Vstup pro předplatitele: |
krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny
tak téměř bez pohybu hyne epocha
krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání
(Miroslav Sedláček)
má název skoro po celé Evropě příbuzný, ale jeho původ je, jak třeba ukazuje odlišné řecké oinos, ještě předindoevropský, pocházející ze Středomoří. Odkud jej však máme my, když jsme přímý kontakt se Středomořím neměli? Spíš než kulturní latinou (vinum) jej asi budeme mít zprostředkován germánštinou (wein, dříve win). Ukazuje na to mimo jiné dávná složenina vinohrad, která u nás označuje vinici stejně jako německé weingards (ve staroslověnštině a staré ruštině vinograd pojmenovává vinnou révu). Také slovenské pojmenování vinaře vincúr je nepochybně přejaté německé winzer.
Kultura vína se u nás rychle šířila. Jungmannův slovník uvádí, že na Mělnicku bylo na začátku 19. století známo už 72 odrůd vína: hustozrnaté roučí, řídkozrnaté roučí, karmazín, uherka, busín vlaský, červený arab, tarant červený, červený brnčí, červená ryvole, modř královská, modř světlá, beranice neb beranec, modrý muškát, tvrdé, drumín, velký merlink, tarant černý, inkoustové… (to jsem z Jungmanna vypsal jen červené odrůdy).
Dušan Šlosar