitosti, určitě se projeví i v kvalitě a lepší prodejnosti místních vín. S tím je spojen i rozvoj regionu různými formami turistiky vedený v souladu se zásadami CHKO, ale i biosférické rezervace UNESCO Dolní Morava. Otvírá se tak další prostor pro širokou spolupráci mezi vinaři a ochranou přírody.

RNDr. Jiří Matuška (1959) - entomolog, Správa CHKO Pálava, jiri.matuska(zavináč)nature.cz